Kam zmizeli manažéři?
/pro ty co tuto pozici neznají, býval to za komunistů provozní náměstek :-)/
Tedy člověk, který je odpovědný za všechna střediska, která mají co dočinění s jídlem a pitím.
Ok, jsme velký hotel. Bezmála 650 pokojů. Několik restaurací, bankety, sportcentrum. Středisek a práce hodně. Do toho denně 1000 - 1300 snídaní. Nezpochybňuji těžkost a náročnost této profese. Ale přesto si neodpustím otázku jak to? Jak to, že ti nově příchozí nevydrží? Jak to, že průměrná životnost manažéra je 6 měsíců?
Zkusím se na chvíli navléknout do role ředitele, nebo spíše majitele společnosti a rozdělit si problematiku odchodů mých manažerů do několika základních bodů a uvidíme.
Třeba na něco přijdu:
1. "Důvěra"
Možným důvodem, řekněme jakési frustrace je malá důvěra. Dávám jim dost prostoru k seberealizaci? Mají prostor se rozhodovat samostatně? Nemusí každou ptákovinu konzultovat s přímým nadřízeným? Není můj mikro management až moc?
Teď vystoupím z role a budu chvíli polemizovat jako manažer.
Jsem manažer a rád se rozhoduji sám za sebe. Jsem si mnohdy vědom případných následků a důsledků když to nevyjde. Ale pokud jsem si v kramflecích jistý a svoji práci dělám dlouho a dobře, ať se všichni ředitelé a majitelé jdou klouzat. Vždyť kdo jiný by to měl vědět lépe než já?
Neříkám, že si nedám poradit. Někdy si o radu dokonce i řeknu. Někdy musím radu přijmout, ikdyž mi není zrovna po vůli. To k profesi manažera patří, pokud máte ještě někoho nad sebou. Ale všeho musí být s mírou.
Podle sebe soudím Tebe - jednoduchý princip, který říká, že druzí lidé nás hodnotí podle svých vlastních hodnot a představ. Co podle nich "nedokážeme", to ve skutečnosti nedokážou sami. Kdyby totiž danou věc dokázali, nepřipadalo by jim nemožné, že to dokáže i kdokoli jiný.
Kde není důvěra mezi lidmi, nefunguje vztah.
Každý manažer musí mít pocit svobody v tom, co dělá, jak koná a jak rozhoduje.
Nebo dříve či později přijde spásná myšlenka: "Mám já to zapotřebí?"
2. "Není můj manažer přepracovaný?"
Na jednu stranu zní logicky, že schopný člověk je hojně vytěžován a přetěžován.
Dokonce to mnohdy vyžaduje sám. Na druhou stranu je problém v tom, že pokud má svou práci rád, těší ho a naplňuje, může o to rychleji vyhořet.
Problém nastává, když manažer ve svém týmu nemá dostatek schopných, nebo celkově dostatek lidí. Pak nastává situace, kdy manažer přestává být manažerem a stává se z něho číšník na snídaní, na večeřích, roznáší room service, doplňuje kávu do automatů .... Místy se na velmi krátké chvilky vrací do role manažera, aby absolvoval několik denních meetingů. Na administrativu a emaily mu nezbývá čas. To dělá z domu na úkor rodiny. Dříve či později přijde spásná myšlenka: "Mám já to zapotřebí?" V tomto případě jakákoliv výše odměn nehraje vůbec žádnou roli.
3. "Matné vize." Nebo chcete-li neexistující světlo na konci tunelu."
Nejčastější příčina vyhoření. Celý den dřu jako blázen. Večer vysílením usínám u televize, ale když mám sílu a ohlédnu se za tím, co jsem za celý den udělal, nevidím nic hmatatelného. Samé vytloukání klínu klínem. Žádný splněný cíl. Žádná protrhnutá páska na konci závodu. Jen vidina toho samého jen co se vzbudím.
Je to něco, jako když křeček rán vleze do svého otočného kola v kleci a celý den běží a dře jako blázen. Večer padne vysílením a ke svému údivu zjistí, že kromě toho, že zhuntoval sebe a kolečko vlastně nic jiného neudělal.
Nějaký čas se to dá vydržet. Někdo týden, někdo měsíc, někdo rok.
Každý manažer potřebuje vnímat, že je součástí změny, procesu.
Nepotřebuje každodenní zápřah nazdařbůh.
Dříve či později přijde spásná myšlenka: "Mám já to zapotřebí?"
4. "Manažer - osobnost"
Velká většina odchodů z firem souvisí s lidským faktorem. Dobré mezilidské vztahy, přátelská atmosféra bohužel nejsou samozřejmostí.
Každý manažer je jiný. Někdo dokáže tým stmelit, jiný naopak. Sám jsem a to nejen v mé poslední práci zažil spousty manažerů. A těch špičkových, nebo minimálně dobrých bych za 20 let své kariéry napočítal na prstech jedné ruky.
Jeden byl cholerik. Druhý se bál lidí, nejraději vše posílal emailem a osobní konfrontace se bál. Další lidsky v pohodě, ale zase nerozumněl své práci, další narcis, který nejraději ze všeho měl rád jen sám sebe atd...
Pokud nejste sám dobrý manažer, nebo máte kolem sebe lidi, se kterými se nedá vyjít, dříve či později přijde spásná myšlenka: "Mám já to zapotřebí?"
5. "Tým."
Bez týmu nezmůžete nic. Můžete být sebelepší manažer, ale pokud kolem sebe nemáte dobré lidi, nakonec z vás bude jen ten křeček v tom kole, co celý den běží jako šílený a večer padne únavou.
Jako šéfkuchař, nebo i jako F&B Manažer, kterého jsem dělal cca 7 let jsem se v první řadě snažil mít obsazny klíčové posty vedoucích středisek. Šéf restaurace, šéf banketů, šéf baru, šéf centrální kuchyně, šéf studené kuchyně, šéfcukrář.
Pokud máte tyto pozice obsazeny, máte z poloviny vyhráno. Samozřejmě je třeba doplnit i tým pěšáků k vedoucím středisek. Ale pro mě jako pro manažera je zásadní, že nemusím komunikovat se třiceti zaměstnanci, ale jen s pěti. Zástupci středního managementu následně delegují vše co jsme si dohodli na naše podřízené a soukolí funguje.
Manažer není křečkem v kole. Je hnacím motorem dobře seřízeného stroje a potom se dá říct, že má práce smysl. Ale jakmile chybí střední management a k tomu nejsou lidi na běžných pozicích, dříve či později přijde spásná myšlenka: "Mám já to zapotřebí?"
6. "Peníze."
Prachy vládnou světem. A co si budeme povídat, kvůli penězům do práce chodíme.
Každý z nás chce žít na úrovni. Ideálně na dovolenou v létě a v zimě na hory.
Každý z nás má hypotéku, leasing. Kroužky dětí a jejich vzdělání stojí spousty peněz.
A my děláme manažery právě proto, abychom ty mzdy měli tak nějak nadprůměrné.
A pokud tedy dojde k situaci ,,KŘEČEK,, a ještě na účet přijde něco, co neodpovídá vynaloženému úsilí, dříve či později přijde spásná myšlenka: "Mám já to zapotřebí?"
Co říci závěrem?
Dobrý manažer musí být Autorita. Musí se umět sebeovládat. Měl by být empatický. Měl by se umět vcítit do svých podřízených, měl by jim umět naslouchat a někdy i poradit.
Dobrý manažer by měl umět motivovat svůj tým a měl by umět delegovat.
To je samozřejmě vyčteno z odborné literatury, a reality je mnohdy jiná.
Jinými slovy dobrým manažerem je ten, kdo ovládá alespoň většinu výše zmíněného.
Dobrým manažerem je ten kdo své práci rozumí a kdo ukáže lidem že ví o čem mluví.
A dobrého manažera si udržíme, když mu dáme důvěru. Když každý jeho krok nebudeme skenovat a zpochybňovat. Dále si manažera udržíme, pokud i manažer bude mít čas na regeneraci a rodinu.
Dalším bodem, jak si udržet dobrého manažera jsou jasné vize a cíle.
Dalším bodem je cítit se manažerem. Ne každý to dokáže. A pokud zjistíte, že na to nemáte, nedělejte to. Dalším důležitým faktorem je dobrý tým a v poslední řadě dobré ohodnocení.
Zní to jako klišé, ale zkuste zapátrat ve svých myslích, jestli vše zmíněné vaši manažeři mají!!!!
Radek Pálka
Kam zmizel Michelin?

Ti z vás, kteří sledujete Českou gastronomickou scénu jistě i sledujete restaurace s oceněním nejvyšším, tedy s oceněním Michelin. Co víc by si provozovatelé a slavní šéfkuchaři mohli přát než ocenění Michelin.
Radek Pálka
Končím

Nejedná se o žádný nekrolog, nebo o dopis na rozloučenou. Jen se s tímto slovem ,,KONČÍM,, se v poslední době u kuchařů setkávám čím dál častěji. Jedna věc je, že mnoho kuchařů z oboru odešlo během kovidu. í době u kucha
Radek Pálka
Proč jsem vydal knihu?

Lidé si vydávají knihy z mnoha různých důvodů. U mě to byla mimo jiné touha tu něco po sobě zanechat, ne jen proběhnout životem a pak navěky zmizet.
Radek Pálka
Zvěřinové hody bez zvěřiny

Mým dávným přáním, ještě z dob totality bylo jít pracovat do zahraničí.Měl jsem štěstí, že ještě když jsem pracoval u Durana, tak oba hlavní kuchaři, jak Jirka Syrový, tak zástupce Zdeněk Trunec
Radek Pálka
Svět se zbláznil

Covid nám přinesl mnohé, ale zatím nevidím nic pozitivního. Chvíli jsem doufal, že vše okolo pandemie zlomí vaz vládě Andreje Babiše, ale jak to tak vypadá, ani to se nestane.
Další články autora |
Skokem do propasti Macocha ukončila život matka oběti střelby na fakultě
Skokem do Macochy ukončila o víkendu život matka jedné z obětí tragické střelby na Filozofické...
Bílá rakev, věnec od Gottové. Na rozloučení se Slováčkovou dorazil i prezident
Rodina a přátelé se v kostele v centru Prahy rozloučili Annou Julií Slováčkovou. Zpěvačka a...
Výbuch v Poličce: ostraha hlásila, že se předtím nad areálem vznášely cizí drony
Exploze v muničním areálu v Poličce, k níž došlo koncem března, stále vyvolává otázky. Ačkoli...
Bili ho, řezali a natáčeli, jak umírá. Mladíci umučili třináctiletého kluka, pro zábavu
Premium Mladistvý spolu s kamarádem zabil v Děčíně před třemi lety třináctiletého chlapce. Nebývale...
Trump si hraje s vojáčky. Stažení by Evropu bolelo, na výběr jsou jen špatné varianty
Premium Je to jen pár dní, co Donald Trump vyslal směrem k Evropě poněkud nepříjemnou zprávu. USA mohou ze...
Ryan Gosling nastupuje do světa Star Wars. Starfighter přiletí do kin za dva roky
Nadšenci světa Star Wars se dočkají nového filmového dobrodružství. Snímek Star Wars: Starfighter...
Pokud se do pár dní nepohneme, USA ukončí mírové snahy, varoval Rubio
Sledujeme online Spojené státy ukončí úsilí zprostředkovat mír mezi Ruskem a Ukrajinou, pokud během několika dní...
Československá reklama na sklo, rtěnku i avantgardu. Fred Kramer se dočkal výstavy
Nejvýznamnější reklamní fotograf 50. až 80. let Fred Kramer má první retrospektivní výstavu. Fotil...
Hlavní sezona začíná. Šéfka památkářů radí, kam vyrazit na hrady a zámky
Hrady a zámky se otevřely před dvěma týdny, skutečný nápor návštěvníků ale začne až na Velikonoce,...

Zápisy do prvních tříd bez stresu: Rezervujte si přesný čas a
Zápisy do prvních tříd se nezadržitelně blíží. Víte, že na některých školách si rodiče mohou dopředu zarezervovat konkrétní čas, kdy se s budoucím...
- Počet článků 81
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3426x
Jak to začalo.....
Někde v mých 6-7 letech si rodiče vzali do hlavy, že strašně chci být kuchařem :-).
Moje mamka byla vyučenou cukrářkou. Avšak po vyučení cukrařinu dělala jen velmi krátce a když přišla v roce 1971 do jiného stavu s bratrem, přestala cukrařinu dělat profesionálně a již se k tomu nikdy naplno nevrátila.
Nicméně v osmdesátých letech si mamka tajně doma přivydělávala pečením dortů na zakázku. A já, jako dnešní dítě z reklamy jsem se kolem ní motal a asi tím si všichni vzali do hlavy, že kuchařina mě strašně baví a že nic jiného vlastně ani dělat nechci :-).
Zvláštní je, že pokud je člověku něco dlouhodobě podsouváno, tak tomu začne věřit. Na konec jsem byl i já tím, který začal říkat, že si od dětství přeje být kuchařem. Možná tomu i tak bylo. Já vlastně ani nevím.
Každopádně se tak i přes některé komplikace stalo a jsem tomu rád. A z nutnosti je životní láska.
Upřímně láska na první pohled to úplně nebyla.
Díky sametové revoluci v roce 1989 jsem sice nastoupil do chrudimské hotelové školy, ale na příbuzný obor řezník.
No, nebudu rozebírat má studia. Ale řezníkem jsem se po pár peripetiích vyučil a rok na to jsem udělal rozdílové zkoušky a vyučil se i kuchařem.
Mým štěstím bylo, že jsem hned po vyučení nastoupil do Restaurantu Grill Duran v Hradci, Králové, kde jsem nejprve řezničil a postupně se přibližoval do kuchyně, až jsem bourání masa úplně pověsil na hřebík.
Mým druhým největším životním štětím /první je moje manželka/ bylo, že jsem měl to štěstí a dostal jsem se do kuchyně v Duranu, kde vládl tehdy asi třicetiletý šéfkuchař Jiří Syrový.
A díky němu a díky jeho přístupu ze z nutnosti stala LÁSKA NA CELÝ ŽIVOT.
www.sefkucharuvdenik.cz