Loupežná výprava Pirátů, aneb „Co je tvoje, to je moje. Co je moje, do toho ti nic není.“

Nedávno proběhl střet idejí ve vládnoucí zcela nesourodé koalici. Na tom by nebylo nic překvapivého, nicméně tento střet výstižně odhaluje protichůdné myšlenkové pochody stran koalice v zásadní otázce důchodů. O co konkrétně šlo?

KDU-ČSL oživila myšlenku odstupňování sazeb sociálního pojištění podle toho, kolik dětí v dané době poplatník vychovává. Bezdětný člověk by tak od věku 35 let měl místo 6,5 % hrubé mzdy hradit 8,5 %. Bezdětný do 35 let a člověk s jedním dítětem by měl hradit dosavadních 6,5 %, rodič se dvěma dětmi 5,5 %, se třemi 4,5 % hrubé mzdy. Toto opatření obhajuje tím, že jde o podporu rodin s dětmi, kdy výchova jednoho dítěte stojí až 4 milióny Kč. Slibovali si od toho rovněž zvýšení porodnosti.

Ponechme stranou, že takový zásadní návrh nebyl předem předjednán s koaličními partnery, natož s opozicí, čímž si Jurečka vysloužil jen nepochopení, nesouhlas až odpor. Což se snažil vyžehlit tím, že si to vyříkají na vládě nebo v šatně. Trochu pozdě.

Je nutno pro úplnost připomenout, že obdobné řešení již diskutovala důchodová komise prof. Martina Potůčka, ale řešení odstupňováním sociálního pojištění i výše vyměřovaného důchodu se zohledněním výchovy dětí je ještě staršího data.

Nejrazantněji se proti opatření vyslovil předseda Pirátů Ivan Bartoš na sociálních sítích: „Razantně odmítáme návrh lidovců trestat bezdětné vyššími odvody na důchod. Jsou tisíce a tisíce lidí, kteří nemůžou mít děti a jsou mezi námi i ti, kteří děti zkrátka mít nechtějí. Státu do tohoto výlučně osobního rozhodnutí jednotlivce nic není. … Protože na svobodu volby se nesahá.“

Na palubu Pirátů se nalodili svými odmítavými výroky i politici z TOP09 a STAN, ale i někteří další.

Pojďme si celou věc poněkud rozebrat.

Zásadní chybou lidovců bylo už jen to, že dané opatření formulovali a komunikovali jako opatření rodinné politiky a opatření s cílem zvýšit porodnost.

Míchat do důchodové reformy (pojistné je komponentou průběžného důchodového systému) rodinnou a populační politiku je prostě zásadně vadné. Ale pro MPSV velmi typické (sociální „výchovné“, sociální „rodinný vyměřovací základ“, sociální „minimální procentní výměra důchodu“ apod.).

Nejprve je potřeba si uvědomit, že výchova dětí (osobní a za vlastní vydělané peníze) je z ekonomického pohledu jednoznačně forma investice, což se promítá i do zákonné úpravy. Děti totiž mají vyživovací povinnost k rodičům obecně, s povinností jim zajistit slušnou výživu. Tedy od nepaměti výchova dětí byla formou investice do budoucího zajištění ve stáří, formou výminku, naturálií a služeb čerpaných od dětí.

Průběžný důchodový systém ale zavedl „solidaritu“ tedy narušil vícegenerační vztahy tím, že výnos z této investice fakticky „znárodnil“ a přerozděluje všem. Na tom by principiálně nebylo nic špatného, pokud by tento „pojistný“ systém zajišťoval navzájem rodiče mezi sebou pro případ výpadku příjmu dítěte, jeho invalidity apod. Jenže průběžný systém do příjemců zahrnul i bezdětné, kteří do něj přispívají fakticky výrazně méně (platí pouze výživu svým předkům, a přes daně zlomek nákladů na vzdělání, zdravotní péči dětí, rodičovskou dovolenou a daňové úlevy na děti), ovšem v zásadně stejné míře jako to činí i rodiče, kteří nesou další významné osobní a finanční náklady. Přesto bezdětní požadují za svou významně nižší investici naprosto stejné výnosy (důchod) jako rodiče.

Je to stejné, jako by člověk, který výrazně méně přispívá formou výše pojistného z důvodu nižšího příjmu požadoval stejný důchod, jako má vysokopříjmový, který tím pádem i více hradí na sociálním pojištění. To ale nikomu divné nepřipadá, že při nižším příspěvku na pojistné je nižší důchod a naopak. Dokonce i Ústavní soud se čertí, pokud ta závislost na výši této části investice do průběžného důchodového systému je nízká a nutí vládu (Petra Nečase) zvýšit výnos (důchody) těm, kdo více přispívali pojistným.

Ovšem o zvýšení důchodu těm, kdo více přispívali do budoucnosti vytvořením nové generace (osobní péčí a vlastním příjmem, nikoliv odložením dětí v děcáku či hrazením nákladů na děti ze sociálních dávek) je ticho po pěšině.

Přístup k průběžnému systému tak, že osoby, které nemají děti, částečně výpadek v této investici doplní a současně jim bude přiznán o něco nižší výnos z nižší investice (v podobě důchodu) je tak naprosto legitimní a odstraňující (přesněji řečeno zmírňující) současné znevýhodnění pracujících rodičů. Znevýhodnění tím, že je jim výnos jejich investice „znárodněn“ ve prospěch všech a tím nastává Ústavním soudem uváděný tzv. rdousící efekt, kdy dětem již nezbývají peníze na plnění jejich zákonné povinnosti zajistit slušnou výživu svým rodičům.

Extrémní důsledek lze vidět v tom, že právě z důvodu nutnosti zajistit stejný výnos z této investice i bezdětným (ve formě důchodu z průběžného systému) MPSV navrhuje a chce prosadit snížení výnosu (důchodu) z této investice i těm, kdo se o ni zasloužili, tedy rodičům (změna výpočtového vzorce pro nově vyměřované důchody s důsledkem reálného snížení nově vyměřovaných důchodů až o 10 %, tedy v dnešních cenách z 20.000 na 18.000 průměrného důchodu).

Nejlepší investice pro mladé je antikoncepce.

Důsledkem aktuálního přístupu vlády k průběžnému systému je tak optimální strategie pro mladé: Proboha jen nemít žádné děti, uspořené peníze využij z půlky na to, aby ses měl v produktivní době lépe než rodiny s dětmi, a druhou půlku si investuj na důchod, aby ses měl lépe než rodiče dětí i v důchodu. V důchodu budeš mít příjmy dva, jeden od dětí těch hlupáků, co tohle nepochopili, a druhý z investic.

KDU – ČSL s vědomím této vady zkouší (bohužel velmi nešťastně) tuto donebevolající nespravedlnost nějak korigovat.

Proti tomu ostře vystoupili Piráti. Pro ně je přirozené drancování a plenění všeho, co vytvořili druzí, tedy podpora drancování a přivlastňování si výnosů z investice rodičů do budoucí generace plátců odpovídá filozofii jejich pirátství.

Na druhé straně, úzkostlivě střeží své poklady, tedy to, co si sami naspořili (“naloupili“) do penzijních fondů, výnosy této investice jsou nedotknutelné, bambitky a šavle po ruce.

Tedy přesně v duchu úsloví – co je tvoje, to je moje, a co je moje, do toho ti nic není.

Jak by to vypadalo opačně, pokud by si naopak rodiče chtěli ponechat veškerý výnos z jejich investic do nové generace plátců a chtěli se stejně podílet na výnosech z investic Pirátů do penzijních fondů?

Uzákonilo by se, že s dosažením důchodového věku se investice do penzijního fondu znárodní a rozdělí se spravedlivě všem, tedy i těm, kteří si nespořili. V duchu – co je tvoje, to je moje.

Dále by se uzákonilo, že děti i jejich zaměstnavatelé budou pojistné (28 % hrubé mzdy) posílat přímo rodičům, a to celé, prostě co je moje, do toho ti nic není.

Tohle je přece spravedlivé plenění po pirátsku, no ne?

Pirát by mohl namítnout, že přece bezdětní se na nové generaci také nějak podílejí přes daně. Ale i ti, co si vůbec nespoří, dokonce i ti, co si nespoří, protože prostě opravdu nemohou, přispívají na úspory v penzijních fondech prostřednictvím daní a státního příspěvku. Přispívají přes rozpočet i na daňové slevy ve formě odpočtu úroků z hypoték a na další benefity těch, co jim na úspory a investice zbývá dost peněz.

Bartošovo „Razantně odmítáme návrh lidovců trestat bezdětné vyššími odvody na důchod.“ tak je zcela zvrácené uvažování, kdy naopak dnes jsou krutě trestáni rodiče znárodněním výnosu jejich investice do budoucí generace a tím do zajištění jejich vlastní výživy ve stáří.

Bartošovo „Jsou tisíce a tisíce lidí, kteří nemůžou mít děti“ je popření a přehlížení reality, že jsou tisíce a tisíce lidí, kteří opravdu nemůžou vytvářet úspory, které by jim pokryly zajištění ve stáří, tím spíše, pokud přesně těmto lidem chce Jurečka snížit nově vyměřované důchody až o 10 %. Je zcela nepodstatný důvod, proč konkrétní člověk nemá dítě. Prostě nemá ty náklady, nepodílí se shodně na investici do budoucí generace, proto je legitimní, aby se podílel více formou pojistného jako částečné náhrady této investice a měl o něco nižší důchod jako zohlednění o něco nižší celkové investice do průběžného systému. Stejně tak, jako je zcela lhostejný důvod, proč konkrétní osoba nedosahuje vyššího příjmu. Ať už je to z důvodu objektivní nemožnosti (např. péče o závislou postiženou osobu), nebo osobního rozhodnutí, na výši důchodu důvod nižšího příjmu vliv nemá.

Bartošovo „… a jsou mezi námi i ti, kteří děti zkrátka mít nechtějí. Státu do tohoto výlučně osobního rozhodnutí jednotlivce nic není.“ je sobecký a hamižný projev zcela stejný, jako by znárodnění penzijních fondů obhajoval tím, že „jsou mezi námi i ti, kteří si spořit na penzi zkrátka nechtějí. Státu do tohoto výlučně osobního rozhodnutí jednotlivce nic není.“

Bartošovo „…na svobodu volby se nesahá.“ je absolutní nepochopení toho, co svoboda znamená. V podstatě tím obhajuje, pokud se někdo svobodnou volbou rozhodne nepracovat, a po státu a ostatních bude chtít průměrnou mzdu. Protože na svobodu volby se přece nesahá. Nebo je podle Bartoše nedotknutelná svobodná volba, zda půjdu do důchodu po dosažení důchodového věku, nebo o 10 let dříve, protože už nemůžu nebo se mi nechce pracovat, je to mé výlučné osobní rozhodnutí, aniž by to mělo vliv na výši mého důchodu?

Je evidentní, že Piráti reprezentují „svobodu“, která vyhovuje sobeckým zájmům, zcela pomíjejí práva ostatních, pomíjejí odpovědnost za svobodnou volbu, a jen dokládají své sebestředné vidění světa a ostatních lidí.

Jejich uvažování velmi krásně vystihla jedna holčička ve školce. Na otázku, jak se mají živit důchodci, kteří nemají děti, odpověděla zcela bezelstně:

„No tak to si musí ochočit jiného člověka.“