10 paradoxů infantilní stávky odborů

Za nejdůležitější poselství této stručné úvahy považuji odsouzení mýtu, který jako by poslední dobou přímo visel ve vzduchu. Mýtus o tom, že Vám odborář, politik nebo stát zajistí lepší budoucnost. Není tomu tak!

KDE SE VZAL, TU SE VZAL, ODBOROVÝ BOSS

Charakteristika odborářského předáka je velmi jednoduchá. Jedná se o člověka, který k smrti nesnášel své zaměstnání. Ou, řekl jsem své? Promiňte, samozřejmě tím myslím práci jako takovou. Socialismus ho naučil, že výplata je stejná, pokud v práci dře, nebo práci pouze předstírá – hlavně že byla 100% zaměstnanost. O to hůře pak takový člověk snáší tržní hospodářství – asi jen opravdový blázen by takového „pracanta“ zaměstnal. Proto tento člověk bez vzdělání ač výřečný tak bohužel bez přirozeného intelektu stane jako vůdce před masou obyčejných lidí. Nikdy nic nedokázal. Nikdy nevytvořil jediné pracovní místo. Ale nyní bude radit zaměstnavatelům, jak se to dělá. Lidé jsou nadšeni, že mají zastání - vždyť ten člověk říká jen to, co chtějí slyšet! No není to fantastické? Lidé mají najednou pocit bezpečí a ochrany před zlým zaměstnavatelem a krutou vládou, jakožto jedinými viníky jejich bídného žití.

A šťastný je i náš boss. Lid jej miluje, jeho náplň práce - krom vymýšlení jednoduchých frází - je neznámá, plat vrcholný, vytvořené hodnoty nulové, odpovědnost žádná! Ale na rozdíl od takového senátora nebo poslance je davem milován.

2. JAROSLAV ZAVADIL, VŮDCE?

Elektrotechnik „inteligent“ a profesionální odborový předák, bohém s vykouřeným a vychlastaným hlasem. Neváhá nevybíravě zpochybnit rozhodnutí nezávislého soudu, který označuje za politický a jeho rozhodnutí za cár papíru. Uf, tedy bojovník za práva zaměstnanců sám pohrdá právem? Kam vítr,

tam plášť, zkrátka, někdy se to hodí tak, jindy naopak!

Na oko lidumil, který pouze nenabyl slušného vychování, ale v soukromí podle jeho obou dcer bezpáteřní kariérista, egoista a vyloženě zlý člověk, kterému záleží jen a jen na sobě. Jeho vystupování na veřejnosti je podle nich jedno velké divadlo. Nevylučuje násilí a žádá paralyzování co největšího počtu lidí. „Musíme ukázat svou moc“, pronesl před stávkou.

Pokud toto individuum oblblo velkou část národa, no, není to k smíchu? Není! K pláči je to.

3. ODBORY MAJÍ VELKOU MOC, ALE KDE JE ODPOVĚDNOST?

Moc daná ústavou je celkem rozumně rozmělněna a rozdělena tak, aby jedna omezovala a brzdila druhou a žádná tak neměla výrazně navrch. Asi nejde o záležitost dokonalou, ale to nechme ústavním právníkům. To gró, které si z toho ale odnáším, jest, že každý máme svá nezpochybnitelná práva, povinnosti, ale také odpovědnost. Tyto tři termíny můžete přenést na vládu, na soudy, nebo na běžného občana a vždy to sedí. Tady až na ty odbory!

Odbory mají plná ústa svých práv. Pokud si ale jednáním či stávkou vynutí jakékoliv změny, nenesou za ně žádnou odpovědnost. Pokud demonstrací způsobí svým spoluobčanům škody, nejsou za ně odpovědní. Pokud v důsledku jimi vynucených změn vzroste státní dluh, nenesou za to odpovědnost. Pokud v důsledku jimi vynucených zákonů (př. o minimální mzdě) vzroste nezaměstnanost, nenesou za to pražádnou odpovědnost.

Navíc fakt, že nikdy nebudou na druhé straně barikády, tedy nikdy nebudou mít příležitost dokázat, že mají pravdu, jim dává obrovský prostor pro konstatovaní a slibování čehokoliv, i nemožného.

4. STÁVKA NEBO DEMONSTRACE?

Styl vyhlášení stávky mě pobavil asi stejně jako tvrzení, že odbory nestávkují ze zákoníku práce ale z ústavy. Sakra, kdo jiný než odborový předák by měl vědět, co stávka vlastně je? Já znovu opakuji, že právo na stávku nikomu neupírám. Vždyť je to legální nástroj zaměstnanců, kdy omezením či zastavením provozu (výroby) vznikne zaměstnavateli ztráta a je tak nucen jednat. Takže pro odbory raději opakovačka – stávka řeší vztah zaměstnavatele a zaměstnanců! Vidí někdo slovo vláda? Nebo mluvil tu někdo o právu ucpat veřejnou komunikaci? Nikoliv! Odbory by si měly rozmyslet, zda tedy stávkují za své zaměstnanecké výhody, nebo demonstrují proti důchodové reformě, kterouž tak často zmiňují. Trvám tedy na tom, že stávka je jen jedna, ta ze zákoníku práce. A skutečně je proti dobrým mravům ji vyhlásit jeden pracovní den předem!

5. POUZE ZA SEBE A ZA SVÉ VÝHODY!

Je naprosto běžné, že jak v soukromé tak státní sféře mívají zaměstnanci různé výhody. Zatímco soukromník své zaměstnance touží motivovat a různé benefity tak fungují jako výborný nástroj k odměňování výkonných zaměstnanců, ve státní sféře je benefit brán jako věc automatická, na kterou má nárok každý bez výjimky. Jak se říká, stát to utáhne a daňový poplatník to zaplatí! Zatímco soukromník platí výhody ze svého, stát je platí z daní nás všech. Zatímco soukromník má pak dobrou produktivitu práce, tedy s malým počtem šikovných zaměstnanců udělá hodně práce, státní sféra je k prasknutí nacpaná velkým počtem většinou líných zaměstnanců a všichni se velmi divíme, proč státní podniky většinou neprosperují.

Paradoxní na tom celém je, že právě ti státní zaměstnanci, kteří jsou jediní odměňováni automaticky a jsou jediní placení z daní nás všech, stávkují. A někteří z nás je v tom ještě podporují.

6. PROTI DŮCHODOVÉ REFORMĚ?

Nic nepobaví tak, jako výkřik stávkujícího zaměstnance, že nechce pracovat do 70 let. Je to krásná ukázka manipulace a vymývání mozků často hloupých ovcí. Tito lidé, místo toho aby se zamysleli nebo si dali malinkou práci s hledáním faktů, se spokojí s líbivým heslem odboráře a opakují ho a opakují jako mantru. Vyrazí na demonstraci a svým heslem ze sebe udělají blbce. Proč? Například proto, že až dnešní 16 letí školáci půjdou do důchodu, bude jim podle návrhu reformy 67 let. Koho z demonstrujících se to týká? Paradox?!

7. BEZDUCHÉ OPAKOVÁNÍ LEVIČÁCKÝCH MANTER!

A stejně je to se vším. Oblíbený Slávek Sobotka „plácne“ nějakou blbost, například že je tu obrovské riziko vytunelování připravovaných fondů. Lidé mu věří, protože ho mají rádi, protože volí ČSSD nebo proto, že má pěkné brýle, těžko říci. Já se upřímně divím, že tedy nikomu tak strašně nevadí stávající penzijní připojištění, které není nic jiného, než soukromý fond kam také přispívá stát a ve kterém si spoří na 4 miliony lidí. Proč tady nikdo nekřičí: „Tunééél“? Protože to neřekl Slávek ani Zdeněk?

Budete dřít bídu s nouzí vážení stávkující spoluobčané! Nemusím tuto mantru nijak vysvětlovat, stačí, když uvěříte… a prostě budete!

8. ZA JEDEN DEN KOMPLIKACÍ LEPŠÍ BUDOUCNOST?

S trochou ironie se to dá chápat tak, že student, díky nestihnutí přijímacích zkoušek na VŠ z důvodu stávky, bude zachráněn od buržoazní pavědy a s láskou přijat dělnickou třídou, která jemu i celé zemi zajistí lepší budoucnost. Amen!

Bez ironie tím odbory chtěly asi říci, že vše co dělá vláda je špatně a díky nim jakožto samozvaným zastáncům celého národa, se budeme mít všichni lépe. Odborář roznášející výmluvné letáky ve vlaku EC Hungaria v pátek odpoledne mi však na otázku, jaké řešení mají odbory a co tedy udělají pro mě, odpovědět nedokázal. Je tedy řešením odborů odložit reformy a nedělat nic?

V tom případě se skutečně bude mít pár let lépe, v tom s odbory souhlasím. Bylo by totiž bláhové myslet si, že se mně reformy nijak nedotknou. Ale budoucnost jako taková nás v tomto případě lepší určitě nečeká. Zadluženost země bude rychle růst a jednoho pošmourného dne přijde snědý pán z mezinárodního měnového fond s půjčkou, která bude naší poslední šancí. Taková půjčka ale není jen tak, bývá tvrdě podmíněna razantním opatřením. Tak například v Lotyšsku, kde navíc v té době panovala inflace okolo 10%, byly podmínky následující - starobní důchody snížit o 20%, platy státních úředníků o 30%, kapacitu zdravotních zařízení snížit o 50%, sociální dávky zrušit a to není zdaleka vše. My ale zatím máme na výběr!

9. PROTEST PROTI NĚČEMU, CO NENÍ

Řady odborářů prý nelichotivě řídnou a tady jsme právě uhodili hřebíček na hlavičku. Co jiného jim asi tak zbývalo, než sebrat zbytky z odborové pokladny, nakoupit balonky a píšťalky, a pokusit se z posledních sil vyburcovat národ? Zkrátka tak, aby bylo vidět, že jejich věrné ovečky neplatí odborům příspěvky jen tak pro nic za nic. A do značné míry se jim to i povedlo. Ba dokonce se tvrzením, že „samet“ nám „vyhráli“ především oni, nenápadně pasovali do pozice záštitné organizace nad osudem všech občanů České republiky.

Meritem tohoto bodu však zůstává upřednostňování stávky před jednáním. Nehodlám se zde zastávat vlády, ale je veřejně známo, že odbory netouží po kompromisu a jednání, nýbrž jen a pouze po zrušení všech reforem, které se vlastně teprve projednávají. Při troše dobré vůle obou stran by se kompromis našel, ale pro odborářskou horkokrevnost je to málo vidět a přineslo by to do „DOSácké“ pokladny málo dukátů. A že je odboráři tuze potřebují po billboardovém mejdanu za desítky milionů podél dálnice D1. Co to tam psali? Jo, už vím: „Otevřete oči“!

10. KOMUNISTÉ NA STRANĚ STÁVKUJÍCÍCH

V zemi, kde zločineckou organizaci volí ve svobodných volbách stále více než 10% voličů je možné asi vše. Dokonce i to, aby měl komunista plná ústa demokracie. Více nemám potřebu tento bod rozebírat, ale myslím si, že mezi 10 paradoxy této stávky neměl chybět.

Za nejdůležitější poselství této stručné úvahy ale považuji odsouzení mýtu, který jako by poslední dobou přímo visel ve vzduchu. Mýtus o tom, že Vám odborář, politik nebo stát zajistí lepší budoucnost. Není tomu tak!