Úvaha o technologii víry

Zaujala mne úvaha, kterou mi poslal kazatel Petr Mečkovský a s jeho laskavým svolením ji zde uveřejňuji. Týká se totiž problému, který podle mého zažívají mnozí lidé, kteří se zajímají o duchovní věci, nejen křesťané, kteří jsou předmětem tohoto článku. Mnoho lidí totiž hledá duchovní pravdy, ale skončí místo u nich u duchovních technik. Myslí si - když budu dělat to a to, dosáhnu vnitřního pokoje, osvícení, prohloubení vědomí, apod. Je to ale správná cesta? Petr Mečkovský v této souvislosti píše:

Marie a Marta (Janovo ev.)

Jak je to s námi?

Jedna dobrá známá z našich kruhů mi říkala: „ Snad už není nic, co bychom neznali.“ Všechno vyučování, všechny možné principy a rady, návody jak žít kvalitní křesťanský život. Ano, také patří k obrážečům všech možných křesťanských konferencí, školení, absolvovala Biblickou školu, chodí do takzvaného „zdravého“ křesťanského sboru jedné charismatické církve v Brně.

Za těch dvacet let absolvovala všechno možné. Různé ty konference „Ohně a Ducha“, různá kázání Božích služebníků navštívila, chodí na skupinku, čte spousty literatury různé úrovně, prostě je nasycená všemi možnými informacemi.

Ano, informace!

Kdyby byly samy o sobě k něčemu dobré, už by tu bylo probuzení jaké svět nezažil. A to nemluvím o jiných křesťanech našeho širokého křesťanského spektra, kteří absolvují různá „duchovní cvičení“, soustředění, meditace, kontemplace a já nevím, jak se tomu všemu říká. Hodně se dává na různé křesťanské veličiny, osobnosti. Přijede Bonke, hurá! Pojedeme do Taizé, pojedeme do Říma, do Pensacoly, do Toronta, poslechneme si Vojtěcha Kodeta, přečteme si Dana Drápala, Dereka Prince, Womacka, Vincenta …

Najdeme si „nejzdravější pomazaný“ sbor v našem městě, přemístíme se tam, tam to propukne! Budeme se postit, alespoň čtrnáct dní, uchýlíme se do samoty, budeme znát ty nejlepší typy modliteb pro různé příležitosti, pojedeme na seminář o vnitřním uzdravení, o pastoraci, zvládneme „kurzíky“, půjdeme do hnutí učednictví, navštívíme nějakou komunitu, třeba charismatických katolíků, absolvujeme teologický seminář, naučíme se dobrou exegezi, výklad písma - jo, tenhleten překlad bible je nejpřesnější. Otevřel mi oči v některých problematických sporných místech. Našel jsem si správný postoj k osobnostem Trojice, vím, která modlitba je účinná, vím, „jak proudí Duch“, obešel jsem všechny denominace v mém městě...

Mohl bych pokračovat.

Informace. To je duchovní technologie, mentální gymnastika, přes všechny nesmírné klady zůstává stále dětským mlékem, není hrubým pokrmem křesťana.

Co je tedy s námi ?

V poslední době prožívám, že to, co je potřebné, jak říkal Komenský, JEDNO POTŘEBNÉ je zakotvení v Bohu. Osobní vztah. Intimní vztah dítěte ke svému Otci. Ano, návrat ztraceného syna na srdce Otce, který dostává nádherný plášť a prsten, je mu odpuštěno jeho toulání ( i duchovní toulání a hledání), a je s Otcem v náruči na Jeho srdci. Nevysvětluje, neptá se, jen leží a odpočívá v JEHO LÁSCE.

POTOM teprve může znovu začít sloužit. POTOM teprve Bůh v něm používá ty předešlé informace (které jsou jen jakýmsi lešením na stavbě Těla Kristova) ke službě …

Bez toho - ,milý můj je můj, a já jsem milého svého“ z Písně písní nic není. Převeďme si ty slova - „ já patřím naplno Pánu a On, Bůh je můj, skutečně můj, „viděl jsem ho tváří v tvář, - nebo-li, chodím s ním ! KDO TO MŮŽE V PLNOSTI O SOBĚ ŘÍCI? Jinak je zatím naše křesťanství jen seno, sláma, strniště, - LIDSKÉ ÚSILÍ. Pán nám to léta toleruje, to naše křesťanské brouzdání; ale chce, abychom spočinuli v něm. Ano, na Božím srdci začíná PROBUZENÍ !

Váš v Ježíši Kristu Petr Mečkovský