Tak já v týdnu hledala taky klíče a našla je v pračce v zásobníku na prášek. Je to zvyk, hodit je na pračku, no a sklouzly mi tam. Asi to byl týden šotkůzdravím Mirko od nás z deštivého dne.

Jitko, možná máte stejnou značku ledničky jako my. e to šibalka - ale jinak je dobrá. U nás také mokro. Deště je třeba, ale o víkendu by se přece jen mohlo aspoň na chvíli ukázat sluníčko. Zdravím. A díky.

Paní Mirko, zajímavé, také jsem nedávno měnila ledničku i sporák. Moje lednička sice nekrade, ale příliš chválit ji nemohu - ač vypadá velká, vejde se do ní méně, než se vešlo do té staré. No co už... A starý sporák, když jsem odstavovala, doufala jsem, že se pod ním najde moje krásná kávová lžička. Nebyla tam. Ale ono se všechno časem někde objeví, a ano, na místech, kde by to člověk nejméně očekával. Škrabku na brambory jsem našla po několika letech - v rozleženém kompostu.

Díky, Jarmilko. Někdy se něco objeví i v době, kdy už to není třeba... Zdravím.

Bývalá kolegyně si uložila klíče i mobil do ledničky společně se svačinou. Ten mobil vše prozradil dřív, než něco začala hledat.

Uvažovala jsem nad tím, že na věcech stálé potřeby by měl být připevněn nějaký signální hlásič. Aby člověk např. zatleskal, a on se ozval. A existují. Měli jsme takový, ale už nemáme. Na klíčky by to bylo vhodné. Díky, paní Klárko, za reakci.

Mě zas spadly hodinky do peřiňáku. Půl roku jsem je hledala všude, jen ne v peřiňáku. Ale vy si umíte nakreslit nový klíče a hezčí ...

Nejhorší je, když spadnou klíče venku do popelnice. Také se mi to jednou stalo. Nedávno koukám a z popelnice před doem koukají jen mužské nohy. To bylo leknutí. (A to náš soused, pan doktor, také hledal v popelnici klíče od domu...) To se stává mnohým z nás... Díky, paní Vlasto.

Konec dobrý, všechno dobré.

Demence je horší než skleróza. O demenci se nejedná, když nemůžete nalézt klíče, ale když je máte v ruce a nevíte, co s nimi dělat.

Díkybohu, zatím se mi to nestává, ale kdo ví? Pane Chudáčku, díky za b nahlédnutí. Posílám pozdrav do "ulipánové" země.

Občas to prožívám též, klíče jsem potratil sice jen jednou ale to moje stáří je prostě tak nedůstojné

Pane Korecký, nic si z toho nedělejte - ztráta něčeho, nějakých věci, není znakem nedůstojnosti. Věci ztrácejí i docela mladí lidé. Horší už je ztráta rozumu... Díky za zastavení. S tou ledničkou to byla spíš záhada. kterou se naštěstí podařila rozluštit. Hezký zbytek dne, Vám přeji.

Tak ještě že to dobře dopadlo a záhada se vyřešila, můj byt spolkl stříbrný náramek...

A už ho nevydal :-)

Paní Naďo, ten můj zase přívěsek, zlatého pavoučka - a také se nikdy nenašel. Mrzelo mě to, byl to dárek za syna - ale manžel mi koupil jiný, stříbrný, ten je také hezký. Díky za poznámku. Zdravím.

Vy jste si opravdu dělali větší zásoby jidla

Co je to od vás p. Jandová, za hloupou a uštěpačnou otázku? Po určitou dobu nejhorší epidemie koroonavuru nám nákupy obstarávali, naše děti a vnuci. Jsou hodní, měli o nás obavy, bylo to z jejich iniciativy. Proto jsme tehdy měli v tu dobu větší zásobu základních potravin, aby nebylo třeba nakupovat tak často. Vy nemáte děti a vnuky? A co je vám vlastně po tom? Nemám důvod se vám zpovídat.