Kampaň Me Too : Kladivo na čarodějnice už nehrozí. Hrozí čarodějnice s kladivem v ruce.

Muži jsou už na ručník. Na co budou útočit radikální aktivistky z Me Too příště? Na samou podstatu přírody, která je až příliš sexistická? 

    Když se mnou asi tak v šesté třídě začala mlátit puberta, přestal jsem být až tak úplně hodný kluk. Třeba jsem holkám, co už nosily podprsenku, natáhl gumičku na zádech jako prak a pustil. Pěkně to plesklo. Dnes by asi dotyčná skončila u psychoterapeuta s posttraumatickým šokem a já nejspíše v polepšovně jako potenciální sexuální agresor. Dnešní doba je pro kluky i dospělé muže téměř až nepřátelským světem – pokud zlobí. A zlobí neustále, alespoň pokud poslouchají přírodu a řídí se tím, co za tisíce let vymyslela evoluce. Jediným bezpečným místem se tak stává pokojík s notebookem nebo počítačem. Brzy k nim možná přibude i nafukovací panna. Zatím pouze jen „jedna ruka netleská“.

    Co já vím, třeba je to globálním oteplováním, že doba mužů zvolna končí a doba žen začíná. Aspoň to tvrdí sexuolog Jaroslav Zvěřina. Inu holky nám mají co vracet za všechny ty čarodějnické procesy. Nicméně upalovat by se nemělo. Upálit se dá nejen ohněm. Kromě fyzického trestu smrti existuje i sociální trest smrti. Z Ameriky se zvolna i k nám nad Evropu přesouvá hluboká tlaková níže. Má název Me Too. I přes proklamace radikálních aktivistek, není hlavním tématem až středověké společenské postavení žen v některých zemích, faktická aplikace práva šaria i zde v Evropě, čímž se tu vytváří dvě kategorie žen. Symbolem hnutí Me Too není dívka zmrzačená ženskou obřízkou, ale herečka Salma Hayeková, na kterou se chtěl při sprchování dívat filmový producent Harvey Weinstein. Oběť sexuálního otroctví někde ze subsaharské Afriky není absolutně mediálně zajímavá. Oběť sexuálního násilí z dříve mírumilovného Švédska by jistě mediálně zajímavá byla, ale to se zase takříkajíc nehodí do krámu, protože by to hrálo do not přátelům starých pořádků. Výsledkem investigativní činnosti radikálních aktivistek je, že nejvíce postiženou částí ženské populace jsou přední hollywoodské herečky. Ano, to jsou ty, které ještě předtím, než se na předávání Zlatých glóbů demonstrativně oblékly do černého, se na jiných akcích ukazovaly na červeném koberci téměř jako princezna Koloběžka. Ani nahé, ani oblečené. Docela mě dráždí, že právě ony mi budou upírat právo na pohled nikoliv jen do očí krásné ženy. Ale přesně tohle dělají! Ony sice ve filmech stále nabízejí snový svět plný krásných lidí často spoře oblečených, ale v reálu nám vnucují strohý svět chutnající jako destilovaná voda.

    Syžet příběhu hnutí Me Too v mnohém připomíná děj románu Václava Kaplického Kladivo na čarodějnice. Stejně jako Me Too i inkvizitor Boblig z Edelstadtu se zaměřil především na lidi zámožné a mocné. Jen ti mohou přitáhnout mediální pozornost. I na Dustina Hoffmana došlo i na nejstaršího člena amerického kongresu Conyerse došlo. Člen Sněmovny reprezentantů státu Kentucky Dan Johnston poté, kdy byl obviněn jednou ženou, že ji před šesti lety o silvestrovské noci líbal a osahával, vzal pistoli a zastřelil se. Některá obvinění se týkají skutků i několik desítek let starých. Ne každý osmdesátník si bude pamatovat na své hříchy z roku 1962.

    Říká se, že s jídlem roste chuť. Pro fanatismus všeho druhu to platí dvojnásob. Kdo bude obviněn příště? Nejspíše sama příroda, která je přespříliš sexistická a plná všelijakých predátorů a dominantních samců – například afrických buvolů. Také by se mělo něco udělat i se samotným mechanismem oplodňování. To se přírodě také moc nepovedlo. Každou sebevědomou ženu musí urážet pohled do mikroskopu na nebohé pasivní vajíčko na něhož se hrne smečka spermií vztekle mávajících svými hnusnými bičíky a agresivně pronikajících buněčnou membránou a zavrtávajících se do těla nebohého vajíčka. Určitě by to šlo udělat i nějak jinak. To však bude tématem další fáze boje za stejnoprávnost /čti stejnost/.