Komu, čemu, slouží antikomunismus? III – Zakázat či přejmenovat KS

Téma zákazu KSČM bylo velkým politickým hitem části pravice ještě před pár lety. Pokus o zákaz této strany dopadl tak, jak musel dopadnout v situaci, kdy už není uzákoněna vláda jedné strany. Ale pozůstatky snahy senátora Štětiny (a dalších) v hlavách některých občanů stále přežívají. Nedávno jsem zde na blogu četl tu úžasnou pitomost – kdyby se aspoň chtěli přejmenovat a vypustili ten název „komunistická“ ze svého názvu. To mne vyprovokovalo k tomuto článku.

Ačkoliv je zákaz KSČM již dnes pasé, přes to bych se k němu vrátil. Zhruba před deseti lety jsem v diskuzi s kolegou prohlašoval, že je to nesmysl a že je to zbytečné.

1) Někdo chytrý už dávno (středověk čí ještě dál?) napsal, že myšlenku nelze zakázat. Já k tomu dodávám – zejména, pokud trvají podmínky pro její existenci; tak vznikne a bude trvat až do doby, kdy přestane být aktuální a sama zanikne, nebo naopak se stane samozřejmostí, o které už ani neuvažujeme*. (* to je třeba heliocentrický názor na uspořádání naší sluneční soustavy - myšlenka, za kterou kdysi katolická církev upalovala)

2) Dále jsem tvrdil, že „komunisti budou jenom tak silní, jak špatná bude pravice“*. (Byla to dedukce na základě poznatků z historického vývoje v západní Evropě, kde po válce byly komunistické strany v některých státech docela silné, ale politický a asi hlavně hospodářsko-sociální rozvoj je výrazně oslabil). Bylo to z dnešního pohledu tvrzení principiálně sice správné, ale kvantitativně trošku nadnesené; protože jinak po tom, co předvedla bývalá Nečasovsko-Kalouskovská pravicová vláda by museli dnes komunisti mít absolutní většinu. (*poznámka: dobře to formuloval v článku „Když pravice pomáhá komunistům“ http://siemko.blog.idnes.cz/, který mne tak v tomto předběhl) 

Pro pravici existence komunistické strany u nás představuje záchranný kruh, bez kterého by se již před třemi lety (při posledních volbách) potopila. Tehdy sice vyhrála ČSSD, ale ne tak výrazně, aby vytvořila vládu, která projde sněmovnou. Ale - kdyby tehdy neexistovala KSČM, tak by pravice neměla svého „čerta“, kterým strašila občánky, že se s ním ČSSD spojí a pravděpodobně by měla ČSSD tolik hlasů, že jsme nemuseli mít tuhle minulou padlou vládu (no jestli by jiná z ČSSD byla lepší, toť otázka do pranice). To jsou však všechno jen kdyby. Ale není na škodu si to uvědomit. Budou za chvíli volby – přijde další vlna strašení z pravicového spektra; program pro rozvoj země však žádný. 

No a teď k tomu přejmenování. Nabízí se řada úvah. Třeba – změní-li člověk jméno, stává se z něho jiný člověk? Asi ne povahou- většinou. Ale může se tak zbavit dřívějších závazků a odpovědnosti, zahladit minulost (také se od ní odříznout) atd. To by mělo vést k opatrnosti ostatních, k zamyšlení či pátrání po tom, proč se tak rozhodl (pokud se to zjistí). Je pár kladných románových příběhů na toto téma, v praxi si myslím je daleko více negativních případů (řada zločinců si změnila jméno i vizáž).

A v politice? Co znamená změna názvu strany? Změna názvu strany napovídá, že strana si vlastně nestojí za svým programem, za svým ideovým zaměřením (tedy pokud nějaké měla). Že už se strana či její náplň přežila a tak je potřeba vytvořit nějaké jiné nové uskupení pro boj o koryta. To vidíme na naší politické scéně poslední léta, kdy z různých odpadlíků, vyloučených, či těch, co se v původní straně nedostali dostatečně nahoru, se vytváří nová uskupení a strany. Patřím mezi ty, kteří to charakterizují slovy „staré …….. v nových šatech“. Ale bohužel dosti voličů těm stokrát zprofanovaným a zkorumpovaným dá svůj hlas, když vystoupí pod novou fanglí (a pak se občánkové diví a rozčilují, že je to tady pořád čím dál tím horší).

Byl by to geniální tah, kdyby se podařilo vnutit KSČM změnu názvu - z její strany pak nebetyčná hloupost, kdyby na to přistoupila. Stala by se tak stejně nedůvěryhodnou pro své voliče, jako jsou některé jiné strany. Dala by najevo, že se zříká svého programu (dobrý-špatný?) a ideového zaměření a stává se stejně bezbarvou, bezcharakterní stranou jako jsou ostatní „demokratické“ strany u nás. Pak by se už snadno přetahovali její voliči, nebo by aspoň nešli k volbám – zařadili by se mezi ty ostatní otrávené voliče, kteří tvrdí, že nemá smysl chodit k volbám. To by pochopitelně nahrávalo zprofanovaným pravicovým uskupením – aspoň mám dojem, že si to jejich představitelé myslí.

Na závěr k přejmenovávání: Je zajímavé, že nikdo ještě nepřišel s tím, že by se měla přejmenovat katolická církev. Kdyby se to bralo ve stejném duchu, jako u komunistů, pak by to bylo ještě mnohem více na místě. Podíváme-li se na její minulosti, pak toho má na triku daleko více než komunisti – no je ale fakt, že na to vše měla ale také o nějakých pár století více času.