Lže ministr Stanjura vědomě, nebo má jen klapky na očích?

Snížení důchodů, zvýšení odvodů/daní a prodlužování věku odchodu do důchodu. To jsou podle pana ministra jediné možnosti, jak zajistit do budoucna důchody. Alespoň podle jeho sdělení ve sledovaném diskusním pořadu.

Opravdu má ministr za ODS na postu odpovědném za státní finance tak zúžené vidění možných přístupů k řešení obtíží průběžného důchodového systému, nebo jen mlží SPOLU s ministrem práce a sociálních věcí Jurečkou?

Pojďme si pár dalších možných nástrojů na posílení udržitelnosti důchodového systému projít, bez nároku na jejich úplnost a bez hodnocení jejich správnosti, to je výsostně politická otázka, na kterou mohou mít různé strany i protichůdné názory.

Možnost 1 – investice do školek a míst v nich – každé místo vygeneruje 15-20 tis. Kč měsíčně na pojistném, dani z příjmu, dani z přidaného hodnoty rodiče takto uvolněného do pracovního procesu. Tedy uživí jednoho důchodce.

Možnost 2 – omezení nadužívání odkladů povinné školní docházky a zrušení deváté třídy – to přinese zvýšení HDP o přibližně 2,5 %, což je přesně kumulovaný efekt navrženého prodlužování věku odchodu do důchodu a snižování budoucích důchodů. A změna vzdělávacích plánů tak, aby se děti nemusely učit 11 % největších nesmyslů, je určitě proveditelná. Významná úspora by byla, pokud by se děti učily jen nejvýše pět pohlaví, nemusí se jich do nich cpát všech dnes už více než 100.

Možnost 3 – zrušení státního příspěvku k penzijnímu spoření ve III. pilíři – přínos cca 8 mld. Kč ročně, což by zaplatilo důchody až 35.000 důchodců. Příspěvek státu jsou zcela vyhozené peníze, protože neslouží k dlouhodobému dorovnání příjmu v důchodovém věku. Jde jen o spořící nástroj, jehož atraktivitu musí stát dotovat, tedy fakticky končí u majitelů finančních institucí.

Možnost 4 – zrušení daňové výjimky na penzijní spoření – z téhož důvodu, zrušení odpočtu úroků z hypoték z daňového základu, opět vyhozené státní peníze do rukou finančních institucí, kterým umožňují byznys za výhodnějších podmínek, s vyššími zisky. Tedy takové opatření by bylo vhodnější než nějaké sektorové daně či výmysly, jak omezit vyvážení zisků bankovních institucí do zahraničí.

Možnost 5 – postupné zrušení výsluhových penzí – přínos kolem 12,5 mld. Kč ročně, což by pokrylo dalších 50.000 důchodců.

Možnost 6 – tzv. Orbánova cesta z roku 2010 u II. pilíře – odnětí státního příspěvku a daňové úlevy, případně adekvátní části důchodu z průběžného systému, pokud si účastník III. pilíře nezakoupí za uspořené peníze možnost setrvání v průběžném systému. Jde fakticky o navrácení úspor (nebo jejich části) do státního rozpočtu.

Možnost 7 – snížení zápočtu náhradních a vyloučených dob za dobu nezaměstnanosti, kdy aktuálně se započítává doba z 80 % a průměrný základ. Tedy se na nezaměstnaného hledí, jako by pracoval za jeho průměrný příjem, jen zkrácený na 80 %.

Možnost 8 – Úprava nákladových paušálů u OSVČ (také jsem OSVČ), což je do určité míry zvýšení daňové a odvodové zátěže, ale nikoliv plošné. Jde o přiblížení zátěže OSVČ a zaměstnanců, snížení výhodnosti švarcsystému, tedy posílení zaměstnaneckých poměrů proti švarckám.

Možnost 9 – Ekonomická motivace k delšímu zapojení do výdělečného procesu, místo zvyšování věku odchodu do důchodu paušálně, tedy ekonomické řízení reálného důchodového věku.

Možnost 10 – odstranění nadmíry exekucí a insolvencí podporujících šedou ekonomiku. Tedy přesun lidí z šedé ekonomiky mezi osoby, které platí řádně daně a pojistné. Povinné pracovní zařazení ve výkonu trestu.

Možnost 11 – zavedení pojistného z příjmu, připadajícího pouze na dospělé osoby v rodině. Dnes i z příjmu, který rodič vydělá pro své dítě, odvádí 28 % hrubé mzdy na sociální pojištění. Přeneseně, i dítě dnes platí sociální pojištění. Je to normální? Lze udělat výnosově neutrálně, tedy bez zvyšování celkové zátěže pojistným, ale odstraňuje tzv. rdousící efekt rodin s dětmi. Což se projeví v křivce plodnosti.

Možnost 12 – doplnění populace pracující imigrací z kulturně blízkých zemí. No řešení je i doplnění imigrací z kulturně vzdálenějších zemí, ale integrovatelných. Zvýšení atraktivity profesí, které z republiky odchází za prací do zahraničí.

Možnost 13 – postupné přidávání pracovních sobot místo úvah o zkrácení pracovního týdne na 4 dny. Jedna pracovní sobota za čtvrtletí je zvýšení HDP o 1,5 %! Případně inspirace v dřívější době, osoby bez nezletilých dětí o týden kratší dovolenou. Jen pro srovnání – kdo pamatuje dovolenou dva týdny pro bezdětné a tři týdny pro rodiče s dětmi? Méně pracujeme a pláčeme, že nejsou peníze....

Možnost 14 – zrušení výjimek z povinnosti placení sociálního pojištění včetně tzv. věčných studentů např. nad 23 let.

Možnost 15 – čistě pravicové řešení – postupná redukce nově vyměřovaného důchodu z průběžného systému až na 2/3 se zavedením státem podporovaného kapitálového pilíře s možností čerpat výlučně formou doživotní anuity. Přechodné období 25 let.

Možnost 16 – splnění závazku z programového prohlášení vlády, tedy zvýšení zásluhovosti na počtu vychovaných dětí, zde je řada možných řešení neutrálních, např. zvýšení procentní výměry rodičům dětí a současné snížení bezdětným, což by mělo pozitivní rozpočtový dopad v době, kdy bude v důchodu generace s nízkou plodností, případně přímá asignace významné části pojistného svým předkům, další možný přístup je mezigenerační individuální pojištění bezdětnosti a narození dítěte, ale to je na samostatný článek.

Možnost 17 – soustředit se na zvýšení porodnosti, deficit v kritickém období překlenout půjčkou, kterou by pak splatila početně silnější generace.

Možnost 18 – přesun prostředků z jiných kapitol rozpočtu, např. sociálního, obranného, průmyslového, zemědělského, dopravního či jiného – tedy změna priorit.

Možnost 19 – zapojení zákonné povinnosti dětí vyživovat své rodiče (dnes prakticky nevyužívané)

Možnost 20 – řešení náročných profesí pomocí zaměstnaneckých penzijních fondů, tedy místo zvýšeného odvodu zaměstnavatele za náročnou profesi do státního rozpočtu (kde se hned utratí) hradit zvýšený odvod do kapitálového penzijního spoření zaměstnance v náročné profesi, z něhož si může profinancovat předčasný důchod individuálně formou předdůchodu. Bez rizika, že se pozdější politická reprezentace rozhodne jeho profesi z náročných vyřadit.

Ještě jednou zdůrazňuji, že přístupy nehodnotím, uvádím příklady, z nichž osobně některé podporuji, s jinými nesouhlasím, některé jsou vyloženě vadné (podobně jako některé vládní), ale jsou možné.

Stanjura má tedy společně s Jurečkou na výběr výrazně více přístupů(a jejich kombinací) než pouhé tři k řešení důchodů. Je ale jednodušší jen tvrdit – my nemáme jinou možnost. My za to nemůžeme, to Husák.

Už je na čase, aby si politici uvědomili, že bez nové dobře vychované a vzdělané generace se mohou ureformovat a nebude to k ničemu. Dítě prostě není pejsek či kočička. Kromě radostí, starostí a nákladů přináší i obrovský potenciál budoucího značného výnosu. Který je ale současnými vládami bez milosti znárodněn.

Současná reforma není reformou, ale antikoncepcí, protože vysílá mladým lidem jasný vzkaz:

Chcete-li se mít v produktivním věku a v důchodu dobře, užívat si, tak nemějte děti, uspořené peníze investujte kamkoliv na finančním trhu, a v důchodu budete mít stejný důchod jako rodiče, kterým již na investice nezbylo, a k tomu ještě druhý důchod ze svých investic, na které vám ti hloupí rodiče ještě přes daně přispěli.

A pracujícím rodičům dětí vláda vyslala rovněž nepřehlédnutelný vzkaz: děkujeme vám hlupáci, že jste měli děti v době s nejnižší plodností (a zachránili průběžný systém před kolapsem), a proto vám přesně v duchu programového prohlášení vlády toto uznáme jako zásluhu tím, že budete muset za odměnu pracovat déle a pak budete mít i menší důchod. Vaše děti ještě více obereme, aby vám náhodou nemohly pomáhat.