Denně dostáváme do poštovní schránky spousty letáků a reklamních nabídek od různých firem, hlavně supermarketů s nabídkou jejich zboží. Některé tiskoviny vyhazuji rovnou do koše, jiné si se zájmem prohlížím.
Z těch nejvíce ze supermarketu Lidl, protož stojí nedaleko od našeho domu. Tam chodíme s manželem nakupovat nejčastěji. Mívají tam slevy různého zboží, které občas zaujmou.
Minulý týden se tam například objevila mimořádná slevová akce pro seniory, která byla avizovaná i ve zpravodajství České televize. Jednalo se o desetiprocentní (!) slevu vajec, čerstvé zeleniny a ovoce. Byla určena pro seniory starší 65 let. Nakupující ale musel u pokladny předložit kvůli totožnosti občanský průkaz s fotografií. I když na takové a podobné akce většinou nereaguji, tentokrát jsem se nechala zlákat. Koncem října a v listopadu čeká naši dnes již početnou rodinu spousta narozeninových oslav, na které zpravidla přispívám nějakými lepšími vlastnoručně upečenými moučníky. Na ně se spotřebuje hodně vajec - a v koutku naší ledničky se jich krčilo již jen několik málo osiřelých.
Nakupovat do Lidlu chodím jednou za čas, a nejraději sama, abych si tam mohla všechno v klidu prohlédnout a na nic nezapomněla. Manžel, který tam chodí také raději sám, leda se seznamem zboží na papírku, je ze společného nakupování se mnou totiž vždycky nervózní... Pro tentokrát jsme se ale rozhodli, že tam půjdeme spolu a uděláme větší nákup. A čtyři ruce unesou víc, než ty moje dvě. A tak jsme se tam vydali, i když muž bez zjevného nadšení.
Bylo pondělí a v prodejně byla spousta lidí. Všechny pokladny byly otevřené. Zatím co já jsem si prohlížela zboží, manžel rychle proběhl mezi regály, v jednom objevil vzorně naskládaná plata s nápisem „Vejce pro seniory“ a jedno z nich s třiceti kusy vajec vložili do nákupního koše. Pak jsme tam ještě přidali nějakou tu zaručeně čerstvou zeleninu, ovoce, pak ještě pár věcí do kuchyně a vydali jsme se k pokladnám.
Když jsme se k nim přiblížili, pravím manželovi. Počkej tady na mne moment, zapomněla jsem si něco koupit v drogerii, za chvilku se vrátím. Prohlédla jsem si drogistický regál, co jsem chtěla koupit tam neměli, vrátila jsem se. ale manžel tam nebyl. No, asi se mě nemohl dočkat, tak šel k pokladně, řekla jsem si. Kouknu se přes frontu lidí s košíky a vidím jakéhosi staršího pána s tmavomodrou šiltovkou na hlavě jak si u výlohy dává do tašky nakoupené zboží. Protlačím se přes kupující s vozíky - a zjišťuji, že ten pán, který se z dálky podobal mému muži, je úplně někdo jiný. Kouknu se zpátky do prodejny a on ten můj muž tam stojí s košíkem ve frontě před pokladnou. Mávám na něj, ale on se toho nevšímá. Konečně mě zpozoroval... Teď zrovna stojí u pokladny a hledá občanský průkaz. Mladá paní u pokladny se na něj koukne a praví: „Pane, nehledejte občanku, není to potřeba“. Asi podle jeho šedin usoudila, že je opravdu senior nad pětašedesátkou..
A tož tak, konečně vyřízeno... Přišli jsme domů - a zatím co jsem ukládala nakoupené věci a potraviny tam kam patří, manžel se nabídl, že uloží vejce do chladničky. Ale jen co plato s vejci vyndal z plastového obalu, spodní část plata se propadla, a čtyři vejce z něj vypadla a rozpleskla se na podlaze.
A tož takové je to s nákupem zlevněného boží... Stála mi ta sleva deseti procent za to? Všimla jsem si totiž, že skořápky těchto o deset procent zlevněných „vajec pro seniory“ byly velmi křehoučké, že se jich člověk dotkl, praskly. Možná proto byly zlevněné. A proč vypadly? Některé to prasklé asi vyteklo, papírové plato promáčelo, a vejce se jím propadla na zem. No nic - hlavně že jsme tu seniorskou nabídku využili, piškotové rolády se z nich povely. Příště ale raději koupím vejce normální, neslevové. A do supermarketu půjdu raději nakupovat sama – pěkně v pohodě a bez stresu.
