České učitelky, letos opravdu nejezděte k Jaderskému moři!

Už od dob první republiky se traduje, že každou letní sezónu sežere žralok českou učitelku. Od letoška to prý bude ještě větší adrenalin. Paní učitelky, nejezděte k Jaderskému moři. Ještě si to dobře rozmyslete.

Letní sezonu u Jaderského moře pravidelně zahajuje fáma, že zas nějakou českou učitelku sežral žralok. Ihned poté všechny naše cestovní kanceláře ujišťují, že české učitelky a ani nikdo jiný se nemusí bát. Sice v Jaderském moři se nějací žraloci vyskytují, to ano, ale nejsou vůbec nebezpeční. Větší nebezpečí rozhodně spíše hrozí od mořských ježků, jejichž bodliny se jen obtížně vytahují ze zraněného chodidla, které se v místech vpichu často zanítí a dovolenkář má rázem po dovolené. Na Instagramu se pak ovšem chlubí, že si opět u Jaderského moře dobře zapíchal.

No dobře, ale jak potom cestovky vysvětlí, že mezi jinými potřebnými údaji jako je číslo cestovního dokladu, datum narození, mailová adresa a prohlášení zda jsem binární nebo nebinární, chtějí vědět jestli dotyčná objednavatelka je nebo není učitelkou základní nebo střední školy. Pročpak asi, ha? Ještě za totality jsme jeli autobusem do bývalé Jugoslávie. Když jsme se pak z Makarské vraceli po dvou týdnech domů, tak chyběly dvě české učitelky. Prý utekly na západ, ale kdoví jak to tenkrát bylo.

Od letoška to bude u Jadranu ještě větší adrenalin. Předevčírem psali, že nějaký rybář chytil u Istrijského poloostrova do sítě několik čtverzubců stříbropásých. Je to tedy opravdu pěkný prevít. Jeho tělo obsahuje jed několikanásobně jedovatější než kyanid a Novičok je vedle něho jen bylinný odvar z máty peprné. Pro člověka je smrtelná dávka jeden až dva miligramy. Ta ryba má však v sobě jedu tolik, že by z něho i vorvaň dostal tanec svatého Víta. Ty potvory se prý docela rychle množí, protože nemají žádného přirozeného nepřítele. Leda jen v Japonském moři. Japonci totiž tyhle ryby jedí. Ten japonský poddruh je o něco méně toxický, nicméně rovněž je smrtelně jedovatý. Japonci ho nazývají taki fugu. Nevím jestli náš zdejší bloger a kuchař Filip Vracovský někdy tuto rybu připravoval, ale asi ne, neboť by musel získat speciální licenci a sjednat si speciální životní pojistku. Při odstraňování smrtelně jedovatých vnitřností se totiž nemůžete utěšovat, že když nejde o život, jde o hovno. Při této činnosti totiž jde o život. Samotné maso je ovšem lahodné a drahé. Pokud však kuchař při kuchání udělá chybu, je zle buď pro něho nebo posléze pro hosta restaurace. Proti tetrodotoxinu, kterým ta rybí potvora disponuje, totiž neexistuje žádný protijed. Jediné, co mi nejde na rozum, je, že se Japonci dožívají tak vysokého věku i přes tak podivná jídla.

Abych však nešířil paniku, čtverzubec stříbropásný je mírumilovný, pokud ho ale nechcete sežrat. Ta ryba totiž vypadá velmi chutně. Její masíčko ji řadí mezi tzv. bílé ryby na rozdíl od méně chutných ryb modrých. Přesto, kdybych byl českou učitelkou, tak bych k Jaderskému moři nejezdil.