Pane Šiku, inspiroval jste mě posledním článkem na Vašem blogu, úvahou o šťastných či nešťastných dlouholetých manželstvích, k napsání úvahy k tomuto tématu. A děkuji Vám za to.
Manželství (a stáří) bývají různá, pane Šiku. Až opravdu zestárnete, poznáte to. Každý z nás totiž stárne jinak. Někdo je čilý a plný energie v osmdesáti, jiný je "starý“ a netečný již ve čtyřiceti letech. Některá manželství je šťastná, jiné nešťastná - a nezáleží na tom jak dlouho ti dva partneři spolu žijí.
Záleží na okolnostech, na povahách těch dvou, na schopnosti jednoho k druhému se přizpůsobit, ale i na štěstí. Někdo se rozvádí a žení několikrát za život - a stále není šťastný... (My dva jsme brali po krátké známosti velmi mladí před více jak šedesáti lety, a díkybohu měli jsme štěstí). Znáte tu báseň od Josefa Kainara Kytička sněženek? „Starý pán kupuje kytičku, dlouho, dlouho ji vybírá, aby se kytička líbila, stařence – sněžence“? A citát "šťastná manželství jsou všechna stejná, ta nešťastná jsou nešťastná každé jiným způsobem"? Ve stáří záleží spíš na úctě jednoho k druhému, na přátelství a na ochotě v těžkých chvílích si vzájemně pomáhat. Ve stáří také ještě víc platí to biblické: „Těžko je býti člověku samotnému..."
Napsal jste to hezky, jen jedna malá poznámka. Nelíbí se mi to Vaše (jakoby slova té mladé fešné redaktorky provádějící s manželi rozhovor), že u těch starých manželů bylo všechno v bytě retro, takové staré a odřené... No jo, ten starý pán asi nebyl zrovna domácí kutil, byl to asi typický úředník... A možná proto byla jeho manželka, ta stará paní, nespokojená...
Jak to znám já, u starších lidí bývá v bytech většinou nábytek retro, (kupovat si nový už nemají potřebu), ale mnohdy mívají ve svém bytě větší harmonii a pořádek, než bývá v bytech s moderním nábytkem (bez knihoven) u těch mladých. Není to ale pravidlem, často to mívají i tam velmi pěkní. (Paušalizace není dobrá). Jo, a také se mi nelíbí přirovnání (té redaktorky) „starý pán kýval hlavou jako osel“... Nesvědčí to příliš o úctě ke starým lidem.
Pane Šiku, staří přináší také i různá zklamání, nemoci, apatii a rezignaci. Opatrovali jsem s manželem oba naše staré rodiče, vím to. Staří lidé potřebují hlavně pochopení a pomoc. Nevím kolik je Vám let, až sám zestárnete poznáte to sám.
Díky za Váš článek. a přeji Vám hezkou neděli.
