Oféliin hrob

Hamlet není jen o Hamletovi, příběh Ofélie je snad ještě dojímavější. To se pak verše z rozechvělé duše jen sypou…

...

Nad potokem vrba vartýruje,

vlas svůj ve vodě si myje.

Nedaleko vrby Ofélie

věnec pohřební si vije

z kopřiv, koukolu a orchideje,

jež Prst nebožtíkův se jmenuje.

...

Do větví nejvyšších teď spěje,

na odiv slunci věnec vyvěsit chtěje

na vrbu leze Ofélie!

Větev té vrby však slaboučká je,

pod tíhou krásky se podlamuje

Potok ji v náruč přitahuje

...

Chvíli jak víla pluje,

ještě si z vesela zanotuje

bláznivá Ofélie!

Polštář ze šatů lodí jí je,

ještě ji na hladině udržuje,

ještě ji nadnáší peřeje

...

Voda, že studená tu je

celá se chladem chvěje,

nebohá Ofélie!

Nikdy už nepookřeje.

Tep se pomalu zpomaluje.

Šat vodou se nasakuje.

...

Nezbývá času ni naděje,

nic už se více neuděje

v životě Ofélie.

Tvář mrtvá světu se odhaluje,

poslední výčitku zažaluje,

...

němá křičí:

...

Hamlet mě nemiluje!

…

...

...

Čtěte více !!!!

* báseň je součástí blogové sbírky básní:

Hlava v koši

(Autorem obrázku v perexu je Sir John Everett Millais, 1852)