Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Proč píšu … ?

  To je dobrá otázka. Podívám-li se zpátky, tak psát jsem začala v první třídě proto, že mě to učili a chtěli to po mě. Tehdy jsem vnímala písmena jako značky, které když poskládám pěkně za sebe, utvoří slovo a byla jsem pyšná, že se mi daří narovnat slov za sebe přesně tolik, aby utvořily souvislý celek, čili větu. A když ta věta dávala navíc ještě smysl, bylo to pro mě opravdové vítězství.

Časem jsem se v psaní zdokonalila, a už mi na něm nepřišlo vůbec nic nového ani divného a když jsme ve čtvrté třídě začali psát čtenářský deník, byla to pro mě velká zábava. Od zábavy byl už jen malý krok k vášni, která mě neopustila dodnes. Ne že bych dodnes psala čtenářský deník, ale psaní se pro mě stalo vším.

Psala jsem pořád, moje sešity byly vzorně vedené, přehledné a pro spolužáky velmi přitažlivé, neb po sobě zápisky často vůbec nepřečetli. Moje sešity byly vlastně putovní. Zápisky z literatury byly barevnou pastvou pro oči, což dnes říkám možná neskromně, leč s patřičnou pýchou a nostalgií zároveň. S fyzikou a chemií to bylo slabší a o matematice ani nemluvím. Vzorce a výpočty do věty poskládají jen vyvolení a to já rozhodně nebyla. Hledala jsem v nich jakýkoli smysl. Marně. Neměly to kouzlo slova a byly pro mě nutností. Proto jsem utíkala k psaní.

Na střední to bylo podobné s tím rozdílem, že jsem měla víc prostoru pro kreativitu. Každý si mohl psát co chtěl a podle toho to taky vypadalo. Někomu stačil jeden sešit na celé tři roky, já měla tři sešity na jediný rok. To byla škola. K tomu jsem si ale začala psát v té době nejrůznější poznámky do různých zápisníků, když jsem je později pročítala, docela se mi to líbilo.

Pak přišlo období, kdy jsem začala snít o tom že jednou budu spisovatelkou. V představě jsem seděla za stolem u psacího stroje, v hrnku voněla káva a po zemi se válela spousta zmuchlaných papírů. Jo, být umělkyní, to mě lákalo. Rychle jsem se však vrátila nohama na zem, když jsem s hrůzou zjistila, že mi hrozí reparát. Z matiky. Ta pro mě reparátem definitivně skončila, zatímco psaní zůstalo.

„Já se tomu prostě neubráním,“ říkala jsem když se mě naši ptali, co to zase dělám. Proseděla jsem hodiny u počítače se sluchátky na uších a psala příběhy, které vycházely z životních prožitků. Dlouhé toky myšlenek střídaly ještě delší a když jsem pak dopsala a udělala poslední tečku, spadly mi ruce podél těla a já byla vyčerpaná, ale šťastná. Strkala jsem každému pod nos svoje výtvory a čekala, že po nich skočí a dokud to nepřečtou neodlepí oči od papíru. Jenže chyba lávky.

„Je to moc dlouhý, kdo by to čet´,“ vyvedla mě z omylu kamarádka. Uznala jsem, že má pravdu a zamyslela se. Nějaký čas jsem si vystačila s básničkami, které ze mě padaly jedna za druhou. S tou třetí už jsem nebyla moc spokojená a ptala jsem se proč. Když jsem viděla písmena narovnaná do odstavců, bylo to sice pěkné, ale ta prázdná místa na okrajích papíru mě dráždila. Nejradši bych viděla úhledně popsaný celý papír. Po prvních pokusech o jakési fejetony jsem si uvědomila, že to je to, co mě opravdu naplňuje. A tak přišla nová éra, kdy jsem se snažila myšlenku nacpat maximálně na jednu stranu formátu Á čtyři. Byť jsem se k tomu svobodně rozhodla, připadalo mi to vzhledem k omezení prostorem zpočátku nemožné. Ale postupem času jsem nacházela schopnost vyjádřit myšlenku v co možná nejmenším počtu písmen. Jasně, stručně, výstižně. A to dělám už roky a baví mě to čím dál víc.

Jo, a proč vlastně píšu? Protože mě baví říkat lidem, co cítím. Od vážných úvah jsem postupně přešla k humorné a někdy i lehce dvojsmyslné, či dokonce mírně lechtivé formě vyprávění. A co se nestalo? Lidi to čtou. Děkují mi a prosí o další. A tak píšu. Píšu všude. V metru, v tramvaji, už jsem psala i za chůze a dokonce i v autě. Ovšem to bylo trochu nepraktické, neboť moje cesta dlouhá pouhých sedm kilometrů, trvala téměř tři čtvrti hodiny. Stavěla jsem u každého patníku. Takže v autě ne. Ale moc ráda píšu například v posteli. Z toho důvodu (nebo i toho důvodu) jsem začala psát obyčejnou tužkou. Sice se nestane, že vynechá jako propiska, ale občas se maže. Ale pro psaní do postele je ideální. Myšlenky mě přepadají prakticky kdekoli. Tak je jenom dávám na papír a posílám dál. Třeba se uchovají pro příští generace.

Píšu proto, že mi to dává smysl. A dává to smysl i těm okolo mě. A to je pro mne ta největší odměna.

 

Autor: Renáta Šťastná | neděle 29.12.2013 16:27 | karma článku: 5,08 | přečteno: 323x
  • Další články autora

Renáta Šťastná

Jak na Nový rok …

Měl to být slavnostní Novoroční oběd, skýtající naději, že se nám letos povede lépe (i přesto, že v předešlých letech to teda moc nezabralo, ale co kdyby...) a penízky se nás budou držet a úspěšně množit. Prostě čočka. Moje sestra také dnes vaří čočku. Kdejaká hospodyňka dnes vaří čočku. Muž se na mě podíval, mávl rukou a pravil, že se na ní nedá nic zkazit. Vím, ne? Dělám ji každý rok.

4.1.2015 v 9:25 | Karma: 6,17 | Přečteno: 263x | Diskuse| Ostatní

Renáta Šťastná

Večery u nás

Večer co večer ONdra ožívá v momentě, kdy zastavím vodu, pomůžu mu z vany a chci ho utřít. Osuška mi často slouží spíš ke zkrocení malého sviště než k utření mokrého těla. Namazat se mi ho daří víceméně v běhu a pokaždé mě to stojí spoustu úsilí. Ve chvíli, kdy zavírám dveře jeho pokoje a beru do ruky pohádkovou knížku, mi s tragickým výrazem v obličeji oznámí, že má hlad. Každý rodič to zná. A já, protože patřím mezi ty měkčí a poddajnější, mu dovolím dojíst večeři, kterou nechal vystydnout na stole. Chvíli smlouvá, že chce něco jiného, ale nakonec velmi rád sáhne po zbytku toho, co dostal na svůj miniaturní talířek. Dneska to byl toust.

20.3.2014 v 6:00 | Karma: 6,33 | Přečteno: 311x | Diskuse| Ostatní

Renáta Šťastná

Na hradě Okoři…

Pohled na osvětlenou Okoř v listopadu večer je více než mystický. Projížděla jsem tudy před časem a nenápadně osvětlená zřícenina mě lákala k pohledu více než letmému. Ve vteřině se mi rozběhl v hlavě film. Fantazie běžela na plné obrátky a představy se rodily jedna za druhou. Okamžitě jsem si vybavila pocit, kdy jsem jako školačka četla duchařské příběhy a pak se třásla strachy pod peřinou, jakmile jsem zhasla lampičku.

12.3.2014 v 6:00 | Karma: 6,59 | Přečteno: 422x | Diskuse| Ostatní

Renáta Šťastná

Láska kvete v každém

Stály na stanici a čekaly na autobus. Smály se vesele a srdečně si něco vyprávěly. Podle letmých doteků a hlubokých pohledů se dalo soudit, že k sobě mají velmi blízko. Matka s dcerou ? Sestry ? Dobré přítelkyně ? Bylo cítit, jak se nechtějí rozloučit. Nervózně vyhlížely autobus a obě si jistě přály, ať ještě nespěchá. Přijel včas, přesně podle jízdního řádu. Šofér vystoupil a pomohl ostatním naložit zavazadla. Počkaly, až všichni nastoupí a užívaly si poslední vteřiny do odjezdu v objetí. Pak se dlouze políbily. Ruka přejela pěkně tvarovaný zadeček. Ruka té druhé odhrnula neposlušný pramínek vlasů, který si našel cestu přes oko.

11.3.2014 v 6:00 | Karma: 10,44 | Přečteno: 552x | Diskuse| Ostatní

Renáta Šťastná

Kniha,knížka, knížečka

Kniha. To je slovo...Od malička jsem k němu měla zvláštní úctu. A když jsem pak sama poznala, co se v takové knize všechno může skrývat, moje touha po poznávání narostla do obrovských rozměrů. Během života jsem už brala do ruky kdejakou knihu. Nejdřív to byly leporela, to když jsem byla mrňousek, který toho o životě ještě moc neví. Později přišly na řadu knihy složené z časopisů, které mi strýček knihař svázal abych toho s sebou mohla tahat víc a křivit si záda. Ale ještě před tím byla moje úplně první opravdová kniha, kterou jsem si sama přečetla – slabikář. Jak já ho milovala. Nedávno jsem si z nostalgie a stesku po letech dětských jeden výtisk zaopatřila pomocí zásilkové služby a už pyšně trůní v mojí, už tak přeplněné knihovně.

10.3.2014 v 8:00 | Karma: 6,64 | Přečteno: 141x | Diskuse| Ostatní
  • Nejčtenější

V Turecku zemřela česká zpěvačka Victoria. Zavraždil ji její vlastní manžel

14. června 2024  8:59,  aktualizováno  11:23

Česká zpěvačka Victoria byla zavražděna v Ankaře. Podle tureckého portálu Hürriyet ji zabil její...

„Ukrajinská sebevražda“. Intriky v Kyjevě čím dál víc frustrují Západ

11. června 2024  19:21

Kádrové změny nezmítají jen ruským ministerstvem obrany, rostoucí pozornost vzbuzují i rošády v...

Brusel zveřejnil 10 kroků pro přijímání migrantů, z nichž se Česko nevyzuje

12. června 2024  18:34

Evropská komise zveřejnila harmonogram, který má zajistit, aby v jednotlivých členských státech EU...

Pravda o střelbě na fakultě. Unikátní rekonstrukce, vrah přišel ve 13:23

17. června 2024

Premium Pravda o střelbě na filozofické fakultě se vynořuje postupně a některé detaily jdou proti tvrzením,...

„Tak dlouho tam ta zrůda byla...“ Zjištění o střelbě na fakultě rozlítila pozůstalé

18. června 2024

Premium Univerzita Karlova i pozůstalí podali stížnosti proti policejním závěrům prosincové střelby na...

Při pouti do Mekky zemřelo přes 300 egyptských poutníků, většina kvůli vedrům

18. června 2024  20:55,  aktualizováno  21:09

Při letošní velké muslimské pouti do Mekky hadždž zemřelo nejméně 323 egyptských poutníků, většina...

Putin s delegací dorazil do KLDR, po dvou dnech odletí do Vietnamu

18. června 2024  20:11,  aktualizováno  20:56

Letadlo s ruským diktátorem Vladimirem Putinem v úterý večer přistálo v Pchjongjangu. Šéf Kremlu...

Macron nad propastí. Sjednocená levice mu chce ukrást volby, jeho spojenci úpí

18. června 2024  19:53

Emmanuel Macron má před volbami další problém. Levicové strany půjdou do klíčového hlasování v nové...

Fanoušci na cestě za snem. Češi zaplnili Lipsko a věří v porážku Ronalda

18. června 2024  19:07

Lipsko (Od našich zpravodajů) Fanouškovská vášeň nezná hranic. Češi v Lipsku fandí naplno i přes déšť a věří v historický úspěch...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

  • Počet článků 87
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 595x
"Nikdy není tak zle, aby nemohlo bejt ještě hůř". A toho se držím.

Seznam rubrik