Antikoncepce školného

Znovu se rozvířila debata na téma školné. Opět jedná o protipopulační krok současné vlády, další finanční zátěž pro rodiny s dětmi, která prohlubuje znevýhodnění rodin proti bezdětným. Navíc připravované řešení je natolik chybné, že i kdybychom přijali za své správnost zavedení školného, samotný navrhovaný princip je zcela zvrácený.

Školství je jednou z posledních významných podpor poskytovaných z daní dětem (ale převážně z daní rodičů). Spolu s "bezplatným" zdravotnictvím a rodičovským příspěvkem tvoří alespoň maličkou protiváhu ke štědré dotaci bezdětným v jejich důchodovém věku, kdy od této směšně podpořené generace obdrží v průměru jen na důchodech a zdravotní péči ke 3,5 mil. Kč (podrobněji o bilanci rodin a bezdětných v předchozím článku).

Jaké argumenty hovoří ve prospěch školného? Se snižováním náročnosti se rozšiřuje podíl populace, která o vysokoškolské vzdělání usiluje. To zvyšuje náklady na vzdělání a prodlužuje průměrnou dobu přípravy na výdělečnou (a odvodovou) fázi života člověka a tím se podílí na deficitu důchodového účtu - méně plátců. Jedním z motivů školného by tedy měla být intenzifikace vzdělávacího procesu, tj. zpoplatnění různých prodlužování, přerušování či opakování studia. To do určité míry existuje již nyní, zakomponování do systému školného např. zdvojnásobeným školným v nastavovaných letech by mělo být samozřejmé.

Dalším argumentem je zmařená "státní" investice do vzdělání, pokud po absolvování VŠ student odejde do zahraničí, stane se nezaměstnaným, neodvádí daně zpět státu, vůbec nepracuje apod. Tedy zajištění návratnosti investice do studia by mělo být jedním z hlavních hledisek.

A jak to řeší současný vládní návrh? Školné zaplatí ten, kdo pracuje, odvádí daně, zůstane v ČR. Ten, kdo uplatní své vzdělání jak pracovně, tak odvody daní a sociálního pojištění v zahraničí, školné nezaplatí. Stejně je nezaplatí ten, který nebude dosahovat ani průměrného příjmu (což rozhodně není u řady oborů vyloučeno), ani ten, kdo bude sice vzdělán, ale pak nenajde uplatnění. Navíc obsahuje další protipopulační prvek pro následující generaci v tom, že povinnost splácet školné váže na příjem daného člověka, ale nepřihlíží k tomu, kolik lidí je z tohoto příjmu živo. Tím opět znevýhodňuje studenty, kteří by se v dospělosti rozhodli mít děti, neboť splácení školného zatíží jejich rozpočet i v době, kdy budou pečovat o novou generaci. Působí jako účinná antikoncepce. Ale možná je to cíl, aby děti měli pouze lidé s nižším vzděláním. Pro rozvoj ČR jako levné montovny je to ideální řešení.

Návrh jde tedy naprosto proti smyslu toho, proč by mohlo být školné alespoň částečně obhajitelné (v souběhu se snížením diskriminace rodin jinými cestami). Pokud už by školné mělo být zavedeno, pak by mohlo být ve vyšším objemu než pouhých 10 tis. za semestr, ale mělo by být splatné do určeného věku např. 45 let formou zápočtu daného procenta daně z příjmu.

V praxi by to fungovalo tak, že pokud by člověk nastoupil do zaměstnání ve 25 letech, měl by 20 let na úhradu školného formou daňového zápočtu. Z vyměřené daně před uplatněním slev na děti by si mohl na úhradu školného umazat např. 25%. Dle v současnousti navrhované úpravy by z průměrné mzdy 24740 Kč měl vyměřenu daň 19% tj. 4700 Kč, po odpočtu slevy na poplatníka by měl odvést daň 2630, na umoření dlužného školného by bylo započteno 658 Kč. Pokud by do daného věkového limitu nedokázal uhradit školné daňovými zápočty, zbytek by hradil komerčním úvěrem nebo hotově.

Díky tomuto systému by školné ve skutečnosti platili v hotových penězích pouze ti, kteří by své vzdělání uplatnili v zahraničí nebo neuplatnili vůbec, případně ti, kteří by nedosahovali tak vysokého platu, aby investici státu do vzdělání zcela vrátili na "daních". Případně ti, kteří by své příjmy optimalizovali tak, aby daně neplatili vůbec.

Takové řešení by pomohlo stabilizaci vysokoškolsky vzdělaných osob v ČR, omezilo lákavost odchodu do zahraničí pro lukrativní profese a tím udrželo v ČR více vysoce kvalifikovaných osob (zatímco vládou navrhovaný princip k odchodu do zahraničí přímo vybízí). Umožňovalo by adekvátní stanovení výše školného na různých oborech dle poptávky a perspektivy uplatnění. Samozřejmě by bylo nutné zohlednit výpadky ve splácení úvěru za školné kvůli výchově nové generace. Osobám na mateřské a na rodičovské do 3 let věku by měla být splátka refundována, aby se splácení školného nestalo bariérou pro početí a výchovu další generace.

Alternativním pravicovým řešením jsou přímé platby s propracovaným stipendijním systémem pro sociálně slabší. Toto řešení ale předpokládá vedle zvýšení odpovědnosti rodičů a dětí za jejich vzdělání i razantní snížení diskriminace rodin, např. tím, že nebudou hradit bezdětným v důchodu plně jejich důchody a zdravotní péči, tj. zvýšení osobní odpovědnosti bezdětných za jejich zajištění ve stáří, aniž by parazitovali na zdrojích dětí svých vrstevníků. Uspořené prostředky (např. nezvýšení DPH, snížené sociální a zdravotní pojistné při péči o děti) by pak mohli rodiče využít na financování vzdělání svých dětí. Není možné, aby současná vláda přenášela na rodiny s dětmi další a další náklady a zároveň ponechala bezdětným luxus jejich zajištění z prostředků následující generace.

Bohužel současný vládní koncept je na hlavu postavený. Opět trestá ty, kteří zůstanou pracovat v ČR, platí daně a vychovávají děti. Cožpak je opravdu cílem vlády rozvrátit českou společnost, snížit porodnost a vyhnat vzdělané lidi pryč z republiky?