„Psát soukromou adresu na recepty? Zatrhněte to přece, jste senátor a taky doktor!“ Povinnost psát soukromou adresu na recepty zavádí vyhláška Ministerstva zdravotnictví od konce února. Vůbec nechápu proč. Je to další nesystémový krok v rámci této deformy zdravotnictví a mohu-li všem kolegům-lékařům něco slíbit, činím tak právě teď. Pokusím se všemi silami tomuto nápadu zamezit, jelikož nevidím jediný rozumný důvod pro to, aby na lékařském receptu byla kromě adresy zdravotnického zařízení i domácí adresa lékaře. Tento krok je jen dalším z řady, které nedávají smysl, přináší lékaři potíže a neprospěje nikomu. Možná přinese jen trochu závisti a vzteku navíc, až si budou chodit stěžovat pacienti lékařům přímo domů..
Osobně se neskrývám ani se svými názory, ani s adresou či telefonním číslem. Kromě toho, že jsem lékař, jsem i osoba politicky činná a tudíž je něco takového, dle mého názoru, naprosto samozřejmé. Jsem k dispozici občanům a veřejnosti. Něco jiného jsou však soukromí lékaři. Vážně nevidím jediný důvod, aby jejich domácí/soukromá adresa byla k dispozici všem, nechce-li to lékař sám prozradit. Může samozřejmě nastat případ, kdy to sice prozradit nechce, ale je natolik známý, že se o jeho bydlišti stejně všeobecně ví. To je však něco jiného. Stejně jako se neoznamují domácí adresy úředníků finančního úřadu nebo policistů na protokolech, nechápu, proč by tak měl činit lékař na vydávaném receptu.
Vyhláška prý vychází z toho, že „soukromý lékař je podnikatel jako jakýkoli jiný a ten je povinen uvádět sídlo podnikání; reakce lékařů se mi zdají přehnané, ale jsme ochotni o problému jednat.“ Toliko citace Tomáše Cikrta, mluvčí ministerstva zdravotnictví, z Plzeňského deníku ze 7.3.2008.
K tomu dodám několik poznámek, za prvé lékař není podnikatel jako každý jiný. Lékařské povolání je poslání, nebo naprostá většina lékařů to tak cítí. Je pravda, že je lékař za své úkony placen jako kdokoli jiný, kdo dělá svou práci, ale bylo by naivní tvrdit, že dle běžných tržních mechanismů. A tvrdit, že lékaři se mohou chovat jako standardní podnikatelé a je na ně nahlíženo jako na standardní podnikatelské subjekty, je rovněž naprostý nesmysl, neřku-li blábol.
Jen pro malou ilustraci, proč lékař není podnikatel jako každý jiný. Zatímco zámečník může odmítnout jet v noci otevřít váš byt, když jste si zabouchli dveře, lékař pacientovi v ohrožení života pomoci musí. A to jakýkoli lékař a komukoli. Bez výhrad. Zámečník si může vybrat, jestli dnes nebo zítra večer pracovat bude nebo ne. Za další, zdravotní péče nepodléhá běžným tržním mechanismům, k tomu máme ještě daleko, jestli tedy tímhle směrem má naše zdravotnictví vůbec jít. Osobně o tom nejsem přesvědčen. A třetí z mnoha příkladů může být i to, že soukromý lékař smluvně vázaný s pojišťovnami musí přistoupit na podmínky, které taková pojišťovna určuje a není nezvyklé, že pojišťovny mají ve smlouvách i 40-tidenní splatnost faktur (a ne 14 dní!). A lékař např. na malém městě si jen zřídka může dovolit nemít smlouvy s pojišťovnami už jen proto, že by mu všichni pacienti odešli jinam. Zatímco jiní podnikatelé a živnostníci si mohou vybrat pro koho a zda s někým budou spolupracovat, u lékařů je to víceméně dáno zavedeným zdravotním systémem.
Takže vážený pane tiskový mluvčí ministerstva zdravotnictví, lékař není podnikatel jako každý jiný! A určitě bych mohl polemizovat i s tím, zda je lékař vůbec „podnikatel“. Podle jedné z definic je podnikání „cílevědomé úsilí podnikatele, zaměřené na zajišťování uspokojování potřeb zákazníků, jež jim prodává se ziskem“ (www.vsp.cz, Definice). Byl bych tedy velmi opatrný zařazovat lékaře mezi ostatní podnikatele. Nebo ano. Chcete-li mít zdravotnický systém tržní, učiňte tak bez výhrad, poté zřejmě lékaři nebudou mít námitek a velmi ochotně dostojí i podmínce, aby na receptu byla uvedena jejich adresa, tj. sídlo podnikání.
Pozn.: Článek komentuje Vyhlášku č. 54/2008 Sb., o způsobu předepisování léčivých přípravků, údajích uváděných na lékařském předpisu a o pravidlech používání lékařských předpisů, z 25.2.2008.
