Jak jsem potkal brouky (Díl IX. - Míšov)

Broučí znalosti většiny z nás plynou z dávné četby Ferdy Mravence a občasného setkání s druhem dostatečně velkým či nápadným, aby si ho člověk povšiml – střevlík, beruška, chroust, zlatohlávek.

Za poznání, že je broučí a obecně hmyzí svět nesmírně bohatý a skrývá se v něm spousta krasavců okem leckdy takřka nepostřehnutelných, kteří vyniknou jako šperky teprve v objektivu šikovného fotografa s kvalitním vybavením a bezmeznou trpělivostí, za toto poznání vděčím svému synovi Jakubovi.

S jeho svolením se pokusím sérií blogů, v nichž jeho fotografie oději slovy, přiblížit krásu tvorů maličkých, leč všudypřítomných. Pro zachování jistého řádu zveřejním v každém dílu zajímavosti z jedné konkrétní lokality.

Míšov, dříve Myšov, je známá brdská obec ležící u příbramské silnice v úctyhodné nadmořské výšce. Nedaleké  Teslíny jsou dokonce nejvýše položeným trvale obydleným sídlem na Brdech i v celých středních Čechách.

Co nám Míšov nabízí? Pěkné louky, smíšené lesy v rovinné části lokality a krásný, i když zdánlivě nekonečný výstup na osmistovku Nad Maráskem. A tam všude jsou ...

Začneme pořádným kalibrem. Jeden z nejkrásnějších střevlíků jako malovaný:

Střevlík vrásčitý

Z cesty - chvátám!

Střevlík vrásčitý kvapící

Ve znaku má obec Míšov lipový list, radlici a pohár. Přidal bych k tomu ještě střevlíčka - tak početnou populaci těchto pohledných čilých příbuzných velkého střevlíka jsme neobjevili nikde jinde - byli doslova pod každým kusem dřeva či kůry, v každém trouchnivějícím pařízku:

Střevlíček černý

Vláhomil má rád temnotu, jak napovídají i nezvykle velké složené oči. A je střevlíkům příbuzný, i když to možná na první pohled úplně tak nevypadá:

Vláhomil polotečkovaný

Živou ilustrací rčení "Má v zadečku vrtuli" je tenhle zdatný plavec, mimochodem také příbuzný populárních střevlíků. Na rozdíl od potápníků či vodomilů se drží na hladině a patřičně víří vodu:

Vírník - Gyrinus substriatus

Aby mu tam nebylo samotnému smutno, o to se starají vodoměrky, bruslařky a hladinatky:

Hladinatka člunohřbetá

Krásně barevná, atraktivní, elegantní, leč pozor - dravá až nebezpečná:

Hladinatka člunohřbetá

Je čas vrátit se na souš. Tamo je krvavá skvrna nebo ... Nebo kovařík krvavý. Zde se v názvu jazykové různí shodli, latina, němčina i čeština. I když německé "Blutroter Schnellkäfer" nám mírumilovným Čechům evokuje spíše název kulometu, než neškodného broučka.

Kovařík krvavý

A tady se někdo chystá na módní přehlídku, jiné vysvětlení pro takovou krásu není:

Mandelinka olšová

Jako kávové zrno na nožkách vypadá tohle krásné lesní slunéčko:

Slunéčko lesní - tmavá forma

Až se pavouk křižák převtělí do brouka, stane se pýchavkovníkem. A místo hmyzu bude požírat pýchavky - vlastně ne, potravou tohoto pýchavkovníka jsou plísně:

Pýchavkovník - Mycetina kruciata

Krásně nám ta kresba vyniká, loňský rok byl bohatý na vzorně rostlé a ukázkově vybarvené jedince všech druhů, pýchavkovníky nevyjímaje:

Pýchavkovník - Mycetina kruciata

Larva naznačuje svůj potenciál jen tvarem, nápadnou barevnost si nechává pro dospělost:

Pýchavkovník - larva

Střevlík kožitý je z našich střevlíků největší a patří k dlouhověkým, několik let žijícím broukům. I jeho čas se ale posléze naplní. Nález zbytků je zajímavý hlavně z hlediska entomologického mapování lokality - důkladný oficiální průzkum prováděný před několika lety zaznamenal v Míšově velké množství broučích druhů, střevlík kožitý ale mezi nimi nebyl.

Střevlík kožitý - krovky

Další torzo patří druhu, který už byl v lokalitě zdokumentován:

Úzkoštítník nosatý - torzo

Ne že bychom šli na houby, ještě k tomu koncem října, ale jukaly na nás samy, nedalo se odolat. Ucháče a smrže si zpravidla spojujeme s jarem, tohle je naopak druh podzimní, nejspíše vzácný ucháč obojetný. Mimochodem popsaný teprve v roce 1969:

Ucháč

Že se asfaltem prodere pampeliška či bodlák, to nás nepřekvapuje. Ale bedla?

Bedla červenající, uprostřed cesty trčící

Vyškrábat se na vrchol osmistovky Nad Maráskem (Marastkem) není jen tak. Kopec profilem připomíná mayské pyramidy - několik horizontů opakovaně klamně signalizuje vrcholek, místo něhož následuje další plošina a další stoupání k dalšímu horizontu, až pak konečně voila - a jsme odměněni nádhernými výhledy na vše strany. Toto je pohled směrem severním, ke Kolvínu a Padrti:

Nad Maráskem (Nad Marastkem) - 805 m n. m.

A s blížícím se jarem bychom se mohli podívat, co se děje na jihu Moravy v Pouzdřanské stepi. Atraktivní majky jistě už dokončily poslední fázi své přeměny a dychtí se nám předvést v celé své nebezpečné kráse (X. díl)