- aneb záhada ztracených klíčů... Koupili jsme si novou ledničku, a byla jsem tomu ráda. V nedávné koronavirové době byla třeba mít doma větší zásoby jídla než obvykle.
Ta naše, pětadvacet roků stará lednička, se již stále zavodňovala, co dva dny jsem ji musila vytírat a čistit. A zároveň s tou novou lednicí jsme si pořídili nová kamna. Ta stará už také zlobila. Termostat ani po několika opravách nefungoval, vrchní část trouby při pečení závinů nebo bábovek pálila jejich povrch, dávala jsem na ně proto kus alobalu nebo novin - ty ale doutnaly, v kuchyni se musilo stále větrat.
Novou ledničku a kamna nám brzy přivezli, technici z prodejny nám oba elektrospotřebiče zapojili, a já si libovala, jak bezvadně fungují.
A najednou problém. Ztratil se mi svazek klíčů. A ty byly od všeho – od domu, od bytu, od sklepu, od garáže, dokonce i od schránky na dopisy. Hledali jsme je s manželem všude… Nahlížela jsem s baterkou do všech koutů a zákoutí v bytě, vyptávala jsem se sousedů jestli je náhodou nenašli na chodbě nebo před domem. Prohrabala jsem všechny kapsy kabátů a bund, nahlédla do mých kabelek, do nákupních tašek, do všech šuplíků - i do ledničky. Našla jsem i to, o čem jsem ani neušila že ještě existuje - ale klíče nikde... Jakoby se po nich zem slehla.
Asi po týdnu hledání jsem to vzdala, rozhodla se, že si pořídím klíče nové. Za pár dnů je manžel přivezl z města, ale moje radost netrvala dlouho. Krátce nato jsem jistila, že se mi ztratily i ty klíče nové. To mě tedy už opravdu namíchlo – a vyvedlo z rovnováhy. Zase jsme s manželem prohledali kde-co, ale nenašli jsme je. Po svazku klíčů ani památky...
Povídám mužovi: „Snad nám ty moje klíče někdo krade nebo schovává, anebo v bytě řádí nějaký zlomyslný šotek a dělá nám naschvály…“. Už jsem chtěla manžela požádat aby jel do města a pořídil mi další nové klíče, když mě napadlo ještě jednou se podívat do ledničky. Stoupla jsem si na špičky, sáhla rukou do horní přihrádky jejich dvířek - a ejhle - co jsem nahmátla... Tam, úplně v jejím rohu, se krčily oba dva svazky mých ztracených klíčů. To bylo radosti...
A jak se to stalo? Lednička stojí těsně za dveřmi do kuchyně a na ní leží mikrovlnka. Po příchodu domů mám ve zvyku nahoru, na okraj té ledničky, klíče položit. Ta naše nová lednička má ale jinou konstrukci dvířek než měla ta stará. Když jsem na ni svazek klíčů položila, po jejich otevření klíče z ní sklouzly a zapadly rovnou do rohu té horní přihrádky dvířek - a zůstaly tam. A pak jsme je mohli hledat... Já jsem menšího vzrůstu, nedohlédla jsem tam, a manžel se tma nepodíval.
A ta naše nová lednička mlčela, a jen šibalsky sledovala jak se zlobíme, a nemůžeme té záhadě zmizelých klíčů přijít na kloub. A pak se vše vysvětlilo. Díkybohu... Málem jsem již začínala uvažovat o různých záhadách a kouzlech, pochybovat o svém zdravém rozumu a o začínající skleróze. A "ta skleróza je prý sviňa," jak se praví u nás na Slovácku. :-)
