ta písnička se jmenovala Pozdrav ( někde Pocta) astronautovi

Paní Matyášová, děkuji Vám za příspěvek i za poznámku. Chtěla jsem (nostalgicky) umístit píseň na blog, ale bhužel nepovedlo se mi to.

Pane Vitho, Děkuji Vám za příspěvek.

Kozmická súťaž medzi ZSSR a USA mala pre ľudstvo veľa pozitívneho.

Po páde komunistickej režimu v Moskve nastala kozmická spolupráca medzi Ruskom a USA, ktorá pokračuje dodnes.

Ruská kozmická raketa MS-24 odštartovala na ISS 23.3.2024, posádku tvorili ruský kozmonaut Oleg Novickij, americká astronautka z NASA Loral O'Harová a Bieloruska Marina Vasilevská.

Po ukončení misie na ISS ruská vesmírna kapsula v sobotu 6.4.2024 bezpečne pristála v stepi v Kazachstane s Rusom Američankou a Bieloruskou.

Děkuji za příspěvek.

Dobrý den majore Gagarine, tak jsme se přecejen dočkali...tohle mi z do omrzení opakované písničky v hlavě zůstalo. Bylo mi šest let a už ani nevím, jestli byl pro mě hrdina, protože si to nepamatuju

Ano, nakonec se z toho stal "vlezlý" šlágr. A divila jsem se tomu, že si ji po roce 1989 vzala za vzor tehdejší ministryně obrany na její melodii složila uvítací píseň při návštěvě ČSR presidenta Busche (staršího). Písně, a hlavně šlágry - žijí svým vlastním životem. Díky, pane Šišo, za zastavení a připomínku.

Inscenovaný let (nahrávka až byl dole) Písnička podla gusta strany. Určitě přineslo pár metálů na hruď.

Takové to bylo, a o nic lepší to není ani teď. (Politická propaganda). Politika je politika, ta je něco jiného než výzkum, věda a technika. Ty se drží faktů - a ne ideologií. Ten, kdo je skutečně první, ten bývá jen jeden jediný. První člověk stanul na s Severním polárním pólu, první člověk objevil Ameriku, první horolezec stanul na Mount Everestu. Proto lidé soutěží o prvenství. První člověk, který v kosmické lodi obletěl zeměkouli, byl H. A. Gagarin. To je nepopíratelný fakt. To ostatní kolem je balast. Kdekdo se na úspěchu snaží přiživit.

Občas k Vám na blog moc ráda zabloudím a moc ráda si čtu o dobách minulých s Vaším náhledem, jako bych se vracela do dětství s teplým závanem letního vánku nebo se závanem té dříve běžné bílé zimy. Narodila jsem se dva roky po jeho vzletu.

Paní Vodová, děkuji za zájem o moje psaní a vzpomínání, potěšilo mě to. My, co jsme to všechno zažili, a zažili i ledacos těžkého ve vlastním životě, nevidíme svět černobíle. On totuž černobílý není, Byla jsem kdysi radikální, ale dnes vím že radikalismus také nic neřeší. Na minulost se dívám trochu s nostalgií, ale i se smutkem...Že z toho, co tam bylo opravdu špatně, jsme si nevzali poučení. Lidé jsou prostě nepoučitelní. A k témat o J. Gagainovi? Prostě "komu čest, tomu čest - komu clo, tomu clo". Tak stojí v Knize knih, v Bibli.

Díky za připomenutí, já jsem letos v tom fofru (přijímací zkoušky) na Gagarina zapomněla. Byl to sympaťák.

Děkuji Vám, paní Jarmilo, zatzájem o můj článek. Srdečně Vás zdravím.

(Není se co divit – obvyklá věc v tehdejší době kdy byl svět rozdělen „studenou válkou“. A SSSR s USA v této oblasti spolu soutěžily).

Zdroj: https://blog.idnes.cz/pantlikova/moje-vzpominka-na-ten-den.Bg24040533

Nemáte tak docela pravdu. Američané rozhodně netajily své plány. Sověti se však tak moc báli neúspěchu, že své úspěchy sdělovaly se zpožděním. Neúspěchy vůbec.

Já jsem se o Američanech a ve svém článku nezmiňovala, ale o Sovětech. Ale děkuji Vám za příspěvek.

"Let je vám majore dvacet sedm..." jj, letí to. Také jsem o něm psal, když to bylo 60 let. Byl jsem tehdy malý kluk, ale pamatuji si to, jako by to bylo včera .

Pane Miroslave, děkuji Vám za poznámku. Chtěla jsem k článku přiložit moji tehdejší kresbu malenovického hradu, ale nepovedlo se mi to. Mám s tou změnou blogu iDNES problémy. Zdravím.