Máme se učit německy?

Inspiroval mě článek kolegy blogera, brojícího s husitským zaujetím proti němčině, k širšímu zamyšlení. Kolik jazyků znáš, tolikrát jsi člověkem - to platilo dřív, platí dnes a bude platit dál.

Světovým jazykem číslo jedna je angličtina, to je myslím nepopiratelný fakt. Zavádějící počty typu kolik lidí kterým jazykem mluví pomíjejí primární kritérium, tedy to, s kolika lidmi celkově se tím kterým jazykem domluvíme a kde všude. Zde angličtina jednoznačně nemá konkurenci. Znalost dalších jazyků se hodí, pokud žijeme v oblasti, kde je nějaký jazyk regionálně významný z důvodů sousedství či z důvodů historických, případně pokud máme nějakou osobní motivaci nebo pokud nás prostě studium jazyků baví. A kdo specifické důvody nemá, s angličtinou si celosvětově v zásadě vystačí.

Když to vezmu z opačného konce, kromě angličtiny není žádný jiný jazyk v pravém smyslu slova světovým. Na tom se nic nezmění ani v budoucnu, naopak do důvodů historických budou čím dál více promlouvat příčiny technologické, jejichž význam roste s narůstající technologizací běžného života - mezinárodní média informují v angličtině, základní jazykové prostředí různých přístrojů, jako jsou mobily, pady apod. je anglické, interní procesy v počítačích, na webu a kde všude ještě běží v angličtině atd. atd.

Některé další jazyky aspirující na světovost jsou světové spíše v historizujících představách svých uživatelů a jejich politických reprezentací, než doopravdy - francouzsky se domluvíte ve Francii, v některých švýcarských kantonech, v části Belgie a v bývalých francouzských koloniích, kam většinou - s výjimkou třeba Kanady, Indočíny nebo Alžíru a Tuniska - běžný smrtelník v životě nezavítá. Španělština je určitě dobrá ve Španělsku, na Kanárech a ve španělsky mluvících zemích Střední a Jižní Ameriky, jinak nikde. Čínsky mluví ohromující počet lidí, převážně ale v Číně.

Pokud jde o němčinu, spojovanou u nás stále s Rakouskem-Uherskem a okupací (ta němčina za to nemůže, ale emoce jsou emoce), domluvíte se jí samozřejmě ve všech spolkových zemích sjednoceného Německa, v Rakousku, ve Švýcarsku, v severní Itálii, do jisté míry v Holandsku a Belgii, v severských zemích a ostatních zemích střední Evropy.

Takže pro Čecha pohybujícího se v Evropě je o hodně lepší a užitečnější mluvit jako druhým "cizím" jazykem německy, než třeba francouzsky či španělsky.