Premiéra filmu Svatá

Včera večer byla na ČT 1 uvedena premiéra filmu Svatá v hlavní roli s Jiřinou Bohdalovou. Film ve mně vyvolal rozporu plné pocity, a proto jsem se k němu rozhodla napsat tento komentář.

K filmu Svatá mám výhrady. Podle mne se lhát nemá, a to v žádném případě. (Snad je opravdu velmi výjimečně, pokud se jedná o záchranu lidského života). A ani „ukrást“ identitu jinému, natož člověku, který už nežije a nemůže se tomu bránit. (I když podle některých recenzentů to ve skutečnosti při v předloze skutečného příběhu bylo jinak, a ta žena, která život v gulagu prožila, s tím souhlasila). Horší je na tom, že v dnešní době, kdy kdekdo překrucuje historii, je podle tohoto filmu vše dovoleno, „účel světí prostředky“. Ale to je přece nemravné a nemorální -zejména když ten, kdo historii překrucuje, má z toho osobní prospěch.

Není to podle mne dobrá vizitka ani pro režiséra Stracha, který prý věří v Boha, a kterého jsem si dosud vážila. Nicméně výkon herečky paní Jiřiny Bohdalové si vyžaduje opravdu velkou pochvalu. Svoji roli zvládla velmi dobře, od začátku až do konce - i ve svém pokročilém věku byly výborná. A zrovna tak i herečka Lenka Vlasákové, která představovala ve filmu její dceru.

I když si film po profesionální stránce velmi cením, osobně bych se mu pro příště raději vyhnula. Lež a přetvářku ráda nemám, je to nemorální a nedůstojné člověka - ať už je pro to účel jakýkoliv. A navíc ukrást identitu jinému člověku, který už nežije, se mi příčí. Film je podle mne návodem, že lhát (a krást) se vyplácí - pokud člověk ztratí morální zábrany. Podle mne se jedná o relativizaci základních lidských hodnot.

P.S.:

Mám doma knihu Alexandra Solženicyna Jeden den Ivana Denisoviče, která téměř autenticky líčí život vězňů v ruském gulagu na Sibiři. Byla u nás vydána o „pražském jaru“ 1968, a vystála jsem si na ni tenkrát frontu. Ani nevím, jestli ještě někdy později vyšla, za následující Husákovy normalizace určitě ne. A ani nevím, jestli byl podle ní natočen film. Kniha Jedn den Ivana Denisoviče byla v v SSSR vydána za Gorbačevovy Perestrojky, a nebyla jediná o období „stalinismu“ z pera ruských spisovatelů. Asi si ji vyhledám a znovu přečtu.