Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Julie

Zavítala k nám, ani nevím přesně kdy. Na jaře? V létě? Fakt nevím, každopádně nikdy jsme ji nebrali moc na vědomí. Proč taky. Takových už tu bylo… Koncem října mi proběhlo hlavou, že je ale docela neobyčejná. A začala jsem ji vnímat víc. Co vnímat, já ji začala vyhledávat, spřádala jsem plány, jak se k ní dostat blíž. Jak jen to šlo, mluvila jsem na ni. „Hele, kde jsi?“ ptala jsem se polohlasem, aby mě nikdo neslyšel. Mohla bych budit podezření a to se mi moc nechtělo. Když jsem ale po opakovaných pokusech zjistila, že mě naprosto ignoruje, ztratila jsem o ni zájem. A pak se to stalo.

Konec listopadu, venku hvízdala meluzína a já vylezla ze sprchy, sedla si na postel a začala si mazat nohy krémem. Malá lampička slabě svítila a v televizi se míhaly obrázky. A pak jsem ji uviděla. Vlezla mi do obrazu. Vůbec se nebála, že ji plácnu. Tak si byla jistá, že se uvelebila uprostřed obrazovky. Seděla jsem a koutkem oka ji pozorovala. Když zjistila, že mi to neva, osmělila se a přiletěla blíž. Chvíli kroužila kolem mě a pak si mi sedla na právě namazané koleno.

„Nazdar Julie,“ řekla jsem potichu, aby se náhodou nelekla. Nelekla se. A od té doby jsme byly kamarádky. „To ti to teda trvalo,“ řekla jsem jakoby nic. Pak jsem zhasla a ona zmizela.

Druhý den jsem ji zaregistrovala na zácloně v kuchyni. Zároveň jsem si nemohla nevšimnout taťkova rychlého pohybu, kterým zručně sahá po plácačce.

„Nech ji,“ vykřikla jsem. „To je Julie.“ Zraky celé rodiny se ke mně upnuly.

„Cože to je?“ zeptal se taťka.

„Julie,“ řekla jsem hrdě. „Naše moucha domácí.“ Poklepal si na čelo, ale přistoupil na moji hru. A tak byla přijata mezi nás a velmi rychle se tu zabydlela. Vídali jsme ji v kuchyni, obýváku, u našich v ložnici, její přítomnost byla samozřejmá. Nikým neohrožená a všemi přijatá. Když přijela návštěva, museli jsme být ostražití a zatrhnout případné pokusy o její dopadení.

Strávila s námi Vánoce, Silvestra a po Novém roce už byla tak krotká, že by se snad nechala i pohladit. Pak ale na pár dní zmizela a my už jsme se s ní v duchu loučili. Jednou ráno se znovu objevila a věřte, měla jsem z toho opravdovou radost. Sedla si k synovi, když snídal a vůbec se nebála.

„Julinko, neboj se,“ výskal Ondra radostí, když si mu sedla na hrnek s mlékem. „Hlavně tam nespadni, mohla by ses utopit.“ Pak se na mě podíval a úplně vážně mi řekl: „Škoda, že s námi Julie nemůže jezdit autem, viď? Určitě by jí totiž byla zima, mohla by nastydnout …“

Autor: Renáta Šťastná | pondělí 30.12.2013 6:00 | karma článku: 5,16 | přečteno: 350x
  • Další články autora

Renáta Šťastná

Jak na Nový rok …

Měl to být slavnostní Novoroční oběd, skýtající naději, že se nám letos povede lépe (i přesto, že v předešlých letech to teda moc nezabralo, ale co kdyby...) a penízky se nás budou držet a úspěšně množit. Prostě čočka. Moje sestra také dnes vaří čočku. Kdejaká hospodyňka dnes vaří čočku. Muž se na mě podíval, mávl rukou a pravil, že se na ní nedá nic zkazit. Vím, ne? Dělám ji každý rok.

4.1.2015 v 9:25 | Karma: 6,17 | Přečteno: 263x | Diskuse| Ostatní

Renáta Šťastná

Večery u nás

Večer co večer ONdra ožívá v momentě, kdy zastavím vodu, pomůžu mu z vany a chci ho utřít. Osuška mi často slouží spíš ke zkrocení malého sviště než k utření mokrého těla. Namazat se mi ho daří víceméně v běhu a pokaždé mě to stojí spoustu úsilí. Ve chvíli, kdy zavírám dveře jeho pokoje a beru do ruky pohádkovou knížku, mi s tragickým výrazem v obličeji oznámí, že má hlad. Každý rodič to zná. A já, protože patřím mezi ty měkčí a poddajnější, mu dovolím dojíst večeři, kterou nechal vystydnout na stole. Chvíli smlouvá, že chce něco jiného, ale nakonec velmi rád sáhne po zbytku toho, co dostal na svůj miniaturní talířek. Dneska to byl toust.

20.3.2014 v 6:00 | Karma: 6,33 | Přečteno: 311x | Diskuse| Ostatní

Renáta Šťastná

Na hradě Okoři…

Pohled na osvětlenou Okoř v listopadu večer je více než mystický. Projížděla jsem tudy před časem a nenápadně osvětlená zřícenina mě lákala k pohledu více než letmému. Ve vteřině se mi rozběhl v hlavě film. Fantazie běžela na plné obrátky a představy se rodily jedna za druhou. Okamžitě jsem si vybavila pocit, kdy jsem jako školačka četla duchařské příběhy a pak se třásla strachy pod peřinou, jakmile jsem zhasla lampičku.

12.3.2014 v 6:00 | Karma: 6,59 | Přečteno: 422x | Diskuse| Ostatní

Renáta Šťastná

Láska kvete v každém

Stály na stanici a čekaly na autobus. Smály se vesele a srdečně si něco vyprávěly. Podle letmých doteků a hlubokých pohledů se dalo soudit, že k sobě mají velmi blízko. Matka s dcerou ? Sestry ? Dobré přítelkyně ? Bylo cítit, jak se nechtějí rozloučit. Nervózně vyhlížely autobus a obě si jistě přály, ať ještě nespěchá. Přijel včas, přesně podle jízdního řádu. Šofér vystoupil a pomohl ostatním naložit zavazadla. Počkaly, až všichni nastoupí a užívaly si poslední vteřiny do odjezdu v objetí. Pak se dlouze políbily. Ruka přejela pěkně tvarovaný zadeček. Ruka té druhé odhrnula neposlušný pramínek vlasů, který si našel cestu přes oko.

11.3.2014 v 6:00 | Karma: 10,44 | Přečteno: 552x | Diskuse| Ostatní

Renáta Šťastná

Kniha,knížka, knížečka

Kniha. To je slovo...Od malička jsem k němu měla zvláštní úctu. A když jsem pak sama poznala, co se v takové knize všechno může skrývat, moje touha po poznávání narostla do obrovských rozměrů. Během života jsem už brala do ruky kdejakou knihu. Nejdřív to byly leporela, to když jsem byla mrňousek, který toho o životě ještě moc neví. Později přišly na řadu knihy složené z časopisů, které mi strýček knihař svázal abych toho s sebou mohla tahat víc a křivit si záda. Ale ještě před tím byla moje úplně první opravdová kniha, kterou jsem si sama přečetla – slabikář. Jak já ho milovala. Nedávno jsem si z nostalgie a stesku po letech dětských jeden výtisk zaopatřila pomocí zásilkové služby a už pyšně trůní v mojí, už tak přeplněné knihovně.

10.3.2014 v 8:00 | Karma: 6,64 | Přečteno: 141x | Diskuse| Ostatní
  • Nejčtenější

Čechy zasáhly extrémní bouřky, padaly obří kroupy. Hasiči měli stovky výjezdů

21. června 2024  9:39,  aktualizováno  22:58

Přes Česko prošly velmi extrémní bouřky s nárazy větru kolem 90 kilometrů za hodinu a krupobití....

Češi vjeli do vojenské zóny, fotili se u tanku. Dítě pak usmrtil nalezený granát

21. června 2024  8:52,  aktualizováno  18:16

Chorvatská policie propustila Čecha vyšetřovaného kvůli výbuchu u města Obrovac, při němž zemřelo...

Komentátor Schmarcz se v televizi pohádal se Šlachtou, pak zmizel ze studia

19. června 2024  20:51

„Já jsem se zastal kluků policistů a vy do toho taháte politiku,“ začal křičet komentátor Martin...

Ruská jaderná ponorka plula u pobřeží Floridy. Fotky ukazují její poškození

19. června 2024  13:53

Ruská flotila, která navštívila Havanu, se rozdělila. Část pluje od Kuby směrem k Venezuele,...

Východem Česka prošly silné bouřky a krupobití. Padající strom zabil člověka

19. června 2024  7:32,  aktualizováno  20.6 6:37

Velmi silné bouřky, které ve středu večer zasáhly Moravu a Slezsko, mají jednu oběť. V Českém...

Řidiči se převrátil návěs s kravami, veterináři museli některé utratit

26. června 2024  16:34

Přívěs s osmnácti kravami se dnes odpoledne převrátil zahraničnímu řidiči na silnici I/35 v Býšti...

Poslanci schválili zřízení vyšetřovací komise ke střelbě na filozofické fakultě

26. června 2024  5:10,  aktualizováno  16:30

Návrh opozičního hnutí ANO na zřízení parlamentní vyšetřovací komise ke střelbě na Filozofické...

Slovenské městečko má do půl roku přejmenovat ulici pojmenovanou po Tisovi

26. června 2024  16:29

Po rozhodnutí správního soudu v Bánské Bystrici má obec Varín přejmenovat ulici nesoucí jméno po...

Ministerstvo školství nalije více peněz do škol s ukrajinskými studenty

26. června 2024  16:22

Ministerstvo školství finančně podpoří v příštím školním roce ty školy, v jejichž třídách je větší...

  • Počet článků 87
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 595x
"Nikdy není tak zle, aby nemohlo bejt ještě hůř". A toho se držím.

Seznam rubrik