O šrotovném stručně a výstižně, tedy hloupé a populistické…

Šrotovné je drahý, neefektivní a naprosto zbytečný nástroj, který jen deformuje trh účelovou selektivní dotací určitému odvětví. Stát zasahuje do přirozeného tržního mechanismu, který by si se slabou poptávkou po autech poradil sám. Je to luxus, který stojí více, než jaký užitek přináší.

Z tržního hlediska je špatně už to, že šrotovné účelově podporuje jen určité odvětví výroby a ostatní tím naopak diskriminuje a poškozuje. To není jen holá fráze. Uvědomme si, že mluvíme o několika miliardách ročně, o penězích všech daňových poplatníků, na které dosáhnou jen vyvolení. Proč nedostanou dotaci výrobci kočárků, televizí, jízdních kol? Že netvoří třetinu českého HDP jako automobilky, přeci není relevantní důvod, ale uznávám, je politicky nekorektní takto přemýšlet v době krize.

Jak sociální demokracie ví, že ten, kdo si koupí automobil s dotací, by si ho jinak nekoupil? To samozřejmě nemůže ani tušit a je zřejmé, že by tak učinilo spoustu lidí a tudíž se nám význam šrotovného poněkud rozplývá. Samozřejmě je i spoustu těch, kteří váhají, třeba dlouho šetří, a šrotovné jim opravdu pomůže a oni podpoří svou koupí automobilový průmysl. Jenže v tomto případě jde jen o koncentraci spotřeby v čase. Lidé, kteří si koupí nové auto kvůli šrotovnému dříve, si jej nekoupí později, tudíž bilance bez šrotovného i s ním (v delším období) je vyrovnaná. Vliv tedy nulový jen stát utratil nějaké „drobné".

Vzhledem k tomu, že z nově prodaných aut v ČR pochází cca 70 % ze zahraničí, podpoříme penězi našich daňových poplatníků zejména zahraniční výrobce a ekonomiky, které jsou daleko bohatší, než jsme my sami.Můžeme si to opravdu dovolit? Jsme třetí nejmenší otevřené ekonomika po Singapuru a Honkongu, proto nemůžeme řešit krizi stejně, jako země západní Evropy!

Někde jsem slyšel označení „danajský dar automobilkám" a ono je to docela příznačné. Vždyť v zemích, které zpanikařili a snaží se zavést šrotovné, přičemž jej ještě nezavedly, dochází k téměř úplnému zastavení nákupu nových automobilů. Lidé vyčkávají a pokles tržeb může automobilky ohrozit ještě více než sama hospodářská krize.

Nápad jednotného evropského šrotovného byl teda "úlet" největší. Je naprosto iracionální poskytovat jednotnou subvenci různým spotřebitelům, s různou výší reálných mezd, jinou citlivostí na změnu cen automobilů a různou strukturou národního průmyslu! Zavedení šrotovného v jiných zemích pro nás je výhodné, ale nemůže být nuceni jakýmsi „Bruselským diktátem", podléhat a ustupovat lobbingu.

Podpora automobilovému průmyslu je kontraproduktivní. Nízká cena ropy a benzínu je přirozeným vyrovnávacím mechanismem, který sic pomalu ale zadarmo oživí poptávku po automobilech!

Šrotovné nepomáhá chudým. Kdo si hodlá koupit auto, musí disponovat částkou cca 200 tisíc (minimálně) a to není chudý člověk. Spoustu lidí chce za každou cenu šrotovného využít, vezme si půjčku a zadluží se. V době krize ale musíme lidi učit naopak spořit vážení socdem!

Šrotovné je asi ten nejtypičtější příklad, proč bychom se měli bát více politik a regulací, než samotné krize. Krize pomine, ale intervencemi pokřivený trh a různé regulace zůstanou. Díky dnešním rádoby spasitelům budeme v budoucnosti méně efektivní a tudíž méně bohatí, samozřejmě jen jestli podlehneme fenoménu zvanému šrotovné.