Otevřený dopis panu Šikovi

Pane Šiku, inspiroval jste mě  posledním článkem na Vašem blogu,  úvahou o šťastných  či nešťastných dlouholetých manželstvích, k napsání  úvahy k tomuto tématu.  A děkuji Vám za to. 

Manželství (a stáří)  bývají různá, pane  Šiku. Až opravdu zestárnete, poznáte to. Každý z nás totiž stárne jinak. Někdo je čilý a  plný energie v osmdesáti, jiný je "starý“ a netečný již  ve čtyřiceti letech. Některá manželství je šťastná, jiné nešťastná - a nezáleží na tom jak dlouho ti dva  partneři spolu žijí. 

Záleží na okolnostech, na povahách těch dvou, na  schopnosti  jednoho k druhému  se přizpůsobit, ale i na štěstí.  Někdo se rozvádí a žení několikrát za život - a stále není šťastný... (My dva jsme brali po krátké známosti velmi mladí před více jak šedesáti lety, a díkybohu měli jsme štěstí). Znáte tu báseň od Josefa Kainara  Kytička sněženek? „Starý pán kupuje kytičku, dlouho, dlouho ji vybírá, aby se kytička  líbila,  stařence – sněžence“?  A citát  "šťastná manželství jsou všechna stejná, ta  nešťastná  jsou nešťastná každé jiným způsobem"? Ve stáří záleží spíš na úctě jednoho k druhému, na přátelství  a na ochotě v těžkých chvílích si vzájemně  pomáhat. Ve stáří také ještě víc platí to  biblické: „Těžko je býti člověku samotnému..." 

Napsal jste to hezky, jen jedna malá  poznámka. Nelíbí se mi to Vaše (jakoby  slova  té mladé fešné redaktorky provádějící s manželi rozhovor),  že u těch starých manželů bylo všechno  v bytě retro, takové staré a  odřené...  No jo, ten starý pán asi nebyl zrovna domácí  kutil, byl to asi typický úředník... A možná proto byla jeho manželka, ta stará paní,  nespokojená...

Jak to znám já, u starších lidí bývá  v bytech  většinou nábytek retro, (kupovat si nový už nemají potřebu), ale mnohdy mívají ve svém  bytě větší harmonii a pořádek,  než bývá v bytech s moderním nábytkem (bez knihoven) u těch mladých. Není to  ale pravidlem, často to mívají i tam  velmi pěkní. (Paušalizace není dobrá).  Jo, a také  se mi nelíbí přirovnání  (té redaktorky) „starý pán kýval  hlavou jako osel“... Nesvědčí to příliš o  úctě ke starým lidem.

Pane Šiku, staří  přináší také i různá zklamání, nemoci, apatii a rezignaci. Opatrovali jsem s manželem oba naše staré rodiče, vím to. Staří lidé potřebují  hlavně  pochopení a pomoc. Nevím kolik je  Vám let, až sám zestárnete poznáte to sám.

Díky za Váš článek. a přeji Vám hezkou neděli.