Milá paní Pantlíková. Potíž je, že Vy se na můj text díváte jako na klasický blog, kde bloger urputně hájí své názory. Jenže jde o minipovídku a názory, které se Vám nelíbí, neříkám já, ale fiktivní postava paní redaktorky, kterou bůh ví proč vidíte jako mladou a fešnou. Ale jí může být klidně i sedmdesát, pořád by byla mladší o dvacet let než manželská dvojice. Na postavu redaktorky a spojitost jejích názorů s mými se díváte podobně, jako kdyby z toho, že když je čestný Old Shatterhand nějak vyplývalo, že by musel být čestný i autor jeho postavy Karel May. Jenže tento německý spisovatel vytvářel postavu statečného hrdiny prérií ve vězení, kam byl odsouzen za podvody. Na druhou stranu mě docela těší, jak moc mým textům z minipovídek věříte, jako kdyby se opravdu staly, ostatně nejste sama. Proto ani nemá cenu, abych na "otevřený dopis" reagoval nějakým dalším "otevřeným dopisem." Děkuji, že jste se tomuto tématu tak hluboce věnovala. Hezký den

Pane Šiku, já vím, jak to myslíte, ale příliš jste mě nepřesvědčil. Autor literárního díla se obvykle ztotožňuje s názory jeho protagonisty, anebo je to tam aspoň jasně naznačeno. A promiňte, to jsem ve Vaší povídce bohužel nezaznamenala. Jo, a ta fiktivní reportérka byla asi mladá - když si před tím starým pánem cudně zakrývala kolena. Starší žena tak krátké sukně nenosí. A pak - starší zkušená žena by o téměř devadesátiletém pánovi neřekla, že „kývá hlavou jako osel“. Věděla by, že žádný člověk v jeho věku už není úplně fit. Kývání hlavy, nebo třes rukou mohou být i příznakem stáří, anebo i nějaké vážnější choroby.

Tu neomalenost bych přisuzovala spíš velmi mladě, nezkušené ženě, která ještě neví nic o životě. (Možná jste to jen nedomyslel).

A další věc. Vysvětlujete to tím, že přirovnáváte svůj text k dílu Karla Maye. Jeho dílo, jednání hlavních postav, vždy vyznívá jako morální apel, boj dobra se zlem, ve kterém dobro zvítězí. Je to vlastně krásná pohádka pro dospívající mládež. To je smyslem díla tohoto populárního německého spisovatele. Já Vás opravdu nijak nesoudím, asi jste jen nedomyslili, že se Vaše povídka může někoho dotknout. V žádném případě si o Vás nemyslím, že si sám nevážíte starých lidí. V případě, že byste můj článek vnímal jinak, jsem se Vám v příspěvku omluvila - a omlouvám se i teď. . Děkuji Vám za pochopení.

S manželkou oslavíme za necelé 3 měsíce teprve 67 výročí svatby. Zrovna tento týden nás oslovila něžným hlasem jedna paní: "Je, to je krásné! Vy se vedete za ruce.!" - "To se vzájemně držíme, abychom neuklouzly." poněkud zchladila její nadšení moje žena.

Pane Jílku, my už máme "diamantovou" také za sebou, ale Vy jste s Vašší paní ještě o kousek dál. Máme pět dospělých vnuků a pět krásných pravnoučat.. Šesté , holčička, je na cestě (konec března). Co si můžeme přát víc? Hlavně zdraví a klid ve světě. Což přeji i Vám a Vaší paní. A měla pravdu. "Navzájem se držíme za ruce, abychom neupadli". A vzpomněla jsem si ještě ne jeden citát. "My, lidé, jme jako děti v tmavém lese. Držíme se za ruce, abychom se tam nebáli". A dnešní doba není zrovna klidná.. Děkuji Vám, pane Jílku, za příspěvek, který mě potěšil. Pozdravujte Vaší paní.

Napsala jste to krásně

Děkuji Vám, pane Chmelíku.

Pekné zamyslenie sa.

Děkuji, paní Melišová.

Pěkné, karma!

Děkuji.

Citace je z básně Josefa Kainara "Taková láska" ze sbírky Veliká láska.

Pane Herdo, máte pravdu, opravdu jsem se zmýlila. Autorem citované básně o kytičce sněženek je český básník Josef Kainar. Od pravím to. A děkuji Vám za upozornění.

Děkuji, pane Jiroudku.