Jak jsem potkal brouky (Díl LXVII. - Rokycany 15)

Broučí znalosti většiny z nás plynou z dávné četby Ferdy Mravence a občasného setkání s druhem dostatečně velkým či nápadným, aby si ho člověk povšiml – střevlík, beruška, chroust, zlatohlávek.

Za poznání, že je broučí a obecně hmyzí svět nesmírně bohatý a skrývá se v něm spousta krasavců okem leckdy takřka nepostřehnutelných, kteří vyniknou jako šperky teprve v objektivu šikovného fotografa s kvalitním vybavením a bezmeznou trpělivostí, za toto poznání vděčím svému synovi Jakubovi.

S jeho svolením se pokusím sérií blogů, v nichž jeho fotografie oději slovy, přiblížit krásu tvorů maličkých, leč všudypřítomných. Pro zachování jistého řádu zveřejním v každém dílu zajímavosti z jedné konkrétní lokality a občas si pro zpestření dopřejeme speciální téma.

Zůstali jsme v Rokycanech a místo plánovaného výběru z archívu nakonec předkládáme čerstvé úlovky. Naši pozornost upoutali mimo jiné štítonoši a tesaříci.

Některé druhy štítonošů jsou velmi barevné. Cassida rufovirens, milovník heřmánku a rmenu, připomíná tónováním krovek nezralé mango:

Štítonoš – Cassida rufovirens

Štítonoš červený je spíše zelený, ale budiž. Má rád merlíkovité rostliny a v jedné zahraniční studii je citován jako škůdce cukrové řepy v Egyptě. Studii úsměvným nedopatřením zařadili do herpetologické sekce, konkrétně k želvám. Štítonoš je totiž anglicky „tortoise beetle“:

Štítonoš červený

Cassida nobilis, kterého jsme v minulém dílu označili za brouka-bankéře, neb se vystavoval na fasádě Komerční banky. Podobá se štítonoši červenému, jen lesklé pruhy na těle má užší. Zatímco bankéř byl – vcelku pochopitelně – vystajlován do zlatova, dnešní úlovek má pruhy zbarvené do modra:

Štítonoš – Cassida nobilis

Drabčík Bolitochara pulchra si s oblibou pochutnává na různých houbách a plísních, často se také najde pod kůrou starých stromů:

Drabčík – Bolitochara pulchra

Rabocerus gabrieli je brouk z rozvětvené čeledi Salpingidae, spřízněné například s potemníkovitými. Do stejné čeledi patří i Cariderus aeneus a Vincenzellus ruficollis, které jsme prezentovali v minulosti. „Gabriel“ je mnohem menší než oba jmenovaní, ale je rovněž dravý a žije nejčastěji pod kůrou listnáčů, například dubů a buků. Pořízení snímku bylo dost náročné, protože brouček dlel na tom nejméně vhodném místě - na zábradlí mostu. Kvůli ustavení objektivu do potřebné vzdálenosti musel Jakub zohýbat stativ do velmi výstředního úhlu, naštěstí bez trvalých následků:

Rabocerus gabrieli

Pohledný a výrazný bradavičník dvoutečný teď čile pobíhá po zdech. Dospělci sosají na květech, larvy jsou zřejmě dravé, tak jako larvy jiných příbuzných druhů:

Bradavičník dvoutečný

Zobonoska růžová, úspěšně přezimovavši, vyrazila na procházku. Na samotné zobonosce nic růžového neuvidíme, jméno získala podle svého jídelníčku. Vyhledává a pastvou poškozuje různé růžovité rostliny, například jahody nebo i třešně:

Zobonoska růžová

Tesařík šedohnědý žije na jehličnanech. Aktuálně ho nacházíme na smrku, ale bývá i na borovici:

Tesařík šedohnědý

Tesaříky máme obecně ve značné oblibě, ale tento druh lesům mnoho užitečný není. Jednak jako druhotný škůdce napadá oslabené stromy, jednak škodí na vytěženém dřevě, jehož kvalitu svými požerky snižuje:

Tesařík šedohnědý

Tesařík Grammpotera ustulata se vyvíjí v poškozených či již odumřelých větvích různých listnáčů, zasažených houbou větvovkou obecnou. Na rozdíl od kolegy šedohnědého tedy neškodí, naopak se podílí na rychlejší likvidaci mrtvého dřeva:

Tesařík – Grammoptera ustulata

No konečně! Do třetice všeho dobrého nám huňáček černošvý přece jen pěkně zapózoval. Za odměnu se dočkal krásné fotografie:

Huňáček černošvý

Samičku širokočelníka s černě vybarvenou hlavou jsme viděli v minulém dílu. Světlá hlava je naopak charakteristická pro samečka. Představuje se nám v poněkud krkolomné pozici, která mu však zřejmě vyhovuje:

Širokočelník huňatý – samec

Střevlík zahradní, fešný, výrazně tečkovaný chlapík. Potkáváme ho – navzdory domáckému pojmenování – výhradně ve volném terénu. Náš krasavec odpočíval pod kamenem, v prostoru normálně obydleném mravenci, kteří však v tu dobu nebyli venku:

Střevlík zahradní

Odhlédněme od brouků. Velmi pohledný kněz mateřský spokojeně trůnil na smrkovém pařezu. Jak napovídá jméno, tento druh ploštice má velmi vyvinutý instinkt péče o potomstvo, které v případě ohrožení brání svým vlastním tělem. Samice po snůšce sedí na vajíčkách i larvičkách jako kvočna, nymfy pak vyvádí na pastvu na březové jehnědy:

Kněz mateřský

Dva odlišně zbarvení dospělci zavíječe zimostrázového, nepřítele buxusů, uzavírali ve škůdcovském speciálu přehlídku hanby. Neplechu tropí hlavně zavíječovy housenky. Výtečnici z naší fotografie jsme našli na boku kontejneru na bioodpad:

Zavíječ zimostrázový – housenka

I v příštím díle zůstaneme v Rokycanech, úlovky stále přibývají (LXVIII. díl)