Betlémské hvězdy v dětských očích

Sedím a dopíjím svůj druhý Guinness. Kolem dokola se hemží lidé a já mám pocit, jako bych se ocitl na konci některého z dílů "doktora House". Teď jen odšvenkuje kamera, já se podívám dlouze z okna, kde se budou procházet smějící se páry, bude na ně padat sníh a pak jen bude krátký prostřih do mé tváře, který řekne, "je sám" ...

Přestože mám s kým slavit Vánoce a mám kolem sebe spoustu lidí, kteří mě mají rádi, je po půlnoci a já si musím přiznat, že se cítím hodně sám. Ještě nikdy jsem takto Štědrý den nezačínal. Proto ta hospoda a proto ten Guinness. Proto sám u stolu. Vím, že dopiju, půjdu domů a napíšu tento blog. Přestože Vánoce jsou symbolem lidské solidarity a pospolitosti, je moře lidí, kteří se cítí osamoceni. O Vánocích víc, než kdy jindy. Pocit mého vědomi a nevědomosti všech ostatních, mě ubíjí. Nějak jsem ho v posledních měsících ustával, ale ten rozpor se zdá být čím dál, tím palčivější. V čase Vánoc obzvlášť a já nevím, co s ním ...

...

Je to týden, co jsem se ocitl v "Ráji". Stál jsem tam a koukal jak druháčci recitují a hrají divadlo. Něco úžasného. Každý z těch osmiletých prcků si tak krásně užíval své první chvíle na výsluní a pečlivě nebo naopak nervózně recitoval svých pět, šest vět. Je to kouzlo předvánočních besídek. Žádné z dětí si ještě neuvědomuje, jak chutná moc, jaká je hodnota peněz, neuvědomují si, že kdyby zarecitovali příliš pěkně, najde se někdo, kdo je angažuje, jako cvičené opičky. Lidé jim budou tleskat a platit. Jsou ještě netknuté našim světem, netuší, jestli jednou budou dobří herci, inženýři nebo politici. Je jim to jedno ...

...

Jako dítě jsem Vánoce zbožňoval. Vždy jsem měl na Vánoce svá jasná přání a někdy se je rodičům podařilo naplnit úspěšněji, někdy méně. Tak jsem například dostal krásný, pojízdný tank, střílející skutečné šipky a rodičům jsem se odvděčil, neomylným sestřelením nejkrásnější baňky na vánočním stromečku, hned prvním výstřelem. Kdybych se o to snažil, nedokázal bych to ani za 100 let ...

Jindy zase pod stromečkem číhalo zklamání. To když jsem si přál velký, plastikový hokej pro dva hráče a pod stromečkem byla obrovská krabice, ve které na mě čekal ... minigolf. Mé zklamání bylo nekonečné, ale změnilo se poté, co jsme s kamarády zjistili, že je to skvělá hra. Rodiče asi mé zklamání zaznamenali, protože rok na to už jsem, v podobně velké krabici, nalezl vysněný hokej a s kamarády jsme si s ním zařádili o to víc ...

...

Vánoce jsou divné období. Myslím, že jsme všichni citlivější. Koukáme na pohádky. Chceme být princi, Popelkami nebo třeba bohatým finančníkem, či Pretty Woman. A tak vnímáme i to, co během roku přecházíme mávnutím rukou. Nicméně pokud máme děti a to je i můj šťastný případ, nemusíme řešit, jestli mají Vánoce samy o sobě nějaký význam a jak si je užít. Zkrátka děláme maximum pro to, aby děti byly šťastné. Potom se večer, když zazvoní zvoneček a předvedeme za zavřenými dveřmi velké divadlo s Ježíškem, který právě donesl dárky, stane zázrak, který nepopíše ani tisíc pohádek. V očích dětí se objeví malé plamínky, odlesky dávné Betlémské hvězdy, to když objeví pod stromečkem dárky, začnou je nedočkavě rozbalovat a nalézat naplnění svých tajných snů a přání ...

Pak není důležité, kolik jsme vystáli front na košík? Jak nás otravovaly zástupy, stejně horlivě dárky, shánějících lidí? Kolik jsme museli vynaložit úsilí na přípravu cukroví nebo strojení stromečku? ... V tom momentě je vše zapomenuto a Betlémské hvězdy v očích dětí dopadají i na nás a říkají nám, že to všechno má smysl ... že díky tomu všemu úsilí, jsme naše děti učinili šťastnými. Jednou tak z nich možná budou lepší herci, lepší inženýři, lepší politici nebo lepší lidé ... Ten večer v nás vzbuzuje víru, víc, než kterýkoliv jiný ...

...

Omlouvám se, že jsem neodtajnil zápletku dvou prvních odstavců ... Doufám, že ji odtajní nadcházející týdny a dosud nevím, jaké bude řešení. Stejně jako nevím, jestli budu pokračovat v psaní blogů. Je to nádherná činnost, která pohladí s každým pozitivním diskusním příspěvkem, ale i s každým nesouhlasným, protože teprve názorové pnutí plodí další kvalitu ...

Chtěl bych tímto blogem poděkovat všem, kdo kdy četli mé články, vyjádřili se v diskusi, přispěli karmou nebo si jen článek přečetli a "přepnuli" na jiný "blog". Všem přeji krásné prožití vánočních svátků, dnů klidu, pohody a lásky ...

Váš

 Roman Potoczný