Roman Potoczný VIP
Bloguji, tedy jsem!
- Počet článků 299
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3500x
Roman Potoczný
O co jde v případu trenéra Růžičky?
„Neber úplatky, neber úplatky nebo se z toho zblázníš!“ zní věta klasika v pověstném filmu „Jáchyme, hoď ho do stroje“, který ve své době vtipně pranýřoval braní úplatků nejrůznější formou. Myslím, že tehdy ovšem ani ve snu nikoho nenapadlo, že by se úplatky mohly dostat až do českého hokeje, výstavní skříně českého sportu a že by z nich mohl bláznit i reprezentační trenér.
Roman Potoczný
Ve jménu otce i syna i ducha lidského
Letní povídka pro Víkend MF DNES. Všichni jsme se vedrem vařili ve vlastní šťávě. Léto roku 1994 bylo obzvláště parné a měli jsme pocit, že nás silonové vojenské bundošky sežerou dřív, než nás zelená mašinérie vyplivne zpátky do civilu.
Roman Potoczný
Volat někomu bez důvodu a spamovat by mělo být trestné
Možná jsem někdy na někoho zapůsobil jako člověk, který si neumí vybrat jaké služby a od jaké společnosti, chce využívat. Možná jsem někdy zmateně pátral v nějakém katalogu déle než minutu, což způsobilo, že se mi někdo nezištně pokouší pomoci. Nezištná pomoc má jistě své místo v životě, ale pokud je jí příliš a je firmami zneužívaná, pak jde, dle mého názoru, o něco zcela jiného ...
Roman Potoczný
Omlouvám se, pane trenére Michale Bílku
Přiznám se bez mučení. Patřil jsem k těm, kteří nevěřili v postup našeho mužstva na Mistrovství Evropy v Polsku a na Ukrajině a už vůbec ne v postup ze skupiny do čtvrtfinále. Důvodem byl nevalný vstup do kvalifikace, zarputilý antifotbal v zápase proti Španělsku, podpořený v dalších zápasech nevalnými výkony našich hráčů, hřešících na svou zašlou slávu, bez nějaké valné šance na obměnu celého týmu.
Roman Potoczný
Přes tisíciletí evoluce jsme jen hloupá zvířata, nic víc
Člověk. Pán tvorstva. Muž, či žena, kteří hýbou kormidly dějin. Tak si často připadáme. Můžeme vše. Myslíme. Pracujeme. Vytváříme nové, nevídané hodnoty. Mnozí z nás umí přetvořit plátno v umělecké dílo, naplnit uši hudbou. Řídíme rodiny, firmy, státy, celý náš miniaturní svět jménem Země. Ale jsme opravdu tak dokonalí?
Roman Potoczný
Nemyslíš Filipe Renči. Tak zaplať!
Mladý řidič narazí na křižovatce do před ním stojícího auta, načež nelení, počká na zelenou, kopne do vrtule a odjíždí z místa nehody. Následuje střih a záběr na vysmátého řidiče, opřeného o dveře do autoservisu se zdviženým fakáčem, kterého následně překryje obrovský nápis "Myslíš? Neplatíš!" ...
Roman Potoczný
Už mi lásko není 25, už mi není ani 35!
Se zájmem jsem si přečetl článek Marka Erbena "Je mi čtyřicet a jsem odložená ... a můžu si za to sama", zasmál jsem se a navíc jsem se nadmul pýchou a nadšením, jak jsem teď po čtyřicítce v kurzu, protože vůbec nemám malé šance u dvacetiletých mladých slečen, třicátnice se musí zatraceně snažit, aby si mě udržely a čtyřicátnice ještě víc. Ale je tomu skutečně tak? ...
Roman Potoczný
Raději děvku neslušnou, než manželku poslušnou
Tak se nám rozvádí Leoš Mareš! Nejdříve se rozejde s manželkou, pak nás bude čekat pár jeho fotek v náručí s dětmi a doladění vzájemné majetkové dohody, aby byl pozdější rozvod společensky přijatelnější. Ještě tak, aby se profláklo, že je Mareš krkoun, to by byl teprve v médiích šrumec ...
Roman Potoczný
Jak pejsek s kočičkou psali blog o "Šéfovi" Pohlreichovi
Pejsek byl ten večer tuze mlsný a tak dostal nápad, zajít s kočičkou do restaurace. Kočička souhlasila a navrhla zajít do Café Imperial k panu Pohlreichovi. To je ten pán, který v televizi pro pejsky a kočičky uvádí pořad "Ano, šéfe". Hoteliérům a majitelům restaurací radí, jak na to a pejskům a kočičkám tak trochu dává návod, do kterých restaurací zajít a do kterých, raději, ne.
Roman Potoczný
Jak jsem shodil Tomáše Poláčka ze čtvrtého patra
Sedím a popíjím, protože jsem frustrovaný tím, jak "uspěl" můj poslední "dokonalý" blog na téma listopadu 89. Nedivte se, jsem bloger a tak si myslím, jako každý jiný, že to, co napíšu, je neopakovatelné, původní, přínosné. Jsem roztřpčený a tak jen tak bez cíle procházím ostatní blogy. A tu hle, včerejší článek novináře, hlavy pomazané, Tomáše Poláčka Proč jsou zdejší blogeři tak slabí a tu hle dnešní blog Nesouhlasím s Tomášem Poláčkem, že blogy jsou tu slabé "matky Terezy" Boehmové, reagující na jeho neslýchanou pohanu všech blogerů ...
Roman Potoczný
Když dostal vyznamenání Gott, proč ne rovnou Gottwald?
Karel Gott dostal vysoké státní vyznamenání, oficiálně z rukou prezidenta za státní zásluhy v oblasti kultury a je z toho tak "odvázaný", že rovnou ukázal všem ostatním, kteří by si vyznamenání zasloužili mnohem víc, než on, co si o nich myslí (viz. obrázek) ...
Roman Potoczný
Dublin
Šumí mi v hlavě a jsem trošku v limbu. Divný stav. Bývaly doby, kdy jsem se bujaře opíjel, kalil do rána s přáteli a teď to už nějak nejde. Nebo už to neumím. Nevím.
Roman Potoczný
S kondomem nebo bez? (do 15-ti let nepřístupné!)
Je léto. Po nečekané večerní procházce, po divoké pařbě někde "na zahrádce" nebo po náhodném setkání na dovolené, padlo rozhodnutí, že budete společně pokračovat v soukromí ...
Roman Potoczný
Setkání se Zdeňkem Škromachem očima pravicového blogera
Když mi Eva Pallotto minulý týden zavolala, zda-li bych se nezúčastnil, v té době plánované schůzky se Zdeňkem Škromachem, byl jsem rád a zvědavý, ale moc jsem v úspěch záměru nevěřil. Nepokládal jsem za možné, že by se taková schůzka mohla opravdu uskutečnit. Sice jí předcházela zajímavá diskuse na Facebooku a jakýsi předběžně daný příslib, ve kterém se Zdeněk Škromach v diskusi obecně schůzce s blogery nebránil, ale předpokládal jsem, že se na schůzce všichni pozvaní nakonec buď nedomluví nebo Zdeněk Škromach schůzku na poslední chvíli odvolá a zajímavý záměr půjde "do kytek".
Roman Potoczný
Kristián
... postávala opodál. Když pochopila, že jí dávám přednost ve dveřích do trolejbusu, nechápavě na mě pohlédla, rychle vykročila a jako první nastoupila. Trošku nervózně a hodně udiveně. Hezká, mladá holka, sotva pětadvacet let. Žádná univerzální "Barbína", která by mohla z fleku dělat konkurz do filmu Sexmise. V očích se jí zrcadlily otazníky. Zvídavá tvář, která má vždy víc otázek, než odpovědí.
Roman Potoczný
Démoni
"625 obsazen" ... ozvalo se do rádia, zaklaply za mnou dveře taxíku a já věděl, že tento podivný večer končí a jsem rád, že jedu konečně domů. Nebylo mi vůbec dobře. Nedovedu popsat proč. Rozhodně to nebylo ze špatného jídla nebo z přemíry pití. Tam někde uvnitř, v srdci, v hlavě, v epicentru mé duše, mi nebylo dobře. Střídalo se ve mě mnoho pocitů a já se je nějak snažil rozškatulkovat, zařadit a definovat původce svého stavu, který jsem obecně dovedl popsat pouze slovy "není mi dobře" ...
Roman Potoczný
Jarnění ...
Jaro je tady, ledy tají kvítek za kvítkem rozkvétá milenci na meze uléhají tělo se s tělem proplétá ...
Roman Potoczný
Ztráty a nálezy
Močil jsem na kraji dálnice a nic okolo mě v tu chvíli nezajímalo. Ani projíždějící auta, ani zvídavé pohledy řidičů a nechápavé pohledy jejich spolujezdkyň. Chvěly se mi ruce. Teprve když jsem si ulevil, procitl jsem a začal přemýšlet. Můj pohled na zmrzačené auto, které bezvládně spočinulo na ráfku upadnutého kola, mě přesvědčil o tom, že hned tak nikam nepojedu. Pomalu jsem začínal uvažovat, kam nejdřív zavolat, jak zajistit odtah. Co dělat 40km za Vídní, kde jsem tehdy definitivně ztratil pocit vlastní nezranitelnosti ...
Roman Potoczný
Betlémské hvězdy v dětských očích
Sedím a dopíjím svůj druhý Guinness. Kolem dokola se hemží lidé a já mám pocit, jako bych se ocitl na konci některého z dílů "doktora House". Teď jen odšvenkuje kamera, já se podívám dlouze z okna, kde se budou procházet smějící se páry, bude na ně padat sníh a pak jen bude krátký prostřih do mé tváře, který řekne, "je sám" ...
Roman Potoczný
100dolní
"Ne, tudy ne". "Vem to touhle cestou, prosím, protože tou druhou je to úplně zadupané". "Mění tam chodník nebo co a furt s tím nejsou hotovi". ... "Dík". "Moc". "Nemáš zač". "Jo, uvídíme se zase někdy cestou na letiště nebo se ozvu ...". "Ještě jednou díky moc za svezení, měj se ... " ...
Roman Potoczný
Quo vadis, ... ?
Stál jsem tam snad půl hodiny, možná dýl. Po probdělé noci jsem nehnutě hleděl na řeku a sledoval pramínky, proplétající se mezi kameny. Cítil jsem její tep, poslouchal tiché šplouchání a obdivoval odvěký proud, jež nezadržitelně odtékal do dálky. Hlavou mi plavaly desítky myšlenek a jako rybář jsem z nich lovil ty, které by hovořily jen v můj prospěch a dovolily věřit, že to, co jsem právě prožil, kradmý, letmý polibek a dotek našich dlaní, je začátkem a nikoliv koncem všeho krásného ...
Roman Potoczný
Mé nejdražší
Znám krásná místa světla měst však nejhezčí je záře hvězd když odráží se ve Tvých očích
Roman Potoczný
Gotham city
Letadlo se klepe jako sulc. Už nemá smysl dívat se po vystrašených tvářích cestujících, strnulé tváři vedle sedícího kolegy a proklínat pilota. Vše je po dlouhé minuty neměnné. Jediné, co má smysl, je pevně se držet sedadla a věřit, že nějak doletíme. Proletíme bouřkou, za okny přestanou mlátit blesky, přestane pršet. Ten pocit mě ubíjí. Zůstala mi jen víra. Nemůžu dělat vůbec nic. Jak vteřiny ubíhají, osud se mi směje do tváře a naděje ubývá ...
Roman Potoczný
Zítřek nikdy neumírá
Sedíme spolu ONA ze rtů odezírá z neupřímnosti mě sotva podezírá
Roman Potoczný
Temný rytíř
... "dobré ráno" ... "jak se vlastně jmenuješ?" ... "Nováková?" ... "ne, promiň, nerozesmálo mě Tvé jméno, jen snad" ... "ale no tak, je opravdu moc hezké, jen" ... "jsme spolu tři týdny a vlastně až teď se dovídám Tvé příjmení" ... "já jsem ..." ...
| předchozí | 1 2 | další |
