V hlavě se mi začalo hádat mé ego, superego a id. Freude pomoz mi!

Sotva nám „nervákům“ přestala hrozit síťová lůžka, ničí nás sociální sítě. Když se s nikým nemohu hádat, hádám se sám se sebou.

    Navrhuji, aby každý, kdo jde na internet, by si nejprve měl odkliknout varování ministerstva zdravotnictví : Ministerstvo zdravotnictví varuje, že dlouhý pobyt na sociálních sítích vám může způsobit vážné zdravotní potíže, radikalizaci a rozvrat osobního a pracovního života. Vidím to sám na sobě. V idylických „předfeisbůkových“ časech jsem se s mou ženou hádal úplně normálně, jak se od lehce žárlivých manželů očekává. Teď je mi nějaké flirtování manželky úplně buřt. Jediné, co mě zajímá je, jaké má stanovisko k syrským sirotkům a k tvrdému brexitu. Jakmile najdu ve spíži další plastikovou láhev s řepkovým olejem, je to pomalu horší, než bych v záchodové nádržce našel ukrytou nekolkovanou flašku vodky. Babiš mi nesmí do baráku ani ve formě tekuté řepky!

    Nejhorší je, že se mi to poštěkávání z internetových diskuzí přestěhovalo i do mé hlavy. Z mé zdravě dubové palice se stala sociální síť. Do krve se mi v ní rozhádalo ego, superego a id. Dříve se také mezi sebou dohadovala, ale tak nějak konstruktivně. Id je podle Freuda založeno na uspokojování slasti. Má na starosti pudy, vášně,touhy, přání a je ve své podstatě iracionální. Ego je naopak racionální. Koriguje pudy a vášně a tvoří naše chování tak, abychom byli začleněni v rámci širšího společenství. Superego chce být dokonalé. Prahne po ideálech a chce jich dosáhnout bez jakýchkoliv kompromisů. V normálním životě to funguje tak, že všichni tři panáčci se nakonec nějak dohodnou. Třeba si představte, že máte ukrutnou žízeň a v kapse ani floka. Na zahrádce před restaurací se právě chystá starší pán vypít nádherně napěněnou plzeňskou dvanáctku. Id velí : vezmi tomu dědkovi ten půllitr a vychlemtej mu ho. Tím uhasíš svou ukrutnou žízeň. Racionální ego však namítne, že vzít někomu pivo se nesluší. Nedělá se to. Mohl by však staršímu pánovi vysvětlit svou situaci /ukrutná žízeň a v kapse ani flok/ a poprosit ho, ať pivo zcela nevypije a nechá mu půllitr lidově řečeno „dojet“. Nejhorší žízeň tak uhasí a žádného přestupku se nedopustí. V tom se přihlásí o slovo superego. Už samotný fakt, že nemáš žádné peníze, tě degraduje. Pivo dojíždí jen bezdomovec. Ty jsi však příslušník střední třídy. Musíš to vydržet. Jsi sice totálně dehydratovaný, ale do svého domu dolezeš. Ty to dáš. Nakonec vše dopadne kompromisem. Využijete záchod v restauraci ve chvíli, kdy tam nikdo není. Napijete se z kohoutku vody a uhasíte svou žízeň. Id, ego ani superego není s tímto řešením zcela spokojeno, ale ani zcela nespokojeno.

    Jo, to bejvávalo. Teď už se ti tři jen hádají. Asi budu muset navštívit cvokaře. Id už si opatřuje výbušninu, ego založilo stranu Slušní občané za Čechy Čechům a superego vydalo Etický kodex se silou ústavního zákona. Poslední kapkou, kterou byl můj pohár hořkosti naplněn, se stala kauza padesáti syrských uprchlíků. Kam se vedle nich hrabe padesát odstínů šedi. Id už několik dnů řve, že i jeden sirotek dokáže otevřít bránu do naší kotlinky pro hordy dalších. Racionální ego rozhazuje rukama. Ty hlupáku. Tím si to u všech pohnojíme tak, že nám nikdo příště ani ruku nepodá. Nejlepším řešením je takové, když se vlk nažere a přitom koza zůstane celá. Pár sirotků si vezmeme, však stejně utečou jinam. To gesto se nám však bohatě vyplatí. Chce se mi z vás zvracet, odplivne si superego. Lidé si musí pomáhat do absolutního maxima. Zdroje zatím máme. Jakmile se zpronevěříme našim ideálům, přestaneme být lidskými bytostmi. My jsme smrtelní. I když tu nebudeme, ideály tu však  zůstanou.

    Co s tím? Freude, Freude, Freude, vždy na tebe dojde.