Vejce pro seniory

  Denně dostáváme do poštovní schránky spousty letáků a reklamních nabídek od různých firem, hlavně supermarketů s nabídkou jejich zboží. Některé tiskoviny vyhazuji rovnou do koše, jiné si se zájmem prohlížím. 

Z těch nejvíce  ze supermarketu Lidl, protož stojí nedaleko od  našeho domu. Tam chodíme s manželem nakupovat nejčastěji. Mívají tam  slevy různého zboží, které občas zaujmou.

Minulý týden se tam například  objevila mimořádná slevová  akce pro seniory, která byla avizovaná i ve zpravodajství České televize. Jednalo se o desetiprocentní (!) slevu vajec,  čerstvé zeleniny  a ovoce. Byla  určena pro  seniory starší 65 let. Nakupující ale musel u pokladny předložit kvůli totožnosti  občanský průkaz s fotografií. I když na takové a podobné  akce většinou nereaguji, tentokrát jsem se nechala zlákat. Koncem října a v  listopadu čeká naši dnes již početnou rodinu spousta narozeninových oslav,  na které zpravidla  přispívám nějakými lepšími vlastnoručně  upečenými moučníky. Na ně  se spotřebuje  hodně vajec - a v koutku naší ledničky se jich krčilo  již jen několik málo osiřelých.

Nakupovat do Lidlu  chodím jednou za čas, a nejraději sama, abych si tam mohla všechno v klidu prohlédnout a na nic nezapomněla. Manžel, který tam chodí také raději sám, leda se seznamem zboží na  papírku,  je ze společného nakupování  se mnou totiž vždycky nervózní...  Pro tentokrát jsme se ale  rozhodli, že  tam půjdeme spolu a uděláme větší  nákup. A čtyři   ruce unesou víc, než ty moje dvě.  A tak jsme se tam   vydali, i když muž  bez  zjevného nadšení.

Bylo pondělí a v prodejně byla spousta lidí. Všechny pokladny byly otevřené. Zatím co já jsem si  prohlížela zboží,   manžel rychle proběhl mezi regály, v jednom  objevil vzorně naskládaná plata s  nápisem „Vejce  pro seniory“ a jedno z nich  s třiceti kusy vajec  vložili do nákupního koše. Pak jsme tam  ještě přidali  nějakou tu zaručeně čerstvou zeleninu, ovoce,  pak ještě pár věcí do kuchyně a vydali  jsme se  k pokladnám.

Když jsme se k nim přiblížili, pravím manželovi. Počkej tady  na mne moment,  zapomněla jsem si něco koupit v drogerii, za chvilku se vrátím. Prohlédla jsem si drogistický regál, co jsem chtěla koupit tam neměli, vrátila jsem se. ale manžel tam nebyl. No, asi  se mě nemohl dočkat, tak šel k pokladně, řekla jsem si.   Kouknu se přes frontu lidí s košíky  a vidím jakéhosi staršího pána s tmavomodrou  šiltovkou na hlavě jak si u výlohy dává do tašky nakoupené zboží. Protlačím se přes kupující s vozíky -  a zjišťuji, že ten  pán, který se  z dálky podobal  mému muži,  je úplně někdo jiný. Kouknu se zpátky do prodejny a on ten můj muž tam stojí  s košíkem ve frontě před pokladnou. Mávám na něj, ale on se  toho  nevšímá.  Konečně mě zpozoroval... Teď  zrovna  stojí u pokladny a hledá občanský průkaz. Mladá paní u pokladny se na něj  koukne a praví: „Pane, nehledejte občanku,  není to  potřeba“. Asi podle jeho šedin usoudila, že je opravdu senior  nad pětašedesátkou..

A tož tak,  konečně vyřízeno... Přišli jsme  domů - a zatím co jsem ukládala nakoupené věci a potraviny tam  kam patří, manžel se nabídl,  že uloží vejce do chladničky. Ale jen co plato s vejci vyndal  z plastového obalu, spodní část plata se propadla, a čtyři vejce z něj vypadla a rozpleskla se na podlaze.

A tož takové je to s nákupem zlevněného boží... Stála mi ta sleva deseti procent za to? Všimla jsem si totiž, že skořápky těchto  o deset procent zlevněných „vajec pro seniory“  byly velmi křehoučké,  že  se jich člověk dotkl, praskly. Možná proto byly zlevněné. A proč vypadly? Některé to prasklé asi vyteklo, papírové plato promáčelo, a vejce se jím propadla na zem. No nic - hlavně že jsme tu seniorskou nabídku využili, piškotové rolády se z nich povely. Příště ale raději koupím vejce normální, neslevové. A do supermarketu půjdu raději nakupovat sama – pěkně v pohodě a  bez stresu.