Jak jsem potkal brouky (Díl LXVI. - Rokycany 14)

Broučí znalosti většiny z nás plynou z dávné četby Ferdy Mravence a občasného setkání s druhem dostatečně velkým či nápadným, aby si ho člověk povšiml – střevlík, beruška, chroust, zlatohlávek.

Za poznání, že je broučí a obecně hmyzí svět nesmírně bohatý a skrývá se v něm spousta krasavců okem leckdy takřka nepostřehnutelných, kteří vyniknou jako šperky teprve v objektivu šikovného fotografa s kvalitním vybavením a bezmeznou trpělivostí, za toto poznání vděčím svému synovi Jakubovi.

S jeho svolením se pokusím sérií blogů, v nichž jeho fotografie oději slovy, přiblížit krásu tvorů maličkých, leč všudypřítomných. Pro zachování jistého řádu zveřejním v každém dílu zajímavosti z jedné konkrétní lokality a občas si pro zpestření dopřejeme speciální téma.

Jaro se nám kamsi schovalo, ale rokycanští brouci i ostatní hmyzové již dávno nespí, takže hemžení pokračuje.

Jako první předstupuje velmi pestře zbarvený zástupce střevlíkovitých, poutník dvojskvrnný. Jméno má poetické, jeho stravovací návyky už tak poetické nejsou – kusadla nemá jen tak pro zábavu, specializuje se na hlemýždě, které napadá prokousáváním ulity:

Poutník dvojskvrnný

Štítonoše jsme zastihli na budově Komerční banky. Že by broučí bankéř? Může být, vypadá dostatečně blahobytně. Kromě bankovek baští merlík bílý, lebedu a další byliny:

Štítonoš – Cassida nobilis

Mršník Platysoma elongatum, jinak také Cylister elongatus, kterého jsme zvolili pro dnešní titulní fotografii, je v odborné literatuře naší i zahraniční popsán značně stroze. Naše literatura vlastně jen uvádí tento druh ve výčtu existujících zástupců rodu Platysoma a ani v zahraniční, konkrétně německé lieratuře, jsme se o jeho životním stylu nedozvěděli nic, co bychom z pozorování nevěděli. Tak jako mršník Platysoma compressum, kterého jsme už v blogu představili, i Platysoma elongatum žije pod kůrou. Náš úlovek s mocnými kusadly obýval poraženou borovici:

Mršník – Platysoma elongatum

Drabčík Metopsia clypeata je drobný druh, dosahující velikosti 2,5-3 mm. Žije mezi tlející organickou hmotou a často se najde v blízkosti hub. Náš exemplář byl na plesnivém dřevu, trocha nepořádku mu zjevně nevadí:

Drabčík – Metopsia clypeata

Širokočelník huňatý vypadá těžkotonážně, ve skutečnosti je to drobné slunéčko příbuzné huňáčkům z předchozích dílů. Jako většina slunéčkovitých, i širokočelník se živí mšicemi. Na obrázku je samice, pro kterou je typické černé zbarvení hlavy:

Širokočelník huňatý

Huňáčka obecného si v přírodě s širokočelníkem snadno spleteme, obzvlášť, když se jedná o čtyřskvrnnou formu. V přímém porovnání ale vidíme, že huňáček má jiný tvar těla, je mnohem užší:

Huňáček obecný

„Mravencomilný“ lesknáček Amphotis marginata. Jeho láska ovšem prochází žaludkem, nejde mu ani tak o přátelství, jako spíše o kus žvance. Našli jsme ho v blízkosti mravence černolesklého, jak podle svého zvyku číhá na vhodný okamžik, kdy nic netušícího pracanta obelstí a okrade o potravu:

Lesknáček – Amphotis marginata

Někteří kousavci z čeledi tesaříkovitých už se v našem blogu objevili, přičinlivě vyhlížející kousavec korový nyní výčet doplňuje. Nejběžnější z kousavců přezimuje pod kůrou jehličnanů v kukelní komůrce, kterou utěsňuje věnečkem z třísek a pilin:

Kousavec korový

Podkornice se nám ukázala v Horní Bříze, tady ji máme pěkně zblízka. Vyhřívala se na borovicovém kmenu:

Podkornice – Aradus betulinus

Vroubenka Bathysolen nubilus vyhledává suchá stanoviště. Už poněkolikáté registrujeme v jedné a téže lokalitě pozoruhodné mísení sucho- a teplomilných druhů s druhy preferujícími podmáčená místa:

Vroubenka – Bathysolen nubilus

Blechy psí na člověka nejdou, jak se praví ve slavném filmu. To platí i pro štěnici ptačí, náležející k plošticím. Za normálních okolností se jí opravdu bát nemusíme, pokud zrovna nebydlíme v ptačím hnízdě. Do naší domácnosti může výjimečně zavítat tehdy, když je hnízdo, ve kterém žila, opuštěno:

Štěnice ptačí

Ano, je to škvor, i když vypadá jinak než strážníci, kteří zajišťovali Ferdu za pomoci hmatů a chvatů. Škvor malý je drobnější než dobře známý škvor obecný, odlišným tvarem těla připomíná spíše drabčíka a také klíšťky, zejména u samičky na obrázku, mají výrazně jinou podobu. Snad podle nich získal tento druh poněkud lechtivé latinské pojmenování Labia minor. Samečci mají klíšťky přece jen delší a zevnitř ozubené:

Škvor malý – samice

Včela cestovatelka – nomáda ryšavá – parazituje na jiných samotářských včelách. Vyhledává hnízda včel pískorypek a klade do nich vlastní vajíčka. Po vylíhnutí larva nomády zahubí vajíčko nebo larvu pískorypky a pak žije ze zásob pylu a nektaru, určených pro původní obyvatelku:

Nomáda ryšavá

Můra trávová, zatím trochu vyjukaná, kam že se to vykuklila. Přezimuje ještě jako housenka a na jaře vylétá. V souladu s českým jménem žije na různých trávách, případně i na dalších bylinách. Anglické pojmenování Silver Cloud pro změnu sdílí se slavným modelem Rolls-Royce:

Můra trávová

Nenápadně elegantní píďalka křenová, milovnice brukvovitých rostlin. Dospělci této „dámy v šedém“ se objevují v dubnu a květnu:

Píďalka křenová

Být zrovna v Americe, mohli jsme si v 66. dílu dopřát broučí lov podél Route 66.

Nestalo se, ale tušíme, že by se tam – po odvalení pár kamenů – našlo ledacos:

V Rokycanech zůstaneme i příště, jen pro změnu sáhneme do archívu (LXVII. díl)