Pravidla etikety jsou ve skutečnosti fake news. Všechno je jinak!

Rady, jak se stát úspěšným mužem nebo ženou, vás v reálném životě přivedou k okamžitému padáku, avšak bez zlatého padáku. Znalosti, jak správně jíst humra nebo šneka, vám potom beztak budou k ničemu.

Pokud všechny ty publikace o pravidlech etikety anebo návody, jak se stát ve společnosti úspěšným, neberete vážně a slouží vám jako zábavná literatura, pak je vše v pořádku. Pokud nikoliv, dopadnete špatně. Pravidelná četba encyklopedií slušného chování má podobné účinky jako požívání drogy. Vysloveně se neotrávíte, ale zhulíte se.Zahltíte se informacemi, které vám budou užitečné tak jednou nebo dvakrát za život anebo rovnou informacemi falešnými - fake news, jež vás mohou přivést na úřad práce, kde vás zařadí do kolonky „nepřizpůsobivý“.

    Vyloženě toxické jsou zejména rady, jak se stát úspěšným vrcholovým manažerem. Jo, kdyby ty knížky vycházely v malém nákladu a s upozorněním : - Ministr zdravotnictví varuje, že časté čtení příruček, jak se stát úspěšným, může poškodit vaše duševní zdraví- tak prosím. Určitě jsou mezi námi nějací noví Bakalové nebo Babišové, kteří si takovou knížku bez úhony přečtou a některé rady jim mohou být i užitečné. Bohužel však tyhle publikace vychází v obrovských nákladech. Často jsou nabízeny i v akčních slevách a mohou si je dovolit i nízkopříjmoví snílci, ženy v domácnosti i ten příslovečný skladník ve šroubárně, jemuž přece nebrání nic, aby si přečetl Vergilia v originále. Pravda je však krutá. Poslechnu-li „rádce“ a na přijímacím pohovoru se metamorfózuji do testosteronem napěchovaného supermuže s bradou vysunutou dopředu a vrhajícího přímý a nebojácný pohled na šéfa, začne se probouzet starý atavismus i u generálního ředitele mezinárodního koncernu. Mít mladého nebezpečného beta-samce ve své smečce, to žádný šéf nepřipustí. Nejenže nepostoupím na firemním žebříčku výše, ale dostanu rovnou vyhazov.

    Čím dříve si tzv. masový čtenář zlevněné naučné literatury uvědomí, že jsou takovéto rady pro něj zhoubné stejně jako tuzemský rum smíchaný s metanolem, tím lépe. Jenže co má číst? Zatím nikdo nenapsal knihu - Sto rad, jak nenaštvat šéfa- nebo -Jak být a zároveň nebýt na pracovní poradě-.

Pravidla etikety pro široké masy zas až tolik nebezpečná nejsou. K. Marx by je nejspíše označil za opium lidstva. K čemu bude držiteli stravenek Sodexo Gastro Pass rada, jak správně jíst humra. Ostatně po informaci, že pro konzumaci této drahé pochutiny vás obsluha vybaví sadou víceméně chirurgických nástrojů, kterými budete zpoza krunýře dolovat masíčko, a kromě toho vám na krk pověsí speciální bryndáček, většinu z vás přejde na humra chuť. Etiketa stolování pouze zdánlivě pamatuje i na ty, kteří se živí jen tím, co les dal. Mám na mysli bezdomovce. Ladislav Špaček sice ve své knize radí, jak jíst šneky, ale rozhodně ne houmlesákům. Podle etikety totiž je nutné ulitu šneka zahradního uchopit do kleští a dvouzubou vidličkou vytáhnout masíčko.

Reálný život je u většinového občana úplně jiný. Žádný odborník na etiketu například neřeší, co mám dělat, když se v hospodě strhne rvačka. K čemu je mi pravidlo, že dáma má přednost? Ani Guth -Jarkovský, ani mnou už citovaný Ladislav Špaček vám neřekne, co máte dělat, když vstoupíte do restaurace nižší kategorie. Zásada, že dáma, aby se cítila bezpečněji, by měla být usazena zády ke zdi, je „sluníčkářská“. Je to samozřejmě muž, který bude muset ostřížím zrakem sledovat celý provozní prostor hospody a zejména všechny únikové cesty. Také nebude spoléhat na pingla s výběrem stolu. V případě rvačky rozhodují vteřiny. Muž usadí svou dámu ke stolu blízko chodbičky vedoucí na wc nebo hlavní východ kam lze dámu odvést do relativního bezpečí. Kleštičky na humra by se samozřejmě hodit mohly, ale jen pro případnou sebeobranu.

   Vrátím se však ještě k radám, jak se stát úspěšným mužem nebo ženou. Všichni tito experti zatajují krutou pravdu, že se ve skutečnosti, i přes rituály etikety, řídíme pravidly vlčí nebo opičí smečky. Pracovní porada u generálního ředitele je ve skutečnosti potvrzovací akt dominantního postavení vládnoucího šéfa. U vlků vše probíhá tak, že níže postavení jedinci vyjadřují svou submisivitu zaujetím podřízené pářící pozice. Je-li šéfem muž, měla by žena při pracovní poradě dát najevo svou případnou svolnost. U žen v předdůchodovém věku pak postačí náznak lítosti ve smyslu -škoda, že nejsem mladší-. U mužů postačí defenzivní postavení těla a optické zmenšení své tělesné výšky. U zvlášť vysokých a atletických mužů je každá rada drahá. Tito, i když nechtěně, jen svou přítomností narušují potvrzovací akt šéfova alfasamectví. Nepříznivý dojem příliš nebezpečně vyhlížejícího podřízeného by mohl zmírnit nepadnoucí obnošený oblek v kombinaci se shrbenými zády. Občasný kašel, navozující dojem nepříliš pevného zdraví, kombinovaný s tikem v obličeji a pach levného deodorantu po dědečkovi by mohl šéfa vrátit do stavu klidu.

Bohužel taková je drsná skutečnost, která nám je však zatajována. Přece platí - je mnoho povolaných, ale málo vyvolených. Většina však nepatří ani do kategorie povolaných. Nejhorší ale je, že i kdyby někdo pro ty „nevyvolené a nepovolané“ napsal krutě pravdivou příručku, jak přežít oběd ve čtvrté cenové skupině a jak se chovat, když jde k nadřízenému tzv. na kobereček, nekoupí ji. Místo toho hodí do nákupního košíku bestseller, jak se stát slavným a úspěšným.