Mír a diktát. Pojmy, které se i dnes často pletou

Putin zveřejnil své podmínky míru, které však ve skutečnosti nejsou žádným mírem, ale diktátem, který chce vnutit druhému. Ukrajinu by zbavil velké části vlastní suverenity, která by byla v budoucnu ještě více okrajována.

Slovo mír se stalo v posledních měsících skloňovaným ve všech pádech. Určitá část našeho politického spektra dovozuje, že oponentní strana nechce mír, když souhlasí s dalším pokračováním bojů Ukrajiny proti ruským vetřelcům a dalším posílaním zbraním. A že jen ta určitá část chce skutečný mír a ta druhá jsou prostí váleční štváči.

Je to však tuplovaná absurdita, protože všichni normální lidé na této planetě žijící chtějí přirozeně mír a pokoj. O rozdmýchání války usilují jen mentálně narušení jedinci a psychopati, kteří mají být dávno zamčeni na sedm západů v psychiatrickém zařízení. Hlavní problém spočívá v tom, že ruskému prezidentovi o skutečný mír vůbec nejde, protože je to v hlubokém rozporu s jeho mocenskopolitickými zájmy a velkoruským mentálním nastavením.

Takový mír, který by umožnil Ukrajině zachovat státní suverenitu a územní celistvost, by totiž nemusel dost dobře doma prodat, a z konfliktu by mohl vyjít jako poražený, nebo přinejmenším oslabený. Proto mír v jeho představách žádným mírem ani nemůže být, ale výhradně diktátem podmínek druhé straně.

Ty už Putin ostatně zveřejnil. Ukrajina se má stát zemí s neutrálním, nejaderným a neblokovým statusem a Kyjev musí stáhnout své ozbrojené síly z východu své vlastní země, která byla Ruskem v únoru 2022 vojensky napadena. Absurdita výše zmíněných podmínek je snad zjevná každému normálně myslícímu člověkovi.

Pokud by totiž na ně Ukrajina přistoupila, už by nebyla napříště suverénním státem, a byla by stejně vystavena riziku dalších ruských výbojů v budoucnu. Mírové podmínky s Putinovým podpisem mají toliko cenu cáru papíru a nelze se na ně v žádném případě spoléhat, protože nejsou skutečnou garancí. Viděli jsme to například názorně u budapešťského memoranda z roku 1994, kdy mělo Rusko garantovat ukrajinskou celistvost a nezávislost výměnou za to, že se Kyjev vzdá jaderných zbraní. Tu však svévolně 24. února 2022 Rusko samo flagrantně porušilo.

Žádná země navíc nemůže diktovat té druhé, do jakých bloků má vstoupit, a do jakých ne, záleží jen na svobodném rozhodnutí Ukrajiny, jestli se chce stát součástí té či oné mezinárodní aliance. A například do NATO by přece Ukrajina nevstupovala proto, že chce zaútočit na Rusko, protože proč by to koneckonců dělala, ale v obavě před jeho expanzionistickými vojenskými plány. Stejně tak to učinilo Švédsko s Finskem.

Zcela umělé rozdělování lidí na mírotvorce a válečné štváče je utilitaristickým politickým instrumentem. Ti, kdo chtějí nadále vojensky pomáhat napadené straně, nemohou být válečnými štváči, protože podporují obranu, nikoliv útok, takže ani nemohou eskalovat válku, jak to naši „chcimírové“ vždy a všude říkají. Válku ve skutečnosti stále eskaluje Rusko, které nemá na Ukrajině už dva a půl roku co pohledávat, což ovšem od našich „chcimírů“ nikdy neuslyšíte. Právě dostatečné vyzbrojení Kyjeva a snaha vytlačit agresora z obsazených území je tou nejlepší zárukou toho, že v budoucnu by si Rusko dvakrát rozmyslelo, zda by chtělo vojensky na území Ukrajiny znovu vstoupit.