Co s důchody aneb „Kájo, uděláme si miminko?“

Zbláznila ses? Mimino? Víš, co by to pro nás znamenalo? Odsoudit se dobrovolně k chudobě? Obracet dvakrát každou korunu? Nikdy nemít na vlastní bydlení? To snad nemyslíš vážně!!!???

Pojďme si projít a spočítat (lehce zaokrouhluji), co by pro mladou rodinu znamenalo mít miminko, a pak druhé. Zajedeme třeba do Pardubic.

Průměrná hrubá mzda v Pardubickém kraji je 41.800 Kč, tedy dohromady má bezdětný pár 83.600 Kč hrubého. V čistém vyjádření vychází 67.000 Kč. Bydlení, nájem a služby 2+kk stojí v Pardubicích 17.000 Kč. Páru tedy zbývá 50.000 Kč, tedy 25.000 Kč na osobu. Použijeme-li sofistikovanějšího ukazatele, pak tato domácnosti má index životního minima ve výši 5,9 (životní minimum nezahrnující bydlení činí 8510 Kč pro takovou domácnost).

Přesuňme se o čtyři roky dále, běžný scénář, otec pracuje, matka na RD, dvě děti do 4 let. Museli si najmout o místnost větší byt. Otec příjem v čistém (daňové zvýhodnění na děti 3.127 Kč, sleva na manželku 2.070 Kč) 38.700 Kč, matka příjem z RP rozpočteného na 30 měsíců 11.650 Kč, celkem rodina 50.350 Kč měsíčně. Náklady na bydlení v 3+kk v Pardubicích stojí 21.000 Kč. Čtyřčlenná rodina tedy má na vše ostatní 29.350 Kč, tj. 7.340 Kč na osobu, index životního minima ve výši 2,2 (životní minimum nezahrnující bydlení činí 13.470 Kč pro takovou domácnost). Při srovnatelné životní úrovni (stejném indexu životního minima) by bezdětnému páru zbylo navíc 31.450 Kč na zájmy, spoření, investice.

Co tedy proběhne dále u tohoto mladého páru?

„Ale Kájo, tak si dojdeme pro státní podporu, to nám pomůže.“

„Blážo, na přídavky na děti nemáme nárok a příspěvek na bydlení bude tak 4.000 Kč. To nám tu ztrátu příjmu a možností rozhodně nedožene.“ (Nárok na přídavky na děti není – pro posouzení se neodpočítávají náklady na bydlení).

„A Blážo, nezapomeň, že na důchody nebude, Jurečka to říkal, musíme spořit. Bude snižovat budoucí důchody i rodičům. Takže abychom to nějak dorovnali a mělo to smysl, měli bychom každý spořit nejméně 2.000 měsíčně. To by nám zbylo zas jen těch 29.350 na všechny čtyři. Když děti mít nebudeme, zbyde nám jen na nás dva 46. 000 Kč, budeme si užívat, cestovat, není to lepší?“

„Hm, Kájo, máš pravdu, tak si pořídíme aspoň kočičku, jo?“

Je to rozdíl, mít na živobytí, volný čas a úspory v páru 46.000 Kč, nebo v rodině se dvěma malými dětmi 29.350 Kč?

I pokud bychom se posunuli v čase ještě o pár let dále, kdy oba rodiče již budou opět pracovat za průměrnou mzdu, nerovnost zůstane nadále dost velká. Sice bude příjem rodičovského páru o daňové zvýhodnění vyšší než bezdětného páru, ale stejnou, spíše větší částku vydají rodiče za tu jednu místnost navíc a služby s tím spojené. Tedy u bezdětného páru bude index životního minima zmíněných 5,9, ale u rodiny s dětmi mladšího školního věku jen 3,4, ve vyjádření v penězích pak bude mít bezdětný pár na své zájmy, spoření a investice stále o 21.000 Kč měsíčně více při srovnatelné životní úrovni s rodiči (při stejném indexu životního minima).

A to je třeba vzít v úvahu, že průměrného příjmu nedosahují dvě třetiny osob, tedy jejich příjem je ještě nižší, což rozdíl v životní úrovni bezdětného páru a rodiny se dvěma malými dětmi ještě zvětší.

A jak to souvisí s důchody? Jasně, peníze nemusí být rozhodující motivací pro to mít či nemít děti. Ale ta finanční a životně-stylová bariéra je tak vysoká, že se nelze divit, pokud mladé páry po zralé úvaze od toho mít děti odradí. Což problémy průběžného systému ještě zhorší.

Současný systém nastavení daní, pojistného a výše důchodu tak působí silně demotivačně proti tomu mít dítě. Jde o asociální inženýrství s cílem redukovat populaci a o protirodinnou politiku, přes velkohubé proklamace politiků o podpoře rodin a zoufalé naříkání o diskriminaci bezdětných v okamžiku, kdy někdo chce problém malinko řešit a skutečnou silnou diskriminaci pracujících rodin s dětmi alespoň zmírnit.

Pro dokreslení protirodinné politiky jsem porovnal průměrné daňové zvýhodnění na dítě (váženo podle počtu uplatnění na 1., 2. a 3. a další dítě) k hrubé mzdě. Zatímco v roce 2009 byl tento poměr 3,8 % hrubé mzdy, pak se nám podařilo ve vládě Petra Nečase prosadit jeho zvýšení na 4,5 % hrubé mzdy, na této hranici se podařilo daňové zvýhodnění udržet až do roku 2018 a od té doby soustavně reálně klesá až na 3,3 % HM v roce 2024. Daňové zvýhodnění na dítě je tak aktuálně významně nižší, než bylo před 15 lety. A rodičovský příspěvek? V roce 2009 byl přibližně 9,2 násobkem průměrné hrubé mzdy, v roce 2024 je to pouze 7,6 násobek, tedy reálně klesá. To je ta „prorodinná“ politika vlády.

Milí mladí, nezbývá, než se řídit politikou vlády a místo dětí si pořídit kočičku a uspořené peníze na výchově dětí ukládat na důchod, protože budoucí generace pracujících už asi nebude. A pokud nějaká budoucí generace bude, pak bude složena z dětí, které se od svých rodičů naučily žít ze sociálních dávek.