Kovidové děti

To, že situace na celém světě není jednoduchá, to je jasné. Že děti nechodí do školy a učí se distančně z domovů je taky jasné. Že rodiče již skoro rok suplují učitele a učí se svými ratolestmi je taky jasné.

To, že distanční výuka na každé škole probíhá jinak je bohužel fakt.

Jsou školy, kde skutečně učí. Děti jsou od rána do večera připojeni online, učitelé mají zapnuté kamery a své svěřence učí. Bohužel jsou ale i bezmála po roce školy, kdy mají žáci on-line výuku jen párkrát do týdne, učitelé se asi za sebe stydí, takže si kamery pro jistotu nezapínají a děti zásobují nesmyslnými úkoly, které na vzdělávací stránky sází ideálně v noci bez vysvětlení a komentářů.

Tomuto tématu se ale věnovat nechci. Byť by to vydalo ne na článek, ale na knihu.

Co ale učební obory a střední odborné školy?

Vždyť studenti /řemeslníci/ jsou již bezmála rok bez praxe!!!

Co bude s nimi?

V učebních oborech praxe tvoří 50 % jejich výuky. Třeba v kuchařské praxi je to tak, že student chodí týden do školy a týden na praxi. Čtyřleté učební obory to mají jinak. Tam je praxe většinou 1x týdně. Není to moc, ale alespoň něco.

Už v minulosti jsem řešil kvalitu školství, především odborných výcviků a vzdělanost absolventů. Málo kdy se mi do ,,rukou,, dostal absolvent, který alespoň znal základní kuchařské pojmy, uměl udělat těch pár základních omáček, znal, jak se dělají knedlíky a rozpoznal vepřové maso od hovězího. Přesto něco málo tito absolventi znali a my mohli jejich vědomosti rozvíjet. Ale co teď?

Vyrůstá generace nekvalifikovaných řemeslníků. Praktická výuka ve škole nebo ve firmách je nenahraditelná. Vykonávat praxi online nelze. Děti se válí doma a nic nedělají.

Náš syn dělá střední školu obor kuchař. Praxi má mít 1x za týden. Od září, kdy do školy nastoupil absolvoval 3 skutečné praxe. Jednou mazali housky nějakou pomazánkou, podruhé měli sanitární den, takže se učili šůrovat kuchyň a ve třetí praxi vařili knedlíky. Díky bohu za ty 3 dny. Ale co dál?

Já sám, a mnozí z nás mladým kuchařům asi částečnou, byť nedostatečnou praxi dát můžeme. Ve většině domácností se vaří, tak nechme naše budoucí kolegy doma vařit. Snad se alespoň něco málo naučí. Ale co jiná řemesla?

Co mladí zedníci, truhláři, tesaři, kominíci, čalouníci, obráběči kovů, elektrikáři, automechanici? Kde ti získají své praktické zkušenosti?

Manuální dovednosti prostě distančně učit nelze, žák oboru kuchař se jenom podle videa uvařit rajskou nenaučí. Stejně tak se mladý zedník online nenaučí postavit zeď. Instalatér se usadit umyvadlo také nenaučí.  Je to asi něco jako učit dítě jezdit na kole a přitom ho na kolo neposadit. Můžeme pouštět stovky videí o tom jak se na kolo sedá, jak se šlape a jak se drží řídítka. Ale až dítě skutečně prvně usedne na kolo, rozbije si hubu.

I díky tomu, že žáci nemají potřebné nástroje a stoje, nejsou schopni ani částečně svoji praxi vykonávat z domova. Takže ,,osahat,, si řemeslo nehrozí.

A přitom firmy o studenty zájem mají. Učni a studenti chybí. Mnohé firmy stavěly své výrobní postupy i na studentech. Počítaly s touto, byť ne zcela odbornou sílou.

Většina rodičů je ochotná své ratolesti na praxi poslat.

Vždyť praxe jako taková je mnohem méně nebezpečná než samotné studium ve školách.

Ano, ve třídě sedí žáci zavřeni v jednom prostoru ve skupinách 20–30 dětí. A chápu riziko nákazy.

Nicméně na praxi se studenti rozdělí do menších skupin. Každá škola může udělat skupinky pěti, šesti, nebo sedmi dětí. V případě potřeby i menší. Navíc každý žák většinou pracuje samostatně u svého pracovního stolu nebo stroje, a to ve velké dílně nebo i venku například v případě zahradníků.

Provozů, které mají o studenty zájem je mnoho, přesto studenti na místo toho, aby se učili řemeslo sedí doma. Ale proč? Vždyť odborný výcvik - řemeslo se na dálku zkrátka nikdo nenaučí.

Zmiňoval jsem našeho syna. Ten je v prváku a přišel tak o jedno pololetí. Má před sebou 3,5 roku, tak snad to dožene. Ale co ti, kteří nastoupili na tříletý obor minulý rok? Vždyť již zameškali víc jak čtvrtletí v loňském roce, pololetí v roce letošním a kdy to skončí? Zatím to nevypadá, že by se žáci vrátili do škol.

A co teprve letošní budoucí absolventi? Jak oni budou dělat závěrečné zkoušky?

A jak je vůbec budou dělat? Ano, závěrečné zkoušky, stejně jako maturity řídí CERMAT. Absolventy tedy čeká jednotné zadání. Ale bude někdo v CERMAT a ve školách brát zřetel na to, že letošní absolventi rok, možná i déle nebyli ve škole a neměli praxi?

Možná, že i na to zřetel brán bude. Ale jací absolventi v letošním roce opustí školu?

Budou to skuteční absolventi řemeslníci, nebo jen kuchaři, zedníci, instalatéři atd… teoretici?
Ředitelé škol stejně jako rodiče usilují o co nejrychlejší znovuzavedení prezenční praktické výuky.

Situace ohledně distančního odborného výcviku je kritická a bude mít dlouhodobé následky. Zdravotní rizika u studentů vykonávajících praxi jsou minimální, ale rizika související s polovzdělanou částí generace,, řemeslníků,, jsou značná a budou mít dlouhodobý charakter.

Zajímalo by mě pane ministře Plago, jestli si necháte opravit brzdy u svého auta automechanikem vyučeným v tomto celém roce téměř jen distančně. Kdo si nechá udělat v domácnosti rozvod plynu nebo elektřiny od instalatéra nebo elektrikáře, kteří absolvovali pouze teoretickou výuku?
A není možné, že se v budoucnu z ,,Kovidových dětí,, stanou nechtění kolegové?

Nestane se, až jednou budeme hledat své budoucí kolegy, že jedna z podmínek bude, aby se uchazeč nevyučil v roce 2021? Jak se s tím tito budoucí absolventi poperou?

Otázek mnoho, odpovědi žádné.

Já prosím a apeluji na ministerstvo školství. Pusťte děti na praxi!!! Vždyť v ČR chybí více jak 300 000 řemeslníků. Měli bychom řemesla podporovat, ne je úplně zničit.