Smrťák jménem Metanol - na vině je i nenažranost státu

Na haldě mediální hlušiny, navršené v souvislosti s celostátním představením s názvem Prohibice, se mimoděk zableskla cenná informace o míře podílnictví státu na výtěžku z prodeje alkoholu. Z litrové láhve 40% lihoviny prodané legálně konečnému odběrateli za 200,- Kč inkasuje stát prostřednictvím spotřební daně a DPH 150,- Kč!!!

Daňové sazby jsou samozřejmě známá věc, ale obvykle na to při nákupu nemyslíme. Až když se to řekne polopaticky v korunách místo v procentech, uvědomí si to člověk naplno!

Z drastické konstrukce daňových zákonů mimo jiné vyplývá, že levné lihoviny jsou daleko více daňově zatíženy než drahé ušlechtilé koňaky či whisky. DPH se totiž odvádí z celkové ceny, zatímco spotřební daň se vyměřuje z obsahu lihu a je tedy nezávislá na celkové ceně. Proto je dvousetkorunová litrová láhev levné 40% lihoviny opravdu zatížena skoro 150 korunami, tedy 75%!!! na nepřímých daních (114 Kč daň z lihu a 33 Kč DPH), zatímco u sedmičky koňaku za 1200,- Kč klesá daňová zátěž na podstatně mírnějších 23% (280 Kč).

Podobně šíleně dopadají výpočty podílu státu na obratu z prodeje tabákových výrobků nebo pohonných hmot - spotřební daň je zde opět vyměřována objemově a kusově, nikoliv cenově, takže na krabičce levných cigaret resp. na litru benzínu či nafty má stát pěkných 50%. Paradoxně, i když  z hlediska struktury daňových zákonů logicky, vydělává stát procentuálně tím více, čím je výrobek podrobený spotřební dani levnější!

Tradičně mimomísným médiím, která si momentálně hrají na Mladé svišťě jdoucí po stopách padouchů a na strážce našeho zdraví, tyto základní ekonomické souvislosti unikají. Ale o peníze jde až v první řadě a státní monopol prostřednictvím zničujících sazeb spotřební daně kombinované ještě s DPH předražuje výrobně levné komodity tak nehorázně, že si o daňové úniky a černý trh vysloveně koleduje.

Nelegální výroba, černý trh a padělání etiket bezúhonných výrobců není samozřejmě nic pěkného, ale nelze si snad dělat iluze, že lidé živící se trestnou činností se nad tím zamýšlejí. Pro ně je důležité, zda na tom vydělají.

Stát neselhal teď, jak se nedovtipní redaktoři úporně snaží politikům vložit do úst, za každou lahví opravdu nemůže stát celník s hygienikem. Na druhé straně stát sklízí plody toho, co dávno nevědomky zasel neúměrnými daňovými sazbami. Plošná prohibice a zvýšená míra státní represe je nikam nevedoucí nesmysl, který neodstraňuje základní problém - prodej nelegálních výrobků se vyplácí výrobcům i kupujícím.

Co se stalo? Když zapomeneme na lákavé, ale nepravděpodobné konspirační teorie, došlo nejspíš k jednorázové nežádoucí fatální chybě v šedé zóně, určitě i k malé radosti samotných škůdců.

Co bude dál?

Policie rozkryje pár nelegálních výrobních a distribučních sítí včetně té, která smrtící alkohol do oběhu dala, možná zjistí přímé viníky fatální záměny, kteří možná budou potrestáni (pokud se o ně mezitím nepostarají jejich vlastní soukmenovci, protože nelegální obchod o nežádoucí publicitu a smrtelné otravy svých klientů určitě nestojí) a vše pomalu utichne. Nelegální výroba a obchod poběží dál, nelegální výrobci si budou lépe hlídat, aby se jim něco podobného již nestalo.

Otrávení budou léčeni a z větší části snad zachráněni, něco to bude stát, ale pár milionů na dvousettisícové ampule se podle ministra Hegera kupodivu snadno najde. Co tomu říkají třeba nemocní leukémií nebo čekatelé na endoprotézu, nevím. Mimochodem zrovna za tenhle výrok by si média měla ministra podat, a ne za to, že chudák neví, jestli zrovna ta flaška ve vaší špajzce není otrávená.

Po prohibičním zkratu zůstanou dva problémy: alkohol lidmi již zakoupený a zásoby stažené z prodeje.

Lidé, kteří na to mají nebo se bojí, pití již zakoupené snad raději zničí a  levnému pití z nedůvěryhodných zdrojů se po nějakou dobu možná budou vyhýbat, k radosti legálních výrobců a státu. Lidé, kteří na to nemají nebo se nebojí, vypijí co mají, doufajíce, že se neotráví, a budou laciný nelegální chlast kupovat dál.

Miliony lahví, momentálně odpočívající ve skladech, se také dříve či později dostanou znovu do oběhu a budou vypity. Tady mi není jasné, jak se reaktivace zásob provede, ale určitě to bude opět cestou úřední, tedy cestou ze samého principu potenciálně korupční.

Při vší úctě k památce desítek mrtvých a k utrpení těch, co nyní bojují o život nebo již byli zachráněni, ale ponesou si trvalé následky (mohl bych konec konců být mezi nimi, nejsem abstinent a když už, tak piji tvrdý) - tahle do krajnosti vybičovaná aféra je ve skutečnosti marginální událost. Bez ohledu na fatální následky požití metanolu je jasné, že jed se do oběhu dostal jednorázově, v nějakém množství, které je zanedbatelně malé v porovnání s celkovou konzumací. Vydávat toto za cosi srovnatelné s živelnou pohromou či přímo za ohrožení státu je hloupost a militantní dramatická rétorika jak ze Dne nezávislosti, doprovázená mapami výskytu a šíření (on je snad metanol nakažlivý?) je nemístná. Za dobu trvání prohibice určitě mnohem větší počet lidí tragicky zahynul z mnoha jiných příčin, ale to teď není tak dobře mediálně a politicky prodejné.

Skutečné ponaučení z toho bohužel nejspíš nevyplyne pro nikoho - nelegální výrobci budou dál vyrábět, nelegální distributoři budou dál distribuovat a lidé budou dál pít cokoliv.

Ledaže by se zástupci lidu chytili za nos a snížili nebo dokonce zrušili spotřební daň z lihu. Ale téhle pohádce by nevěřily ani malé děti, vy snad ano?