Kristián

... postávala opodál. Když pochopila, že jí dávám přednost ve dveřích do trolejbusu, nechápavě na mě pohlédla, rychle vykročila a jako první nastoupila. Trošku nervózně a hodně udiveně. Hezká, mladá holka, sotva pětadvacet let. Žádná univerzální "Barbína", která by mohla z fleku dělat konkurz do filmu Sexmise. V očích se jí zrcadlily otazníky. Zvídavá tvář, která má vždy víc otázek, než odpovědí.

Trolejbus se loudavě vydal na cestu a tak jsme oba stáli, drželi se madel a občas koukli na sebe. Trochu se zájmem, trochu z nudy a v mém případě i ve snaze vytrhnout se z neustálého přemýšlení o práci. Nečekaně na mě pohlédla a očima mě vybídla k rozhovoru ... "dnes už nebývá zvykem, aby muž pouštěl ženu první do dveří?" ...

... "Nebývá a myslím, že je to škoda. Stejně jako je škoda, že muži neotevírají ženám dveře od auta, nepomáhají s taškami, ani do kabátů a neumí jim naslouchat." ... "A víte, kdo za to může? V podstatě samy ženy. Jejich přirozená dobrosrdečnost, která jim velí zastupovat muže v činnostech, které by měli samozřejmě vykonávat a taky ženský feminismus, kterým se mužům chtějí mocí mermo vyrovnat" ...

... trošku mravokárně na mě pohlédla a já si uvědomil, že ji poučuji, což ženy nemají rády. Tak jsem začal srdečněji, abych nevypadal jako slušný ... pitomec ...

... "víte, já na to nějak nikdy nehleděl. Žena je pro mě vždy ženou, na jedné straně objekt mých nekonečných tužeb, na druhé straně objekt mého upřímného zájmu o její ochranu, aby se vždy cítila dobře. Starost o ženy mám v krvi asi odjakživa. Kdo zná mého tátu, tvrdí, že po něm, ačkoliv myslím, že jsem po něm gentleman a taktik po mámě, obojí se hodí" ...

... v jejích očích se projevil zájem, jaký jsem občas vídal, když ženy začnou hrát hru na zájem, případně sundají masku a chovají se přirozeně, což se stává velmi zřídka. Obzvlášť tehdy nechají prosáknout na povrch opravdový vnitřní cit, motor veškerého ženského konání a jsou téměř bezbranné ...

... "řada žen by o mě řekla, že jsme děvkař. Ale já si spíš počínal jako Kristián a věřím, že jsem krátkými flirty bavil je i sebe. Asi nepřekvapí, že jsem si značnou část svého chování k ženám osvojil, protože mi je pomáhalo dobývat. Nezdá se to, ale funguje to velmi spolehlivě. Ženy, i ty, které se snaží být za každou cenu samostatné, se cítily poctěny, obletovány. Ačkoliv jsem nikdy nepatřil k nejpohlednějším lvům salónů, myslím, že tam, kde byl úspěch možný, tam jsem ho dosáhl. Ale abych nevypadal jen jako vypočítavý lump, musím uznat, že není většího potěšení, než když je žena spokojená a uspokojená, protože pak se mi veškerá má snaha dvojnásob vracela v rozesmátých tvářích, laskavých pohledech a cituplných dotecích" ...

... v jejich očích se mihlo zprvu jisté zklamání a pohrdání, ale nakonec se jí do očí vrátil úsměv a opět zpozorněla ... 

... "Když jsem končil třetí desítku let, věděl jsem, že to byla dobrá léta, úspěch v práci, založení rodiny, klidný život, který vystřídala další desítka let, plná zážitků i osamění. Nějak jsem už tehdy tušil, že tahle dekáda nebude stát za nic a příliš jsem se nemýlil. Těch žen, které jsem poznal? Těch tvarů, vůní, jejich zálib, pošetilých nápadů a společných dobrodružství? Ale nic z toho nemůže překonat pocit prázdnoty, který jsem měl stále víc. Myslím, že ta prázdnota rostla přímo úměrně počtu žen, které jsem poznal. Zřejmě je nutné být s někým, kdo je nám bytostně blízký, jinak je náš život celkově smutný, jakkoliv může být v jednotlivostech pestrobarevný" ...

... spěšně se začala loučit pohledy ...

... "i já zde vystupuji" ... "nashledanou, snad jsem Vás příliš nenudil" ... "ne, myslím, že to není dobrý nápad" ... "bylo příjemné si s Vámi povídat" ... "víte, život, jaký jsem žil v posledních letech, mi příliš nevyhovuje" ... "ačkoliv ten Kristián ve mě stále dřímá" ...

Vystoupili jsme a dali se každý na opačnou stranu. Ještě se ohlédla. Snad i usmála. Kráčel jsem směrem domů s dobrou náladou. Jen jsem si nebyl vědom, zda-li se náš rozhovor skutečně takto odehrál nebo proběhl jen v mé mysli ...

... "ale není to jedno?" ...