Jaký by měl být prezident? Nejapný a alespoň trochu blboun.

Ve skutečnosti nezáleží na tom, zda-li blboun nejapný žil na ostrově Mauricius nebo na ostrově Madagaskar. Důležité je, že prezident Miloš Zeman žije v Česku.

    Nad naším panem prezidentem nelze vyhrát, maximálně jen remizovat. Jediné, co na něho platí, je stav, který se někdy označuje jako „klid po pěšině“. Podobně je to prý se žralokem. Není li v pohybu a tím pádem mu voda dostatečně nepropírá žábry, udusí se. Proto náš pan prezident potřebuje k životu novináře, kteří o něm podávají negativní informace. Ti z nich, kteří ho adorují, sice vyznamenává, ale nejsou mu k ničemu, neboť ho tlačí do nežádoucího klidu a míru. Skutečná symbióza, jakou jsme snad u žádného jiného politika nezažili, existuje právě mezi Milošem Zemanem a těmi, kteří už dávno ví, že dobrá zpráva je jen špatná zpráva a mediálně vděčný rovná se kontroverzní.

To je jako s nyní opět aktuálním blbounem nejapným. Ve skutečnosti nezáleží na tom, jestli blboun nejapný žil na Madagaskaru nebo na ostrově Mauricius. Jelikož, jak už tu zrekapituloval jiný bloger, Miloš Zeman skoro dvacet let opakovaně tvrdí, že blboun žil na Madagaskaru, tak pro skalní příznivce pana prezidenta tam žil. To není otázka vědy, ale otázka víry. Pro sluníčkáře žil na maličkém Mauriciu /a tam by se ostatně měli odstěhovat i oni/ a pro ty ostatní žil na krásném velkém Madagaskaru. Miloš Zeman, a z toho pramení jeho neporazitelnost, totiž může říkat cokoliv, aniž bych si tím uškodil. Obrazně řečeno každým dalším „Madagaskarem“ nebo „článkem vlevo dole“ jeho preference ještě více narostou. Ostatně už dvakrát vyhrál prezidentské volby a jen Ústava a únava mu zabrání dosáhnout hattricku.

    Bohužel ani Česká konference rektorů doposud nedokázala věrohodně vysvětlit, proč nakonec vždy vítězí ten, který by měl podle všech těch draze placených spin doktorů totálně pohořet. Příklon českého národa k plebejství? Na to nejspíše vsadil finalista posledních prezidentských voleb prof. Drahoš. Co mu ale bylo platné, že umí stáhnout králíka a naštípat dřevo? Kdyby se o totéž pokusil Miloš Zeman, musela by do půlhodiny zasahovat letecká záchranná služba. Kdo má oči tak vidí Zemanovu až extrémní manuální nešikovnost. Jakékoliv pracovní nářadí drží jako prase kost. Když plebejství, tak tedy jaké? Všechno ukazuje na neotesanost, která však není prosta jisté intelektuálnosti. Ta se však v případě Miloše Zemana postupně, ať už vědomě nebo díky neúprosného běhu času, vytrácí. Inteligentní neotesanost se tak postupně změnila...v nejapnost. Ani metamorfóza vtipnosti v nejapnost však Miloši Zemanovi neuškodila, ba naopak. Nikoliv „kníže má k lidu blíže“. Tím že nechá pro čeládku narazit sud piva a posedí s nimi na chvíli v šenku a řekne nějaké peprnější slovo, nepřestane být knížetem pánem a nestane se Rumcajsem. Pořád bude platit nechoď Vašku s pánem na led. Kníže nikdy nevleze do gumového člunu ustrojen tak, aby vynikly všechny jeho tělesné nedostatky. Monstrózní tělesná nedostatečnost daná až teatrálně na odiv. V tom spočívá, nebojím se říci, světová jedinečnost našeho prezidenta. Tak nějak asi musel působit na portugalské mořeplavce blboun nejapný, když se vylodili na ostrově Mauricius. Nejapné blbounství, dozajista alespoň částečně stylizované, zde u nás v kotlince boduje. Kdo chce být prezidentem, měl by být maximálně nejapný k protivníkům a jejich voličům a tak trochu blboun. Na Madagaskaru nikoliv, ale v Česku určitě.