Naprostý souhlas. Jen dodávám, že "zdrobnělinky" typu človíček a lidičky pokládám za dehonestaci člověka a lidí...

Díky

Pravdu díte, Váš názor s Vámi plně sdílím, byť si jsem vědomý drobných ústupků, ne-li až hereze vůči naší společné víře. Tak především jména. Jsem Jan, ale Jene mi říká málokdo. Je zbytek zdrobnělina? U dívčích jmen vyzní mnohá v nepozměněném 5. pádě dost tvrdě - např. Zuzano, Jano, Terezo, Pavlíno,. Na druhou stranu je životním osudem a ironií, že jsem poznal Růženku, která dorostla do velikosti 100+kilové hrošice, a opravdu měla v občance Růženka, a nikoli Růžena. Takové Růženo ani říkat nemůžete, nejenže by to znělo tvrdě, prostě by to nebylo její jméno. A kamarádka Jindra, kdysi Jindřiška, byla ze své zdrobněliny natolik špatná, že se nechala v dospělosti na matrice přejmenovat... Což mi připomíná ten starý vtip, jak přijde pán na matriku, že by se chtěl přejmenovat, a úřednice na něj, jak že se jmenuje, Adolf Prdelka, a jak byste se rád jmenoval, pane Prdelko, po změně? Aleš Prdelka.

P.S. Přemýšlím, jestli nezačnu místo hodinek říkat hodiny, a místo kalhotek kalhoty, ale... možná s tím ještě raději počkám;-D Dovolím si připomenout trefného Plíhala, který si na jednom ze svých koncertů "šel dát do cukrárny rakve a věnce";-)

P.P.S. Ségře začala kolem puberty vadit vedle zdrobnělin i nespisovná mluva. Hnala to až do extrému, z Karlštejna byl Karlštýn, místo vosy kolem nás poletovala osa atd.;-)

Pěkný příspěvek do diskuze. Vyhnout se dá zdrobnělině u Zuzany v pátém pádě Zuzi nebo Zuzko a u Pavlíny Pavli. U Jany Jani. Vy jako Jan to máte dobré. Já bych vás oslovoval Honzo. Jene bych použil jedině při biřmování. Zní to hodně oficiálně.

Také to nesnáším. Tuhle jsem jedné "paní zez Plzně" (což je rčení, které také nesnáším), potvrdila na její přání "fejsbukové" přátelství, ale jakmile jsem zjistila, že ona každičké ráno oslovuje ty své fb-přátele slovy "dobré ráníčko miláčkové, zlatíčka, jakpak jste se vyspinkali?", bylo tomu fb-přátelství konec, zrušila jsem ho. Nesnáším takovéto oslovování ani od známých, natož od fb- (neznámých) "přátel". Snad to zdrobnělinkování toleruji jen při oslovování miminek, a to jak těch lidských, tak i zvířecích. (Koťátka, kuřátka, housátka - ovšem "slůňátka" by se mi vzhledem k jejich velikosti zdálo být poněkud nevhodná). Zato oslovovat dospělé lidi, natož muže "Pavlíčku, Petříčku, Jeníčku, a žen Jiřinko, Růženko apod., se mi zdá být hloupé. Ovšem u nás to ťunťání dvojic vidíme hlavně ve filmech a televizních seriálech. To pořád "miláčku" sem, "miláčku"" tam, i když jsou ti dva umiláčkovaní partneři -těsně před rozvodem. Zajímavé ale je, že to v běžném životě nevidím. Že by tzo byl copirajt ze západních v filmů? Tam je to stále, "miláčku, miluji tě!" - téměř při každé příležitosti.

Děkuji za reakci

"Gulášek s chlebíčkem a pivečkem" - to se ještě dá - ovšem, pokud ho nepřinese servírečka nebo číšninečka.

Viléme, trefně napsáno.

Děkuji, Ireno

Tak jsem dočetla až dokonce, a mně se také líbí, že v angličtině musí říct malý pták, ale v Čechách je to ptáček, no není to nádherné? A ten sto a více kilový hostinský, nedivte se mu, k jeho váze mu gulášek, chlebíček a pivečko připadají jako malé porcičky, taková jednohubka.

Máte naprostou pravdu. Zdrobněliny jsou takřka výsadou češtiny. Mnohé jazyky jimi neoplývají, nebo se tvoří jinak. Českému jazyku rozhodně přidávají na rozmanitosti. Zcela však souhlasím s autorem - o jejich nadužívání.

Já si vždycky vzpomenu na pana Miloše Nedbala (tuším v seriálu Byl jednou jeden dům): "Srdíčko, máte nemocné srdíčko - copak jsem malé dítě?". Na druhou stranu mají zdrobněliny jistý půvab. Jak říkal pan Werich - červeňoučké jablíčko, to Angličan neřekne, kdyby se na hlavu postavil .

Jo, angličtina moc zdrobnělin nemá až na výjimky. Zdravím tě.

Tak občas zdrobněliny používám, třeba když oslovuji své děti. Julii jsem třeba vybrala jméno, které se mi líbí nezdrobnělé, ale ona ho v té podobě vyloženě nesnáší. Nebo tvar maminka a tatínek, to bych nikdy v nezdrobnělém tvaru nepoužila, to je prostě láska. Na druhou stranu jsou okamžiky, kdy v tom je jistá dávka ironie, třeba žákům říkám prdelky moje - to v základním tvaru ani do diskuse napsat nemůžu. Nebo mám ve třídě pivovarníka - vzhledově připomíná Hrušínského v roli Švejka a je to skvělý řízek, kterému všichni říkáme Jaroušek, prostě to k němu skvěle pasuje.

Heleno, to je Ok Oslovovat malé děti zdrobněle je standard kromě případů, když něco provedou. A taky mi nevadí, když třeba stokilový řízek je oslovován přezdívkou Drobeček. S tím tatínkem a maminkou, to bych měl velké problémy, i když jsem je měl oba velmi rád. Chyba je, jak se říká, na mém přijímači.

Se zdrobnělinami je to jako s nadávkami. Na správném místě, ve správném množství. Nepoužít občas zdrobněliny s dětmi je jako říkat "jestli mě ještě jednou kopneš, tak ti ukážu, bramboro" na fotbale. Prostě nemocný extrém.

Ale jak říkám, ve správném množství na správném místě.

Souhlasím. Platí nepřesolit, nepřesladit.

Pěkný blogísek.

Díky

Když v televizi vaří, tak zásadně masíčko.

Jinak o těch zdrobnělinách se traduje pěkná historka, jak jeden herec vyprávěl v rozhlase pohádku, kde se to nadmíru hemžilo zdrobnělinami a když skončil a domníval se, že už jeho hlas nejde do éteru, pronesl větu, kterou slyšely všechny děti: "A nyní mi milé dětičky polibte prdýlku, já si jdu pro penízky".

Milane, tu historku znám. Díky