Zase jsem byl vyzván, abych potvrdil, že nejsem robot. Prolezl jsem, ale s odřenými zády. Kdo ví, jak dopadnu příště.
Včera se mi jen s odřenými zády podařilo prokázat, že nejsem robot. Musel jsem zodpovědět několik otázek ve stylu „pořád se jenom ptáš, odpovědí se však nedočkáš“. Například jsem měl z pěti zobrazených věcí označit jen ty, co mají něco společného s naftou. Když jsem označil i plastikovou láhev se slunečnicovým olejem, okamžitě jsem byl zařazen do skupiny kyborgů, což jsou napůl lidi a napůl roboti. Zkuste to ještě jednou, vyzvala mě profesorka Captcha, o které se povídá, že se možná svým stvořitelům utrhla ze řetězu. Za normálních lidských podmínek bych se proti jejímu verdiktu odvolal, neboť si myslím, že rostlinný olej má s naftou společného víc než dost. Bionafta je přece také nafta. Ztěžovat si však mohu leda tak na lampárně.
Posuňte zobrazený předmět pomocí šipek směrem, kam ukazuje šipka, zněl druhý úkol. Většina zobrazených předmětů byla takového charakteru, že se nedalo jednoznačně určit, kde mají čumák a kde zadek. Kde má předek a kde zadek například zobrazená elektrická lokomotiva, která má kabinu pro strojvedoucího na obou stranách? Nejsem blbej. Díky své přirozené inteligenci jsem usoudil, že je to úplně jedno. Je to jen tak trochu nekorektní chyták, ale budiž. To dám. Dalším problémem však bylo, že každý předmět byl vždy spárovaný s rukou se vztyčeným ukazováčkem tak trochu připomínající liturgické ukazovátko sloužící při sledování textu Tóry. No jo, kde je předek a kde je zadek poznám, ale jak mám šipku nasměrovat pomocí šipek a co je vůbec tou šipkou? Nejspíše to liturgické ukazovátko. Brzy seznám, že přes to liturgické ukazovátko cesta nevede. Čas marně běží a profesorka Captcha se chystá posbírat písemky. Jejda, něco se pokazilo, zkuste další pokus.
Captcha mi darovala pět minut nastavení za zdržování hry. Dostal jsem se do situace, že pravděpodobně asi robot nebudu, ale homo sapiens / člověk moudrý / asi také ne. Možná ještě tak homo neanderthalensis. Já sám jsem si však ze všeho nejvíce připadal jako homo erectus s důrazem na to adjektivum . S povislým dolním rtem a ochablými obličejovými svaly jsem se modlil, abych dostal otázku ve stylu jaké roční období následuje po zimě nebo abych na obrázku čtverečků a kuliček označil všechny čtverečky. To, že jsem třetí pokus zvládl levou zadní, si vysvětluji tím, že jsem si připadal jako idiot a ze zoufalství vždy zvolil ten nejprimitivnější postup, který se nabízel. Vyhrál jsem v poslední minutě nastavení.
Zatím tedy mohu na všechny nejčastěji pokládané otázky odpovědět kladně.
Aplikaci máte? Ano mám. Jste zaregistrován? Ano jsem. Jste člověk? Zatím ještě ano.
