Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Můj otec v korejské válce

Na sobotu 26.6. připadlo 60. výročí zahájení korejské války. Toto výročí bylo připomenuto článkem ve víkendové příloze Lidových novin. Mezi vojenskými oddíly "neutrálních zemí", které pomáhaly od roku 1953 dohlížet na příměří, byl totiž také vojenský kontingent z tehdejšího komunistického Československa. Do tohoto oddílu byl ve funkci „politruka“ zařazen také můj otec, novinář, pracující v redakci vojenského časopisu Obrana lidu, tehdy (ve věku 25 let!) major, pro tuto misi s propůjčenou hodností podplukovníka. Hlavním úkolem československé jednotky v Koreji kromě jejího poslání v rámci „Dozorčí komise neutrálních států“ bylo vybudování vojenské nemocnice.  Jak to tehdy v dané oblasti vypadalo (dle Wikipedie):

„V srpnu 1945, nedlouho před skončením 2. světové války, byl prostor Korejského poloostrova, jenž byl od roku 1910 kolonií japonského císařství, na základě dohody velení armády Spojených států a Sovětského svazu rozdělen na dvě okupační zóny. Demarkační linií se stala 38. rovnoběžka. Korejský poloostrov tak byl rozdělen na Severní Koreu s okupační správou Rudé armády a Jižní Koreu s okupační správou Armády Spojených států. V roce 1948 byla na základě rozhodnutí orgánů OSN a demokratických voleb vyhlášena Korejská republika a zanedlouho i Korejská lidově demokratická, která však byla nelegitimním útvarem jak z hlediska OSN, tak z hlediska Korejců, protože jim nebylo umožněno vybrat si svou reprezentaci. Sever byl pod správou SSSR a byl zde nekompromisně zaveden komunistický režim podle sovětského vzoru, Jih spravovalo velení Armády Spojených států s dohledem OSN. S nastartováním studené války se Korea stala cílem komunistické agrese, podobně jako jím byl Západní Berlín v Evropě, a tedy jedním z center velmocenského soupeření. Rozhodující roli sehrály ambice a přehnané iluze korejských komunistů (zejména Kim Il-sŏnga a Pak Hŏn-jonga), kteří nesou hlavní zodpovědnost za rozpoutání jednoho z nejstrašlivějších konfliktů 20. století. Sever, podporovaný nově vzniklou Čínskou lidovou republikou a skrytě rovněž Sovětským svazem, zahájil proti Korejské republice celoplošný útok v červnu 1950.“

(z pořadu ČR „Pamětníci korejské války“): „Nebyli jsme na nic takového připraveni, nikdo to nečekal. I proto také armáda rozkazem ze dne 24.června poslala řadu důstojníků domů. Neměli jsme ani kvalitní obranné prostředky, téměř žádnou těžkou techniku, nemluvě o nějakých protitankových zbraních,“ vysvětluje pan Čo z Muzea korejské války v Soulu. Jeho slova potvrzuje i přímý účastník bojů, 82letý Rym: „Co se týče korejské války, nejprve bych rád řekl, že způsobila obrovskou tragédii. Bylo to doslova peklo. Žádný zlý sen, ze kterého bychom se probudili. A než jsme se nadáli, komunisté dobyli naše hlavní město, Soul. Za pouhé tři dny! Ani nevím, jakým zázrakem jsem přežil, měl jsem pocit, že neexistuje místo, které by nebylo ostřelováno,“ vzpomíná na první okamžiky války.

Tento útok byl ale nakonec Američany zastaven na samém jihu Korejského poloostrova a Američané společně s mezinárodními vojsky (pod vlajkou OSN) v protiofenzivě dobyli téměř celé území Koreje. S pomocí milionové čínské armády a sovětských pilotů se ovšem komunisté pustli do nového útoku a opět dobyli málem celou Koreu. Američané je nakonec zatlačili opět na linii 38. rovnoběžky, na níž byla podepsána 27.7. 1953 dohoda o příměří. De facto tehdy válka v Koreji skončila, ale de jure trvá dodnes. Sjednaný klid zbraní měla a dodnes má zajišťovat a kontrolovat Vojenská komise pro příměří a Dozorčí komise neutrálních států (DKNS). Právě v té figurovalo Československo, které mělo spolu s polskými, švédskými a švýcarskými delegáty dohlížet na to, aby obě znesvářené strany respektovaly existující stavy vojenského personálu a materiálu do doby, než bude politickou cestou dosaženo míru a stažení všech zahraničních sil z Korejského poloostrova.

O tom, co se tehdy dělo v Koreji, nemám žádné informace "z první ruky".  Můj otec totiž spáchal  sebevraždu ještě před mým narozením. Co bylo přesně její příčinou, jsem se nikdy zcela jednoznačně nedozvěděl (v dopise na rozloučenou psal o „zradě kamarádů“). Není to ale tak dávno, kdy jsem mluvil s jedním z bývalých důstojníků československé mise, p. Řehákem, a ten zmínil jiné možné vysvětlení: Potkal prý několik let po návratu z Koreje mého otce ve vojenské nemocnici ve Střešovicích a jeho zdravotní stav prý byl velmi špatný. Zmiňoval přitom, že ubytování a vůbec životní podmínky v Pusanu v Koreji, kde většinou pobývali, byly katastrofální, lidé od nás navíc nebyli zvyklí na zdejší klima, a že mnoho příslušníků československé mise po návratu trpělo nejrůznějšími chorobami, jejichž léčba byla svízelná a dlouhá. Pan Řehák ovšem nějaké další informace o tom, jaké úkoly měla československá mírová mise v Koreji neposkytl. O mém otci ale řekl, že to byl laskavý a slušný člověk, který měl svým chováním daleko v obvyklému vojenskému „zupáctví“. Mnozí členové československým vojsk zřejmě dost trpěli pocitem odloučení od domova a svých rodin, na něž reagovali podle svého – někteří (jako zřejmě i můj otec) depresemi, jiní svůj smutek utápěli v alkoholu.

Blogger Rosťa Hedvíček uveřejňuje na svém blogu tyto šokující informace o specifických „výzkumech“, které se měly odehrávat v československé vojenské nemocnici: „Všechno začalo tehdy v Koreji. ČSR tehdy vyslala kontingent vojáků, všechno prověření komunisté - oficiálně se tomu říkalo "československá mise", aby tam vybudovali nemocnici. Jenže v oné nemocnici se dělaly pokusy na amerických válečných zajatcích. Mengele by blednul závisti. Všechny možné. Od obyčejných amputaci typu "co to s vojáčkem asi udělá?" až po zkoušení chemických a biologických zbraní. A různé ty drogy na hlavu - mind-altering drugs and mind-control drugs - zajatci pak ani nevěděli, kdo jsou a kde jsou, a "šli jako ovce", jak pravil svědek. A když už nebyli k ničemu, tak cesta vedla do krematoria. Krematorium na spalování obětí tohoto "lékařského výzkumu" vybudovali taky příslušníci "československé mise". Po skončení "výzkumu" byli zajatci, kteří to nějak zvládli přežít, popraveni. Československé krematorium v Koreji běželo na plný výkon nepřetržitě celé měsíce.
Zajímavé bylo, že už tehdy - začátkem padesátých let - experimentovali čeští a sovětští "lékaři" s kokainem a heroinem. Joseph Douglass popisuje v knize Red Cocaine, jak na americkým zajatcích byly zkoušeny různé dávky kokainu a heroinu za účelem vyvolání miniinfarktu srdce, případně celých sérií těchto miniinfarktů. Výzkum to byl tak zajímavý, že po změně válečné situace v Koreji se to celé přestěhovalo do nemocnice v Praze-Střešovicích. Krematorium už ani nebylo potřeba stavět - už bylo na místě. Generál Šejna později před americkým Kongresem dosvědčil, že řada pitevních zpráv z pitev těchto zajatců mu prošla rukama. A ještě i po úplném skončení války v Koreji bylo sto amerických zajatců, ve skupinách po dvaceti pěti dopraveno do Střešovic. Většina z nich prý byla odtud poslána do Sovětského svazu a pochopitelně už o nich nikdo nikdy neslyšel. A tak dodnes jsou v českých nemocnicích ve funkcích primářů a docentů i lidé, kteří to tehdy v padesátých a šedesátých letech jako mladí "lékaři" zažili a zúčastnili se - nadějní čeští Mengelové...“

Tyto informace ale žádné oficiální vyšetřování po roce 1990 nepotvrdilo, a tak zůstávají v rovině spekulací.

Poznámka MP: v perexu článku jsou použity dosud nezveřejněné fotografie z našeho rodinného archivu, o rodinné historii píšu i zde

http://pinc.blog.idnes.cz/c/121550/Proc-jsem-protestant.html

 

 

 

 

Autor: Martin Pinc | středa 30.6.2010 12:00 | karma článku: 17,69 | přečteno: 2811x
  • Další články autora

Martin Pinc

Chytré mobily = hloupé děti

Všechny děti dnes touží po „chytrých dotykáčích“, většina (především z měst) je už má. Nemohu si pomoci, ale nemohu nevidět velký podíl těchto mobilů na ohlupování a obecně „kažení“ dětí. Zatímco dříve si děti hry vymýšlely a společně hrály, dnes jim k uspokojení stačí mačkat tlačítka na svém mobilu. Nyní dětskou kreativitu vystřídali vývojáři her, a tak jsou děti schopny trávit denně hodiny ve virtuálním světě. Protože hitem dne je být ustavične „online“, nemusí se dnes děti ani učit. Stačí, když si téma domácího úkolu najdou na „netu“ a opíší (většinou i s „chlupama“). Moje dcera, která také po chytrém androidím mobilu touží, se mi přiznala, že mnoho jejích spolužáků používá své mobily ve škole místo taháků. Jsou mezi nimi i takoví, kteří už vůbec nepokládají za nutné se připravovat na školní písemky – odpovědi na otázky z testů hledají online během jejich psaní – přičemž využívají školní wi-fi síť. Jsou-li vyvoláni k tabuli, ukáže se samozřejmě, jak jsou dutí, ale to „neřeší“. Nechci ovšem v této souvislosti přehlížet podíl na tomto stavu věcí ze strany nás rodičů, kteří na děti často nemáme čas (nebo nejsme ochotni si jej udělat) – často ze stejných důvodů – protože sledujeme své programy v televizi, nebo rovněž bloumáme ve virtuálním světě internetu.*

19.2.2013 v 12:30 | Karma: 45,21 | Přečteno: 12199x | Diskuse| Společnost

Martin Pinc

Václav Klaus pro Do Rzeczy

Na rozdíl od různých glosátorů a pisálků jsem si přečetl celý rozhovor prezidenta Klause s polskými novináři - je všem čtenářům k dispozici na jeho webových stránkách (http://www.klaus.cz/clanky/3302). Jak se mi zdá, nikoli zanedbatelná část naší novinářské obce je zaúkolovaná v hledání čehokoli negativního, co jsou na našem dosluhujícím prezidentovi schopni nalézt. A tak se z tohoto obsáhlého rozhovoru chopí jen jeho stručného hodnocení působení Václava Havla a snaží se je prezentovat jako hanobení jeho „svatého“ odkazu.

12.2.2013 v 9:10 | Karma: 44,76 | Přečteno: 9993x | Diskuse| Politika

Martin Pinc

Jak se Češi změnili za sto let

Čtu teď po mnoha letech s velkým potěšením spisy Jindřicha Šimona Baara, spisovatele, kterého jsem si dávno zamiloval díky jeho „venkovské idyle“ Jan Cimbura. Mezi jeho spisy mne v poslední době zvláště zaujala „kněžská idyla“ Holoubek – obraz ideálního kněze, působícího na českém venkově na přelomu 19. a 20. století. Baar do úst svého hrdiny vkládá své představy a názory na tehdejší společenskou situaci. Kniha také reflektuje na postojích a zkušenostech kněze Holoubka skutečnost, že J. Š. Baar se angažoval v programu Katolické moderny a byl rovněž velmi aktivním členem Jednoty katolického duchovenstva. Velká část knihy se odehrává ve (fiktivní) polabské vesnici Třeštice, kde farář Holoubek soustavně narážel na vlažnost, ignoranství či přímo odpor obyvatel zdejší farnosti. Jejich chrarakteristickým představitelem byl „pokrokový a vzdělaný“ zámožný statkář Boháč, starosta obce Třeštice, s nímž vedl následující polemiku:

6.2.2013 v 17:00 | Karma: 23,73 | Přečteno: 1141x | Diskuse| Kultura

Martin Pinc

Moc bezmocných – v dnešní realitě

Přečetl jsem si dnes po dlouhé době znovu Havlovu Moc bezmocných a náhle jsem si uvědomil, že by náš první prezident vlastně mohl mít z volebních výsledků 1. přímé volby prezidenta ČR radost. Copak není vzpoura většiny lidí vůči vůli a nátlaku „mravní a intelektuální elity národa“, té většiny, která je tradičně zdeptaná, ponížená, hůře vzdělaná, chudá a většinou pasivní - zvyklá „držet hubu a krok“ - dokladem, že tu přeci jen u nás začíná existovat autentická občanská společnost? Copak to nevyžadovalo pořádný kus občanské odvahy vzepřít se a nepodlehnout dlouhotrvající masivní propagandě, že kdo nevolí Karla, není čestný a slušný člověk, je na straně lži a nenávisti, je zamindrákovaný, hloupý, nekulturní vidlák, nácek a xenofób, či přímo „hnědé či rudé prase“? Podrazák Škárka (člověk bez tváře, který měl dávno opustit poslaneckou sněmovnu, protože je zde jen pro ostudu) by takové lidi rád zbavil volebního práva – takovou má představu o demokracii. Hle, volič pravdy a lásky!

1.2.2013 v 17:00 | Karma: 30,94 | Přečteno: 2096x | Diskuse| Společnost

Martin Pinc

Šťastná rodinka?

Když jsem před několika lety sledoval při představení divadla Sklep báječný skeč, v němž David Vávra se svým hereckým kolegou (myslím, že to byl Jiří Fero Burda) a „synem“ představovali (post) moderní rodinu a zakončili tento výstup zvoláním: „správná rodina je přeci táta a táta!“, netušil jsem, jak brzo se tato fraškovitá vize stane skutečností. Za šťastnou rodinku totiž dnešní bulvár označuje "rodinu" zpěváka Eltona Johna, který se svým partnerem před nedávnem „zplodil“ 2. syna. Tedy nezplodili ho tito 2 muži sami (to zatím věda neumí), k poskytnutí vyjíčka a odnošení dítěte jim posloužila za úplatu jistá žena z Velké Británie. Tato skutečná, biologická matka, bez níž by nový přírůstek do „šťastné rodinky“ nemohl být počat ani narozen, je médii nazývána „náhradní matka“. Bulvár nenuceně žvatlá o tom, jak jsou Elton John a jeho partnerem šťastni a jak roste jejich vzájemná láska a vytváří z této abnormality zdání naprosté normálnosti.

30.1.2013 v 23:15 | Karma: 33,77 | Přečteno: 4616x | Diskuse| Společnost
  • Nejčtenější

Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici

25. dubna 2024  12:40,  aktualizováno  14:38

Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...

Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů

29. dubna 2024  6:21,  aktualizováno  13:19

Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...

Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město

24. dubna 2024  11:40,  aktualizováno  15:50

Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...

Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let

1. května 2024  12:58

Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...

NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí

26. dubna 2024  12:04

Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...

Kyjev na Rusko vyslal drony, balistická raketa v Oděse způsobila požár

2. května 2024  7:20

Sledujeme online Ukrajinské drony v noci na čtvrtek poškodily energetickou infrastrukturu v západoruské Orlovské...

Tlaková níže přinese mírné ochlazení. O víkendu bude oblačno, přijdou i bouřky

2. května 2024  6:54

Přímý přenos Silný vítr a nebezpečí vzniku požáru na vybraných místech v Česku hrozí ještě ve čtvrtek, výstrahy...

USA uvalily nové sankce na stovky subjektů. V Rusku, Číně i na Slovensku

2. května 2024  6:49

Spojené státy americké uvalily nové sankce na stovky osob a právnických subjektů. Souvisejí hlavně...

Zřícená dálnice v jižní Číně má již 36 obětí, další pátrání komplikuje počasí

2. května 2024  6:23

Nejméně 36 lidí zemřelo v hornaté oblasti na jihu Číny, kde se ve středu po silných deštích zřítila...

Byt 2+1, OV, Veselí nad Lužnicí
Byt 2+1, OV, Veselí nad Lužnicí

Pod Markem, Veselí nad Lužnicí - Veselí nad Lužnicí I, okres Tábor
2 680 000 Kč

  • Počet článků 257
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 2303x
Moje krédo je podle NZ, listu Filipským 3,14: "Běžím k cíli, abych získal nebeskou cenu, jíž je Boží povolání v Kristu Ježíši."