Kamelotka

Vracel jsem se z Teska na Národní, šel jsem do metra. Prošel jsem kolem jehovistů a blížil se k eskalátoru. Vtom jsem ji spatřil, nebo spíše letmo zahlédl. Stála tam u informační cedule. Tvářila se, že tam není, že je někdo jiný. Hleděla do země a mlčela. Byl to jen okamžik; moc jsem ji nevnímal a pokračoval dál do metra. Pak se mi vybavila v mysli a já se musel vrátit. Byla přesně taková, jak jsem si všimnul.

Byla to paní ve věku kolem padesáti let, byla slušně a čistě oblečená. Stála tam tiše, skromně a dívala se před sebe do země. Působila dojmem, že jen na někoho čeká, a pak pojedou metrem společně. Ale nečekala na nikoho konkrétního. Tiše a skromně tam nabízela časopis Nový prostor. Když jsem ji pozdravil a podával padesátikorunu, vypadala překvapeně a na chvíli zaváhala. Vzal jsem si od ní časopis a šel do metra.

Kamelotů Nového prostoru potkávám poměrně hodně. Jsou to muži i ženy různého věku, kteří se vždy nějakým způsobem snažili na sebe upozornit. Jedna cikánka přede mnou v metru brečela, že má doma malé dítě, které jí pláče hladem, že jej nemá zač nakrmit. Jiný muž mi ukazoval ekzém na ruce, kvůli kterému nesežene jinou práci. Další chtěl, ať jej vyfotím. Chodívám kolem jiného kamelota, který se na lidi usmívá a sleduje je upřeným pohledem. Ale tato paní byla jiná.

Měl jsem z ní pocit, že je kamelotkou jen krátce. Že byla celý život zvyklá pracovat. Možná byla sekretářkou, možná pracovala jako úřednice v kanceláři. Mluvila česky a měla kultivované chování. Asi patří k těm, kteří byli ve věku před důchodem propuštěni pro nadbytečnost, reorganizaci nebo jejich zaměstnavatel zkrachoval. Do práce ji už nikdo nevezme a do důchodu je ještě daleko. Možná je jí trapné obtěžovat rodinu, možná je sama. Tak se rozhodla prodávat časopis. 
Podle statistik je v Praze asi jen 2,5 % lidí bez práce, což je celostátní minimum. Jsou části země, kde nezaměstnanost dlouhodobě přesahuje 15 %. Na Mostecku, Ostravsku, v horských oblastech republiky jsou s prací problémy stále. Lidé v Praze, Brně a Ostravě, Hradci Králové, Olomouci, Pardubicích, Plzni, Uherském Hradišti i Českých Budějovicích, kteří nenajdou jinou práci, se mohou stát prodejci časopisu Nový prostor. Je to sice skromný, ale přesto výdělek. Takoví lidé stále pracují, neztrácejí sociální návyky a netráví svůj čas kriminalitou a popíjením alkoholu.

Občas si časopis od prodejce koupím. Není to sice žádné veledílo, ale některé články stojí za přečtení a zamyšlení. Znám mnoho lidí, kteří by si jej nekoupili nikdy. Myslí si, že jim nemůže nic dát. Nebo si jen říkají, jestli náhodou nebude špinavý od svého prodejce. Když však srovnám různé časopisy, které se prodávají dnes, nevychází Nový prostor tak špatně. Možná je hodnotnější než některé módní časopisy pro ženy a mládež. Kromě svého obsahu má jednu úžasnou vlastnost – z každých čtyřiceti korun, které stojí, jde polovina prodejci. Koupí časopisu ukazujeme kamelotům, že oceňujeme jejich snahu pracovat, být alespoň minimálně ekonomicky aktivní, postarat se o sebe a nebýt závislý jen na našem sociálním systému. Až půjdeme příště kolem takového prodejce, popřemýšlejme, jestli nemáme čtyřicet korun, které nutně nepotřebujete. Pro něj to může být opravdu životně důležité. Třeba se na takovém místě jednou objevíme sami, nebo někdo nám blízký, kdo je už v současné ekonomice zaměřené na mládí a výkon nadbytečný.