Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Pokus o znásilnění, který nevyšel...

 Poslední dobou došlo v Praze ke dvěma  brutálním násilnostem, jedna na nezletilé dívce i s pokusem vraždy,  druhá na dospělé ženě. Média o tom obšírně  informovala, vyjádřil se k tomu i ministr vnitra a policejní inspektor. 

Při té příležitosti jsem si vzpomněla na příhodu, která se stala kdysi  dávno mně. 

Bylo mi  již téměř dvacet let, a přesto jsem byla  dosud „nepolíbená“, tak jak se tehdy říkávalo nezkušeným mladým dívkám.  Po maturitě na brněnské ŠUŘce  jsem získala umístěnku (zaměstnání) jako vedoucí výtvarných kroužků v mimoškolním zařízení, v Domě dětí a mládeže ve Zlíně. (Působila jsem tam pouze dva roky, ale to je  jiná záležitost). Do Zlína jsem to měla daleko, a  proto jsem byla  ubytována v jednom ze zlínských internátů,  které tam kdysi nechal postavit  pro své zaměstnance zlínský  továrník Tomáš  Baťa.  Po znárodnění baťovských továren se firma přejmenovala na n. p. Svit a ty baťovské internáty, ženské a  mužské, sloužily dále stejnému účelu. K ubytování externích pracovníků  zlínských  továren,  i jiných pracovišť a institucí ve městě.   

V jedno z těch internátů pro ženy jsem byla ubytována i já a moje kolegyně z práce.  Na různé kulturní akce nebo do kina jsme chodívaly  spolu, ale když  kolegyně  odjela domů,  šla jsem do kina sama. Ve zlínském Velkém kině, které stálo opodál, dávali  francouzský film s tehdy velmi populárním Gérardem  Philipem, a ten jsem si nechtěla nechat ujít. 

To zlínské Velké kino, které  bylo na tu dobu skutečně velké, největší nejen ve Zlíně ale  prý  i v republice (pro 2000 diváků), tam stojí dodnes, i když je již delší dobu v rekonstrukci.

Do kina jsem šla na pět hodin odpoledne a film končil kolem sedmé hodiny večer. Pak jsem se vracela  ještě plna  dojmů do internátu.  Nedaleko něho,  dole na zábradlí u schodů vedoucích nahoru, ležérně postával  mladý, asi tak třicetiletý muž. Na první pohled na mne nedělal dobrý dojem,  a to jak pro své výstřední oblečení, tak i vystupování. Když jsem ho míjela oslovil mě a  požádal o informaci týkající jakési ulice, kde  prý bydlí  jeho známá, kterou chce navštívit. Řekl mi, že on není zdejší a  v městě se nevyzná. Odpověděla jsem mu, že také nejsem zdejší,  takže mu nemohu poradit,  a chtěla pokračovala v chůzi. 

Nenechal se  odbýt a dal se mnou do řeči.  Začal se mě vyptávat  kde pracuji,  jestli mě ta práce  baví, a co mě  baví nejvíc. Začala jsem mu odpoovídat,  a to byla chyba...  Řekla jsem kde jsem zaměstnaná a že mě nejvíc baví  kroužek maňáskový, ve kterém s dětmi nacvičujeme různé  pohádky, například tu o Budulínkovi. „A jaké tam máte loutky?“ zeptal se. Když jsem řekla že přece maňásky, začal mi tvrdit, že lepší než hadroví maňásci jsou loutky dřevěné, marionety. Ty prý  používá  zdejší loutkový soubor ve kterém působí i on. A jsou  prý ty jejich marionety velice pěkné – a kdybych je prý chtěla vidět, mám možnost. Dole v parku  je sklad, ve kterém  jsou uloženy,  a on  má  od toho skladu klíče. Ten  člověk mi nebyl opravdu nijak sympatický, ale tím, že se zajímal  o loutky,  si mě poněkud získal. Zdráhala jsem se, ale nakonec jsem se nechala přesvědčit a do toho skladu loutek jsem se s ním přece jen vydala.   

Prošli jsme stmívajícím se parkem až k jakémusi nízkému betonovému stavení které vypadalo  jako kiosek,  nebo betonový bunkr,  on odemkl dveře a vešli jsme dovnitř. Tam u stěny, v rozměrnější vestavěné dřevěné skříni  visela na kovové tyči  řada asi čtyřiceti centimetrových loutek, marionet. Zběžně jsem si je prohlédla, pochválila že jsou pěkné,  poděkovala mu a chtěla odejít. Nic na to neřekl, zamířil  ke dveřím a zamknul je zevnitř.

Vtom jsem si uvědomila, že je zle, že jsem byla vlákána do pasti... Kategoricky jsem ho požádala aby ty zamknuté dveře okamžitě odemknul, ale on neposlechl. Začal mě nejprve přemlouvat, pak vyhrožovat a nakonec se se mnou  prát -  a já se bránila. Při té tahanici se mu najednou rozepnul rukáv té  jeho módní dederonové košile, kýčovitý manžetový knoflík spadl na zem,  já jsem na něj šlápla  - jen to křuplo... Ten chlápek se  rozzuřil, dal mi facku a já mu ji bryskně vrátila. (Byla to první a snad  poslední facka v mém životě, jak získaná, tak  i opětovaná).

A bylo dobře, že se rozzuřil...  V tom  momentě ho kupodivu přešly všechny jeho  násilnické sexuální choutky. Najednou vypadal schlíple, směšně  a málem  provinile.  A  to jeho oblečení  "páska"...  - „Dederonová košile,  nohavice „trubky“, křiklavě barevná  kravata,  kýčovité  manžetové knoflíky,  polobotky na „podezdívce"... 

 Pak jsem mu poručila aby okamžitě odemknul dveře a vyprovodil mě tím tmavým  nočním  pakem až k osvětlené ulici. Řekla jsem mu, že mám obavu, aby tam nebyli nějací podobní darebáci jako je on.  Poslechl.

Z té nemilé příhody jsem byla tenkrát pořádně zdrblá, ale nikomu jsem o tom neřekla.  Snažila jsem se na ni zapomenout.  A pak -  nikoho jsem ve městě neznala -  a také jsem měla obavu, že by mi lidé nevěřili, anebo by si o mně pomyslili bůhví co...  Tenkrát se o takových věcech veřejně  nemluvilo, každý si to nechával sám pro sebe. Uvědomila jsem si také, že jsem si to částečně zavinila sama, protože jsem uvěřila řečem muže, kterého jsem neznala.   

A co bylo dál? Na toho „fešáka“, který mi chtěl ublížit, a který mi  lhal, když tvrdil že nebydlí ve městě, a přitom  měl od skladu loutek  klíče,  jsem pomalu zapomínala. Až jednou, asi po čtvrt roce se mi sám připomněl. Šla jsem něco koupit do Prioru (to byl tehdy jediného obchodního domu ve Zlíně), a najednou vidím, že u jedné z výloh postává ten "kašpar", známý lhář a násilník.  Poznala jsem ho - on mne také, ale jen co mě zahlédl okamžitě  přistoupil k estébákovi (policistovi),  postávajícímu u vchodu do obchodňáku, a začali se spolu  živě bavit. Jejich debata,  která vypadala jakoby byli dobří známi, mě odradila od jakékoli další akce. Ale možná to byla jen jeho finta,   abych ho nechala být. Od té doby jsem tohoto člověka už nikdy nespatřila. ..

Dnes bych ale doporučila dívkám, které by se dostaly do podobné situace jako já,  aby to tak nenechaly a oznámily to na policii. Nejenže si ti  darebáci zaslouží aby byli potrestáni, ale tím ochrání i jiné dívky a ženy,  kterým by ten darebák chtěl také  ublížit. 

 

Autor: Mirka Pantlíková | úterý 15.8.2023 18:12 | karma článku: 33,97 | přečteno: 3719x
  • Další články autora

Mirka Pantlíková

Premiéra filmu Svatá

Včera večer byla na ČT 1 uvedena premiéra filmu Svatá v hlavní roli s Jiřinou Bohdalovou. Film ve mně vyvolal rozporu plné pocity, a proto jsem se k němu rozhodla napsat tento komentář.

20.5.2024 v 10:25 | Karma: 24,17 | Přečteno: 1137x | Diskuse| Ona

Mirka Pantlíková

Vzpomínka na brněnský majálesový průvod 1955

Na studentská léta, která jsem strávila v brněnské Vyšší škole uměleckého průmyslu, která se později až do dnešních dnů dočkala několikerého přejmenování“, se nedá zapomenout.

2.5.2024 v 14:48 | Karma: 14,43 | Přečteno: 246x | Diskuse| Ona

Mirka Pantlíková

Znáte Baťovo město Zlín?

Ve druhé polovině 30. let minulého století se firma Baťa stala světovým koncernem, který již pod vedením bratra zakladatele fy Baťa, Tomáše Bati (1876 -1932) ) J. Ant. Bati, zaměstnávala na 32 tisíc pracovníků.

19.4.2024 v 19:38 | Karma: 18,49 | Přečteno: 469x | Diskuse| Ona

Mirka Pantlíková

Moje vzpomínka na ten den...

Dne 12. dubna 2024 uplynulo 63 let ode dne, kdy vyletěl do vesmíru první člověk, sovětský pilot kosmonaut Jurij Alexejevič Gagarin. Bylo mu 27 let. Tehdy to byla veliká událost, která mžikem obletěla celý svět.

13.4.2024 v 15:04 | Karma: 25,68 | Přečteno: 899x | Diskuse| Ona

Mirka Pantlíková

Můj nešťastný pátek v UNI Hobby

Dnes je Velký pátek, jeden z největších křesťanských svátků, den utrpení Ježíš Krista. V ten den, jak praví Bible Kralická, vzal všechny hříchy na sebe a obětoval se za nás, hříšníky. To je čin v dnešní době naprosto neslýchaný...

29.3.2024 v 15:27 | Karma: 24,38 | Přečteno: 702x | Diskuse| Ona
  • Nejčtenější

V Turecku zemřela česká zpěvačka Victoria. Zavraždil ji její vlastní manžel

14. června 2024  8:59,  aktualizováno  11:23

Česká zpěvačka Victoria byla zavražděna v Ankaře. Podle tureckého portálu Hürriyet ji zabil její...

Ruská jaderná ponorka plula u pobřeží Floridy. Fotky ukazují její poškození

19. června 2024  13:53

Ruská flotila, která navštívila Havanu, se rozdělila. Část pluje od Kuby směrem k Venezuele,...

Komentátor Schmarcz se v televizi pohádal se Šlachtou, pak zmizel ze studia

19. června 2024  20:51

„Já jsem se zastal kluků policistů a vy do toho taháte politiku,“ začal křičet komentátor Martin...

Východem Česka prošly silné bouřky a krupobití. Padající strom zabil člověka

19. června 2024  7:32,  aktualizováno  20.6 6:37

Velmi silné bouřky, které ve středu večer zasáhly Moravu a Slezsko, mají jednu oběť. V Českém...

Tři dny v práci, poté domů s majákem. Ministr Bek jel záchranářskou uličkou

19. června 2024

Premium Ministerstvo školství proplácí coby přespolnímu politikovi Mikuláši Bekovi (STAN) přes 57 tisíc...

Policie o střelci na FF UK: Otce zavraždil kvůli obecné zášti. Nechybili jsme

20. června 2024  17:31,  aktualizováno  21:24

Pachatel střelby na fakultě neměl konflikt se svým otcem před tím, než ho zavraždil. Motivem byla...

Slovenští poslanci schválili přeměnu RTVS v STVR. Zbývá jen Pellegrini

20. června 2024  21:10,  aktualizováno  21:21

Slovenská sněmovna ve čtvrtek večer hlasy vládních poslanců schválila nový zákon o veřejnoprávní...

„Řezač z Erfurtu“ ve špinavém bytě kastroval muže, ti mu za to platili

20. června 2024  20:38

Před soudem v Německu ve čtvrtek stanul pětasedmdesátiletý důchodce obžalovaný z toho, že mužům na...

Jsme nebešťané, aleluja! Českým věřícím káže samozvaný apoštol z Nigérie

20. června 2024

Premium Říkají si Církev Oáza. Považují se za křesťany a řídí je nigerijský duchovní vůdce Festus Nsoha,...

  • Počet článků 334
  • Celková karma 21,43
  • Průměrná čtenost 720x
Povoláním výtvarnice - kreslím, fotografuji, píši, zajímám se o vše, někdy i o politiku. Zlobí mě lež, pokrytectví, nespravedlnost, nesoulad ve společnosti - i v mezilidských vztazích. Publikace mých článků a fejetonů v různých časopisech, knížka vzpomínek a příběhů, Vyprávěnky. 

mpantlikova@seznam.cz

Seznam rubrik