Lidé, kteří nemají na to, aby si odkládali na důchod, mají možnost svou situaci změnit. Lidé, kteří nemohou mít děti, to změnit nedokáží a často ještě vydávají velké sumy peněz na to, jestli se přece jen nestane zázrak. Pro mne dost velký rozdíl.

Ne všichni mají možnost to změnit. Hnal byste třeba invalidy do dolů? Přesto se nedomáhají stejných důchodů jako příjmově úspěšní. Navíc ani to nic nemění na tom, jaký je výsledek, tedy nevydané peníze na novou generaci. Prostě každý má nějakou dispozici od pána Boha, ať už vydělávat větší peníze, nebo spořit, nebo mít děti, a systém je tu od toho, aby do určité míry zajistil solidaritu, ale do jisté míry i princip ekvivalence.

A teď otázka - mají ti, co si nemohli naspořit, právo na částečný důchod ze III. pilíře druhých lidí, protože přes daně také přispívali na jejich jmění formou státních příspěvků a daňových odpočtů?

Máte to obráceně. V průběžném důchodovém systému není žádná "investice" a žádný "výnos". Je to tak, že aktivní plátci odvádějí důchodovou daň do systému a z toho se pak vyplácejí aktuální důchody. Ano, kdo vychová děti, které budou pracovat, ten bude mít důchod i z jejich odvodů. Ale kdo by platil do systému víc z titulu bezdětnosti, ten by jen víc přispíval na obživu generace svých rodičů, ale až on bude v důchodovém věku, ty jeho odvody v systému už nebudou!

Takže pokud bychom to chtěli trochu srovnat, museli bychom stanovit nějakou minimální výši důchodu pro všechny a lidé, co vychovali ekonomicky aktivní děti, by dostávali adekvátně víc. Kdo děti neměl, mohl si spořit.

Vyrovnávat to přes neefektivní průběžný státní systém je nesmysl.

Jasně, logické by to bylo, co píšete, ale pak by bezdětní měli mít důchody výrazně nižší. Proto by byla fajn "společenská dohoda" bezdětných s rodiči ve smyslu, já ti pomůžu živit předchozí generaci víc, a ty mi za to přenecháš nějaký výnos z tvé investice do dětí ve formě o něco vyššího důchodu, než by odpovídalo mé nízké investici do budoucí generace.

Redukovat děti na to, že to je jakože v první řadě a hlavně a nejdřív ze všeho nějaká investice, je asociální zrůdnost. Vždyť to tak není, to se dělá z lásky. Láskyplní neplodní lidé, co si přejí svoje děti, po celý život opravdu hrozně strádají. No nic, tak je zdaníme. Fujtajbl, že se nestydíte!

Nám to tak může připadat, ale ohlédněte se do naší minulosti a podívejte na současnost ve všech zemích, kde funkční důchodový systém nemají. Děti tu byly a v mnoha zemích stále jsou, jistota na stáří. A čím více dětí, tím větší šance na obživu v době, kdy už nebudou síly.

Tady jsme posléze dospěli do stavu, kdy bylo možné mít děti jen z lásky a tolik, abychom jim tu lásku mohli plně věnovat. Ale po několika generacích se ukázalo, že jenom láska nestačí...