Karel Čapek se pokusil o -Hovory s Milošem Zemanem-.

Miloš Zeman sedí v salonku a čeká na příchod Jaromíra Soukupa, aby s ním natočil další díl pravidelného pořadu Týden s prezidentem. Dovnitř však vchází neznámý muž středního věku

-Vy nejste Jaromír Soukup. Kde je můj Jaromír?

- Dovolte, abych se vám představil, pane prezidente. Já jsem Karel Čapek.

- To jste vy, co napsal hovory s tím profesorem? Už jste vydejchal, že Drahoš prohrál?

- Já ale nenapsal hovory s profesorem Drahošem, ale s profesorem Masarykem.

- Profesor, jak profesor....Aha, vy jste vlastně i novinář, takže máte dlouhé vedení. To byl jen bonmot.

- Ach tak.

- Máte štěstí, že mám dnes dobrou náladu a tak vás pochválím. Moc se mi líbila ta vaše nekorektní knížka o té zpropadené feně...

- Nevím, co máte na mysli

- Mám na mysli bývalou první dámu. Na rozdíl od vás, pane redaktore, bych se neodvažoval ji zobrazit jako fenu. Však co jiného čekat od fejetonisty jednoho z nejhorších plátků, co znám.

- Dášenka je láskyplné povídání o foxteriérce, kterou jsme měli všichni rádi.

- Vidím, že opravdu máte dlouhé vedení. Opět jste nepochopil můj bonmot. Měl byste si vzít příklad od mého Jaromíra Soukupa. Ten se alespoň směje, i když mě také často nechápe.

- Pane prezidente, můj vyměřený čas zde na zemi se krátí a abych řekl pravdu, už mě to ani nemrzí. Mohl bych vám položit pár otázek?

- Sám jste si o to řekl. Dvě otázky a dost. Budu tak hodný a laskavě vám dovolím dvě otázky. Víte, při vaší ctěné inteligenci, co jsou dvě? Dvě jsou pár.

- Rád bych se vás tedy zeptal, jak jste se mýlil v politice?

- Jen blbeček může položit tak stupidní otázku a jen blbeček nemění názory. A vůbec, kdo vám dal do nebe echo o mé knize?

- Přišel s tím Ferdinand Peroutka.

-Tak si oba zapište za uši. Mýlil jsem se jen v tom, že jsem si myslel, že nejsem neomylný.

-To je opět bonmot, pane prezidente?

- Píp, a taky píp a píp. A jelikož jste vyčerpal příděl povolených otázek, tak....

- Pane prezidente, pane prezidente, to jsem já Jaromír Soukup!

-Co, co se děje?

-Trochu jste si zdříml. Něco ošklivého se vám muselo zdát. Ze spaní jste volal, že nejste žádný Čapkův pátečník.