Diskuse
Kam zmizeli manažéři?
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
F53i24l67i61p 44V51r76a54c52o18v37s52k11ý
Radku na restauracích to není jiné, stejně jako u Vás na hotelu, dobrého manažera abys pohledal.Často je tam dělají špatní číšníci a moc to atmosféře nenahrává.Přitom bez špičkového manažera, nelze špičkovou restauraci vytvořit.Je to hrozně nedoceněná pozice.Já mám kliku, že již léta mám jednoho takového po svém boku, umíme se občas zhádat jak psi, ale večer to smažeme a jdeme na pivo, oba si dobře vědomi, že nám to fakt klape.
K93a62r80l11a 16L33o61h56e32r37o98v36a
Restauraci hlavně dělá kuchař a bohužel i servis. Pokud je manažer člověk, který v životě nedělal v restauracnim oboru, ale rozumí tomu, jaká je norma na výrobu šroubku v čase hodina, je to problém. Dnes jsme zrovna řešili jednu hospodu u Pražského hradu. X let tam byla stejná parta, bohužel pánové zestarli, tak se z nich stali provozovatele. Na přání majitele. A věřím, že kdyby tam přišel někdo s tabulkami růstu a perspektivy, tak by ho vyhnali.
J77a82n67a 78M51a64j91o26v19á
Ano, když to za to nestojí a výsledkem jsou poztrácené dny a nadrobený život, tak to končí odchodem. A rotace lidí na manažerských místech poměrně často ne zcela souvisí s penězi (ačkoliv je nijak nepodceňuji a dobrá odměna poměrně spolehlivě ovlivňuje délku setrvání na místě), ale právě s motivací a pocitem, že necháváme své "stopy na Měsíci".
Díky, že jste si dal práci se článkem. 
P60e80t92r 80K70o79r26e16c85k95y
Nejsou a i když je dnes manager skoro každý patřičné atributy k tomuto pojmenování se někam vypařily. Měl jsem celkem náročný život v byznysu a potkal jsem stáda managerů, každý měl něco co bylo výjimečného a to ať v kladném, bo záporném smyslu, ale skutečných managerů jsem poznal jen několik, ale to byla extra třída ...řídili obrovské mezinárodní korporace a krom zkušeností, potřebných znalostí a vlastností měli jeden rys a to vysoký stupeň empatie, fantastický kombinační schopnosti, taky trochu hroší kůže a s lidičkami to skutečně dovedli, no museli.
- Počet článků 81
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3426x
Jak to začalo.....
Někde v mých 6-7 letech si rodiče vzali do hlavy, že strašně chci být kuchařem :-).
Moje mamka byla vyučenou cukrářkou. Avšak po vyučení cukrařinu dělala jen velmi krátce a když přišla v roce 1971 do jiného stavu s bratrem, přestala cukrařinu dělat profesionálně a již se k tomu nikdy naplno nevrátila.
Nicméně v osmdesátých letech si mamka tajně doma přivydělávala pečením dortů na zakázku. A já, jako dnešní dítě z reklamy jsem se kolem ní motal a asi tím si všichni vzali do hlavy, že kuchařina mě strašně baví a že nic jiného vlastně ani dělat nechci :-).
Zvláštní je, že pokud je člověku něco dlouhodobě podsouváno, tak tomu začne věřit. Na konec jsem byl i já tím, který začal říkat, že si od dětství přeje být kuchařem. Možná tomu i tak bylo. Já vlastně ani nevím.
Každopádně se tak i přes některé komplikace stalo a jsem tomu rád. A z nutnosti je životní láska.
Upřímně láska na první pohled to úplně nebyla.
Díky sametové revoluci v roce 1989 jsem sice nastoupil do chrudimské hotelové školy, ale na příbuzný obor řezník.
No, nebudu rozebírat má studia. Ale řezníkem jsem se po pár peripetiích vyučil a rok na to jsem udělal rozdílové zkoušky a vyučil se i kuchařem.
Mým štěstím bylo, že jsem hned po vyučení nastoupil do Restaurantu Grill Duran v Hradci, Králové, kde jsem nejprve řezničil a postupně se přibližoval do kuchyně, až jsem bourání masa úplně pověsil na hřebík.
Mým druhým největším životním štětím /první je moje manželka/ bylo, že jsem měl to štěstí a dostal jsem se do kuchyně v Duranu, kde vládl tehdy asi třicetiletý šéfkuchař Jiří Syrový.
A díky němu a díky jeho přístupu ze z nutnosti stala LÁSKA NA CELÝ ŽIVOT.
www.sefkucharuvdenik.cz
