Setkání se Zdeňkem Škromachem očima pravicového blogera

Když mi Eva Pallotto minulý týden zavolala, zda-li bych se nezúčastnil, v té době plánované schůzky se Zdeňkem Škromachem, byl jsem rád a zvědavý, ale moc jsem v úspěch záměru nevěřil. Nepokládal jsem za možné, že by se taková schůzka mohla opravdu uskutečnit. Sice jí předcházela zajímavá diskuse na Facebooku a jakýsi předběžně daný příslib, ve kterém se Zdeněk Škromach v diskusi obecně schůzce s blogery nebránil, ale předpokládal jsem, že se na schůzce všichni pozvaní nakonec buď nedomluví nebo Zdeněk Škromach schůzku na poslední chvíli odvolá a zajímavý záměr půjde "do kytek".

Možná jsem posedlý nedůvěrou vůči všemu a všem, ale tak to často bývá, i když se domlouváme na schůzce s kamarády, natož pokud se chystá schůzka s politikem, navíc z tábora orientovaného levicově, zatímco Štěpán Binko, Ivo Vašíček i já, kteří jsme se měli schůzky, společně s Evou a Zdeňkem Škromachem, zúčastnit, jsme orientování spíše pravicově. A to nebyla jediná zajímavost plánovaného večera. Blogeři jsou v poslední době pranýřováni za vytěžování známých témat, za mnoho pohledů na obecně známou věc, jako byla např. smrt Michaela Jacksona nebo vajíčková smršť na předvolebních mítincích sociálních demokratů. Tohle byl čistě investigativní počin, na který si museli všichni zúčastnění najít čas a jít do toho "po hlavě" s potenciálním nebezpečím, že si trhnou ostudu. O to větší bylo mé přesvědčení, že se schůzka nakonec nebude konat.

Klobouk dolů před Evou, která to, co slíbila, bez problému zrealizovala. Nic katastrofického se nestalo, všichni jsme se sešli se Zdeňkem Škromachem v dohodnuté době na dohodnutém místě u Evy v kavárně Vertigo a po chvilce oťukávaní na téma nevlídného počasí a záplav to z nás všech nějak spadlo a postupně jsme se osmělovali ke stále zajímavějším a pro Zdeňka Škromacha jistě velmi citlivým tématům, na která odpovídal bez zaváhání a v maximální míře stejně tak upřímně, jak upřímně jsme se ptali. Rozhovor jsme prokládali jídlem, pitím kávy, minerálky a v mém případě i vína, neboť je mým zvykem víno nejen "kázat", ale i pít.

Asi by vás zajímalo o čem se vedla řeč a asi vás nepřekvapí, že převážně o politice, ačkoliv s postupem času se obecná témata posouvala víc Zdeňkovi Škromachovi na tělo. Měl jsem poprvé po dlouhé době pocit, že se vracím na prkna Semaforu, kde kdysi, poslední pro mě akceptovatelný, sociální demokrat Miloš Zeman, pečlivě vysvětloval vidění tehdejších problémů z pozice levicového politika. Stejný pocit jsem měl ze Zdeňka Škromacha. Žádná afektovaná gesta, žádná póza politika, který prošel mnoha funkcemi včetně ministerských a nemusel by se s námi vůbec bavit, případně učinit pár okázalých gest, pár obecných prohlášení, pak se podívat po třiceti minutách na hodinky a odejít.

Zcela naopak. Zdeněk Škromach se profiloval jako otevřený a upřímný člověk, který nic z toho, co uvedl, nezakrýval politickým newspeakem, který občas musí předvádět v televizi nebo před novináři, kteří jsou lační na jakoukoliv senzaci, za jakoukoliv cenu. Byl si zřejmě vědom faktu a za to mu patří můj upřímný dík, že přišel mezi lidi, kteří nemají žádný důvod mu škodit a otevřenost, s jakou k tématům přistoupil sám i oni sami často prezentují tím, že se dávají svými blogy veřejně všanc.

Uveřejnit cokoliv z našeho soukromého rozhovoru mezi deseti očima by bylo krátkozraké a hloupé, proto se možná budete cítit ochuzeni, ale z mého pohledu samotný obsah odpovědí Zdeňka Škromacha nebyl na schůzce nejdůležitější. Zajímavější bylo jak rychle a přirozeně odpovídal. Přirozeně jsme se ve věcech, ve kterých je odlišný pohled pravice a levice, neshodli. Takto vyhrocených témat ovšem na schůzce příliš nezaznělo, protože by bylo absurdní se ptát levicového politika na věci, pro levici typické. Naopak ve věcech obecně lidských, ve východiscích ze současné krize vnitropolitické i ekonomické, celosvětové i na našem malém českém dvorku, jsme našli překvapivou harmonii.

Rád bych, aby tato harmonie našla cestu i do oficiálních jednání mezi levicí a pravicí na naší polické scéně. Na jednu stranu chápu, že to není možné, protože politikům jde veřejně o blaho nás voličů pouze před volbami. Jinak hrají své hry, v televizních debatách se předhánějí v siláckých prohlášeních, hovoří jazykem, kterému málokdo rozumí a jde jim o získání moci víc, než o naplnění volebních slibů. Proklamovat svou "jedinou" pravdu je pro ně důležitější, než naslouchat argumentům druhé strany. Na druhou stranu nám umožňují současné technologie a komunitní sítě mnohem větší šanci poznat jednotlivé politiky, pokud se do nich zapojí a ti, kteří vsadí na otevřenost, budou mít mnohem větší šanci nás přesvědčit o tom, jací jsou, bez ohledu na to, jakou část politického spektra zastupují.

Pro mě byla schůzka velmi poučná v tom smyslu, že i lidé naprosto odlišných postojů, mohou o problémech věcně a přátelsky hovořit u jednoho stolu, protože, přiznám se, tomu jsem před touto schůzkou vůbec nevěřil. Stejně jako faktu, že přihlášení Zdeňka Škromacha na Facebook nebylo způsobeno pouze a jen politickou poptávkou, protože diskusní příspěvky pod jeho příspěvky připomínají víc dohodnuté odpovědi zarytých fanoušků, než věcnou diskusi. Myslím, že mohu bez uzardění napsat, že ať už to byl, či nebyl osobní počin Zdeňka Škromacha, z mého pohledu, díky jeho otevřenosti, vnesl do politiky nový rozměr a naději, že by se politici mohli stát dostupnější nám, kteří chceme nacházet východiska a nikoliv jen bezhlavě hanit.