Jak jsem potkal brouky (Díl LXIV. - Rokycany 13)

Broučí znalosti většiny z nás plynou z dávné četby Ferdy Mravence a občasného setkání s druhem dostatečně velkým či nápadným, aby si ho člověk povšiml – střevlík, beruška, chroust, zlatohlávek.

Za poznání, že je broučí a obecně hmyzí svět nesmírně bohatý a skrývá se v něm spousta krasavců okem leckdy takřka nepostřehnutelných, kteří vyniknou jako šperky teprve v objektivu šikovného fotografa s kvalitním vybavením a bezmeznou trpělivostí, za toto poznání vděčím svému synovi Jakubovi.

S jeho svolením se pokusím sérií blogů, v nichž jeho fotografie oději slovy, přiblížit krásu tvorů maličkých, leč všudypřítomných. Pro zachování jistého řádu zveřejním v každém dílu zajímavosti z jedné konkrétní lokality a občas si pro zpestření dopřejeme speciální téma.

Pokračujeme v jarním - v posledních dnech spíše letním - zpravodajství z Rokycan. Úroda není už jen druhově pestrá, ale také patřičně barevná.

Na úvod krásně vybarvený tesařík rudý, jeden z prvních tesaříků, které můžeme po skončení zimy v přírodě obdivovat. Hned začátkem jara ho nacházíme na čerstvě poraženém dříví listnáčů:

Tesařík rudý

Tetratoma fungorum je potemníkovitý brouk, který nemá český název. Žije na dřevokazných houbách a nepotkáme ho často - jednak je to druh sám o sobě nehojný, za další bývá v houbách schovaný a především je to tvor noční, o čemž svědčí i jeho velká kukadla. Náš exemplář vypadá čerstvě, bude to tedy příslušník nové generace, která dospívá na jaře:

Tetratoma fungorum

Červotoč kostkovaný - elegantní, na červotočí poměry až křiklavě zbarvený druh. Je také poměrně velký, dosahuje délky skoro centimetr. Opakovaně jsme ho našli blízko stromu napadeného mravenci, což je náhodná shoda okolností, určitě ho nelákali mravenci, ale strom:

Červotoč kostkovaný

Drabčíka Stenus clavicornis jsme letos viděli už několikrát. Může nás provázet celým rokem - začíná se objevovat v březnu a pak se vyskytuje až do pozdního podzimu:

Drabčík - Stenus clavicornis

Lesknáček Glischrochilus quadrisignatus, se svými až 8 mm největší ze tří téměř identicky vypadajících a podobně pojmenovaných druhů, o nichž jsme se zmínili již v díle z Jablečna:

Lesknáček - Glischrochilus quadrisignatus

Drobný vzrůstem, nezaměnitelný díky výrazné kresbě. Huňáček obloukový, dosahující velikosti jen ca 1,5 mm, je příbuzný slunéček. Podle určovacího klíče slunéček je to druh ve střední Evropě vzácný, který se vyskytuje především v teplejších oblastech:

Huňáček obloukový

Další z huňáčků, tentokrát zřejmě huňáček rudošpičký. Z několika velmi podobných druhů volíme podle červených skvrn, jejichž tvar ukazuje právě na huňáčka rudošpičkého:

Huňáček rudošpičký

Pohledná a sympatická zobonoska Cimberis attelaboides se objevuje v dubnu v lesích, kde rostou borovice. Jde o druh spíše lokální, v místech výskytu pak hojný:

Zobonoska - Cimberis attelaboides

První letošní nález živého zlatohlávka zlatého. Procházel se na chodníku, odkud jsme ho po vyfocení odklidili do bezpečí, aby ho někdo nezašlápl:

Zlatohlávek zlatý

Kvapník měnivý, honosící se nádherně duhovým zbarvením. Na rozdíl od většiny střevlíkovitých, zarputilých to masožravců, je kvapník všežravec, který se živí jak živočišnou stravou, tak i semeny. Jde o brouka dlouhověkého, dospělec žije dva roky i déle. Rodový název je obecně známý díky věčně spěchajícímu kmotru Kvapníkovi z Příběhů včelích medvídků:

Kvapník měnivý

Cvrček, který necvrká. Scéna na fotografii připomíná útok, ale cvrčík se kořistí mravenců nestane, naopak. Tento lstivý příživník se nejprve navoní mravenčím parfémem a pak vnikne do mraveniště, kde se neodhalen a neohrožován promenuje a živí se mravenčími vajíčky:

Cvrčík mravenčí

Náš oblíbený ostruhovník tykadlový, vzácný křísek, kterému se v Rokycanech zjevně líbí, protože ho zde vídáme každoročně. Je to druh teplomilný, kromě stepí mu vyhovují i vyhřáté stráně, a ty má v městském lesoparku k dispozici. Od jiných křísů se pozná podle naprosto ojedinělého znaku – velmi masivních tykadel:

Ostruhovník tykadlový

Včely samozřejmě všichni známe, ale při pohledu zblízka postřehneme detaily, kterých bychom si běžně nevšimli. Naše včelka zrovna odpočívala a nechala se v klidu vyfotit:

Včela medonosná

Motýli sice létají už od února, ale admirála jsme letos zahlédli poprvé v březnu. Fotka je z osvědčeného stanoviště uprostřed městských sadů, kde na vrcholu sezóny bývají celá hejna těchto krasavců:

Babočka admirál

Roztoč podobný sametce se objevil v nedávném dílu o bezejmenných hrdinech. A tady je skutečná sametka rudá, která procitá už koncem zimy a je často vidět na pařezech, listech, v zahradách a podobně. Živí se organickou hmotou a drobnými živočichy:

Sametka rudá

V očekávání neočekávaných úlovků téma příštího blogu opět utajíme (LXV. díl)