„Zlodějská“ lednička

- aneb záhada ztracených klíčů...  Koupili jsme si novou ledničku, a byla jsem tomu ráda. V nedávné  koronavirové době byla třeba mít doma větší zásoby jídla než obvykle.  

Ta naše, pětadvacet roků stará lednička, se již stále zavodňovala, co dva dny jsem ji musila vytírat a čistit. A zároveň s tou novou lednicí jsme si pořídili nová kamna. Ta stará už  také zlobila. Termostat ani po několika opravách nefungoval, vrchní část trouby  při pečení závinů nebo bábovek pálila jejich povrch, dávala  jsem na  ně proto  kus alobalu nebo novin -  ty ale  doutnaly, v kuchyni  se musilo stále větrat.

Novou ledničku a kamna nám brzy přivezli, technici z prodejny nám oba elektrospotřebiče zapojili, a já si libovala, jak bezvadně fungují.

A najednou  problém. Ztratil se mi svazek klíčů. A ty byly od všeho – od domu, od bytu, od sklepu, od garáže, dokonce i od schránky na dopisy. Hledali jsme je s manželem všude…  Nahlížela jsem s baterkou do všech koutů a zákoutí v bytě, vyptávala jsem se sousedů jestli je náhodou  nenašli na chodbě nebo  před domem. Prohrabala jsem všechny kapsy kabátů a bund, nahlédla do mých  kabelek, do nákupních  tašek,  do všech šuplíků - i do ledničky. Našla jsem  i to, o čem jsem ani neušila že ještě existuje - ale klíče nikde... Jakoby se po nich zem slehla.

Asi po týdnu hledání jsem to vzdala, rozhodla se, že si pořídím klíče nové. Za pár dnů  je manžel přivezl z města, ale moje radost netrvala dlouho. Krátce nato  jsem jistila, že se mi ztratily i ty klíče nové. To mě tedy už opravdu namíchlo – a  vyvedlo z rovnováhy. Zase jsme s manželem prohledali kde-co,  ale nenašli jsme je. Po svazku klíčů ani památky...  

Povídám mužovi: „Snad nám ty moje klíče  někdo krade nebo schovává, anebo  v bytě  řádí nějaký zlomyslný šotek a dělá nám naschvály…“. Už jsem  chtěla manžela požádat aby jel do města a pořídil mi další nové klíče,  když mě napadlo ještě  jednou  se podívat  do ledničky. Stoupla jsem si na špičky,  sáhla rukou  do horní přihrádky jejich dvířek -  a ejhle - co jsem nahmátla... Tam, úplně v jejím rohu,  se  krčily  oba dva svazky mých ztracených klíčů. To bylo radosti... 

A jak se to stalo? Lednička stojí  těsně za dveřmi do kuchyně a na ní leží mikrovlnka.  Po příchodu domů mám ve zvyku  nahoru, na okraj té ledničky, klíče položit.  Ta naše nová lednička má ale jinou konstrukci dvířek než měla ta stará. Když jsem na ni svazek klíčů položila,  po  jejich otevření  klíče z  ní sklouzly  a zapadly  rovnou do rohu té horní  přihrádky dvířek - a zůstaly tam. A pak jsme je mohli hledat...  Já jsem menšího vzrůstu,  nedohlédla jsem tam, a manžel se tma nepodíval.

A ta naše nová lednička  mlčela,  a jen šibalsky sledovala jak se zlobíme, a nemůžeme té záhadě zmizelých klíčů přijít na kloub. A pak se vše vysvětlilo. Díkybohu...  Málem jsem již začínala  uvažovat o různých záhadách a kouzlech, pochybovat o svém   zdravém rozumu a  o začínající skleróze.   A "ta skleróza je prý sviňa,"  jak se praví u nás na Slovácku. :-)