Já šéf, ty šéf, on boss (Klišé a manýry 4.)

Je u nás nějak přešéfováno, upozornil mě kolega – čtenář mých předešlých blogů. Také bossové se nám utěšeně množí, zvlášť teď, v souvislosti se slavnou stávkou za lepší zítřky.

Od jisté doby je opravdu všude šéfů plno – šéf vlády, šéf ministerstva, šéf dopravní policie, šéf firmy, šéf katedry, šéf činohry Národního divadla, šéf MMF, šéf hokejové reprezentace, ba i šéfky se nám genderově spravedlivě urodily…

Jak jsou ti svobodní novináři tvůrčí – za komunistů jsme slýchali maximálně o šéfovi Reaganovy administrativy, jaksi pejorativně, a dnes nehodíš kamenem, abys nějakého šéfa netrefil. Možná se to z toho komunistického slovníku do dneška přeneslo a rozplemenilo… Anebo se novináři inspirovali Markem Twainem a jeho Yankeem z Connecticutu přezdívaným Šéf, ale to asi ne, ta knížka je pozapomenutá.

Jinak je zvláštní, že zatímco šéf se uplatňuje takřka ve všech profesích a sociálních rolích, se slovem boss je tomu jinak:

Máme hlavně drogové bossy, fotbalové bossy a odborářské bossy, to je docela zajímavá společnost, ne?