Memento mori
Ani se mi nechtělo vstávat. V hlavě pytel střepů, žaludek jak na vodě a v hubě jako v polepšovně. Bál jsem se nadechnout ústy, abych se nepozvracel. Jen tak jsem tam ležel a bylo mi blbě. Na těle i na duši. Potřeboval bych nějakou šťastnou myšlenku, zauvažoval jsem, jenže v hlavě se mi vynořovaly jen střípky vzpomínek. Zrovna ty, které měla včera rozbít ona láhev medoviny.
Vlastně měla, nebo neměla? Šťastnější vzpomínky už těžko někdy v životě seženu a tyto stejně do smrti nezapomenu
.... bylo, nebylo. Jednou večer, bylo už zhasnuto, jsem právě dočetl pohádku o tom, jak Křemílek s Vochomůrkou vystřelili z kanónu. Na Kazbunďáka, co jim strkal do komína. Na hrudi mi ležela z každý strany jedna mrňavá hlava a usínalo se. Chvíle nejvzácnější.
,,Tati, opravdu nosí dárky Ježíšek?“ Zeptal se mně starší synek a podíval se mi zpříma do očí.
Na přímou otázku existuje jen přímá odpověď. Od malička jsme ho tím krmili, takže nebylo kam couvat. Nedokázal jsem znovu zalhat a přiznal jsem barvu. Dárky kupují rodiče.
Konec konců, Ježíš by určitě nechtěl, abychom ho dětem zvěstovali ve lži....
,,Ach, vzpomínky, holky moje vybledlý," povzdechl jsem si (zbytečně nahlas) a raději se soustředil na to, stále ještě zavrtanej v pelechu, že chci celej ten slavnej Štědrej den proležet a pokud možno prospat. Jenže se mi začínalo chtít na záchod a tak jsem nakonec vstát musel.
Kouzlo se vzpomínkama zafungovalo.
Když jsem se pak vrátil do kuchyně, rozhodl jsem se, že si zatopím. Sedl si za kamna, otevřel dvířka a chvíli tupě zíral do vyhaslýho popela. Tak obyčejná věc, jako je hromádka popela dokáže dělat s lidskou myslí divi. Záplavu myšlenkových pochodů, fantazií, absurdních obrazů a vzpomínek. Vzpomněl jsem si i na biblické rčení,,Prach si a v prach se obrátíš." Vzpomněl jsem si na ptáka Fénixe a najednou mi bylo líp. Najednou nebylo těžký uhodnout, proč jsem takovej ztroskotanec. Vsadil jsem všechno na jednu kartu, všechno své úsilí investoval do projektu ,,Happy family“, ale bohužel to nedopadlo Ale co, byli jsme za Rakouska, budeme i po něm," povzdechl jsem si znovu zbytečně nahlas. Holt si budu hrát na vlka samotáře, nalhával jsem si.
Jako ten Fénix vstanu z popela. Zahraju si takový malý symbolický zmrtvýchvstání. (Jestli má v mém případě smysl ještě vůbec něco začínat.)
Vzal jsem tedy sekeru, přehodil přes sebe vaťák a šel si naštípat dříví. Pro dnešek jsem ťal do těch špalků obzvláště zuřivě a tak se stalo, že mě pohyb na čerstvém vzduchu definitivně probral z kocoviny.
Třicítka pryč, čtyřicítka na krku, měl bych se konečně probrat a vytvořit něco trvalýho. Něco hodnotnýho. Něco, na co budu pravdu pyšnej. Jde o to zanechat po sobě otisk, ve kterém se zvěční moje nicotná existence. Vytvořit dílo, které tu po mně zůstane navěky. Z čeho se lidé budou těšit a co udělá radost především dětem. A jak jsem tak štípal to dříví, inspirovala mě omamná vůní smoly. I usmyslil jsem si, že vyřežu betlém.
První s figurek bude madona. Stvořit něco krásnýho se mi zdá snazší.Maria, matka boží, jistě krásná byla. Kdo jiný, než ona by si zasloužila být první? Bohorodička, matka trpitelka. A krom toho, dámy mají mít přednost.
Zatopil jsem, sedl si na štokrdle za kamínka a nasával teplo. Ohřál jsem další hrnek medoviny, pohladil polýnko a začal tvořit. Hodiny plynuly. Práce šla pěkně od ruky, třísky lítaly a ….
… výsledek byl mizerný. Měla vzniknout žena, bohyně, čistá panna, jenže místo toho ze dřeva vykvetla jen podivná skrčenina. Ještě jednou jsem si jí prohlédl, pozorněji a raději jí hned hodil do kamen. Dopil další hrnek medoviny, vzal nový špalek a začal řezat znovu. Tentokrát jsem se ani tak daleko nedostal. Po pár úderech dláta polotovar opět skončil v kamnech.
Nesmím to vzdát! Půjdu na to ale jinak. Od lesa. Vzpomněl jsem si totiž, že někde na půdě mezi harampádím po bejvalce, leží Ladův vystřihovací betlém. Vstal jsem tedy, přiložil, pohrabáčem prohrábl popel a odešel na půdu. Divně se tam na mně šklebila jedna zrezlá skoba, přibitá vysoko v podkrovních trámech. Už ji znám. Šklebí se tam na mně po každý, když tam vylezu a o to místo zavadím pohledem. Po každý se mi zdá, jakoby mě lákala. Pojď, skončíme to spolu.
Bylo mi jasný, že papír není bůhvíjak trvanlivý materiál. Inu, podlepím ho překližkou, snad pak to moje dílo, můj betlém, přečká alespoň jednu nebo dvě generace. K tomu účelu jsem s sebou vzal ještě starej, dávno zapomenutej obraz březovýho háje od nezámého sovětského autora. Vrcholný umění, znáte to?
Samotný akt vystřihování byla práce titěrná a zdlouhavá. Ruce se chvěly z chlastu a tak jsem se s tím babbral skoro celej Štědrej večer. Pak přišel na řadu ten obraz, ta krajinka s břízkama. Bez výčitek jsem sňal to plátno a zatopil s ním. Co taky s ním, s kýčem jedním socialistickým? Na desku, co zbyla v ozdobně vyřezávaném rámu, jsem se hodlal nalepit ony Ladovy postavičky. Leč lepidlo bylo již vyschlé. Vzpínalo se gravitaci, vzpupně zůstávalo v lahvičce. Nebylo mi dáno vycedit už ani kapku klovatiny. Smůla.
Musel jsem si tedy poradit jinak. Přece mě neodradí taková prkotina. Chlap si musí vždycky vědět rady. Vzal jsem tedy do ruky kladivo, hotov, že svatou rodinku, Kašpara, Melichara, Baltazara a spol přitluču hřebíčkem. Když pak přišla řada na Jezulátko, na chvilku mi zatrnulo. Ale co, řekl jsem si a přibil Jezule hřebem mezi voči.
Historie se opakuje, jen intervaly se zkracují, napadlo mi.
V místě vpichu se po dvou, třech úderech objevila rudá skvrna. Lesklá, připomínala kapku krve. Blbá náhoda. Možná, že jsem totiž tím hřebíčkem prorazil spící larvu červotoče, nebo snad to byla jen smola? Stará zaschlá barva ruskýho umělce, která se rozpustila mým vlhkým dechem a alkoholovými výpary?
Tak jako tak jsem se hrozně lek. Ohodil kladivo, jakoby bylo žhavý. Hřeby se rozkutálely po podlaze. A tehdy opravdu uvěřil v narození mesiáše.
Gloria in excelsis Deo.
Stanislav Salvet
Zavřeli hospodu
Je to tragédie. Už tomu bude skoro rok. Rok, který nám přinesl tak málo radosti. Rok života, který nám nikdo nevrátí...
Stanislav Salvet
Dívka ze snu
S neznámou dívkou u kiosku na pláži. Rozkošné kulaté stolečky se slunečníkem. Popíjíme brčkem drink ze skleničky s hodně širokým lemem a hodně vysokou stopkou. Taky se slunečníkem.Tlemíme se na sebe, švitoříme.
Stanislav Salvet
Jak se rodí vlkodlak
Bílá pláň, pokrytá čerstvě napadaným sněhem, vyvolává v lidské duši klid a mír. Je zima, listnaté stromy dávno svlékly svůj šat. Mrazu čelí jen holými větvemi, zatímco mízu stáhly ke kořenům.
Stanislav Salvet
Hledání nadpozemské inteligence
Odpověď na životní výzvy: Je třeba k nim přistupovat opatrně a uvážlivě. Rozjíždět se pomalu a s rozvahou. Nepřepálit start, ať zbude hodně sil do cílové rovinky.
Stanislav Salvet
Oféliin hrob
Hamlet není jen o Hamletovi, příběh Ofélie je snad ještě dojímavější. To se pak verše z rozechvělé duše jen sypou...
Další články autora |
Přes Česko přešly bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve
Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Novotný je na vyhazov z ODS. Výroky o Slováčkové překročil hranici, řekl Benda
Starosta Řeporyjí Pavel Novotný překročil hranice, které by se překračovat neměly, kritizoval v...
Aktivisté žádají konec pedagožky Univerzity Karlovy a přednášky o „genocidě v Gaze“
Karlova univerzita by měla přehodnotit zaměstnávání osob jako je doktorka Irena Kalhousová, uvádí...
Důchod daleko, ale práci nedostanou. Nezaměstnaných šedesátníků přibývá
Premium Lidé kolem šedesátky při hledání zaměstnání narážejí na zeď. Zaměstnavatelé o ně nestojí, preferují...
Kočka, Rittig a další. Projekt mapuje, kdo ukrývá peníze v dubajských bytech
Mezinárodní investigativní projekt Dubai Unlocked zmapoval, jak se dubajské nemovitosti staly...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Opilci, nahý zadek i prsa. Nápad sblížit města přes portál se proměnil v chaos
V Dublinu a New Yorku před týdnem začal fungovat kruhový videoportál. Je součástí veřejné umělecké...
Je třeba zastavit válku, pro vítězství v terénu je pomoc dostatečná, míní Pavel
„Potřebujeme zastavit válku a začít debatovat o budoucím uspořádání.“ Tak odpověděl prezident Petr...
Rozdáváme samoopalovací fluid ZDARMA
Toužíte po dokonalé letní barvičce bez rizika spálení? Vyzkoušejte lehký přírodní samoopalovací krém na obličej i tělo od Manufaktury. Zapojte se...
- Počet článků 154
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 902x
Seznam rubrik
- Studnice moudrosti
- Literární orgie
- O duši z duše
- Kosmologie s bohem
- Křesťanský koutek
- Technologie a její oběti
- Bibliofilium
- Podzemnice olejná
- Suprfotky
- Hlava v koši
- Láska z Assisi
- Osobní